Knaben-Volksschule - Chlapecká národní škola

Budova sloužící školství dodnes má však ještě před vznikem první zde prezentované fotografie poměrně bohatý osud. Počátkem 19. století zde na místě tří původních domů vybudoval Franz Elbl továrnu na potiskování textilu, tedy kartounku. Po jeho smrti 3 výrobní budovy v roce 1825 odkoupilo město, ovšem původní záměr radních nebyl z různých příčin naplněn. Proto po dalších deseti letech jsou budovy s pozemkem až k mlýnskému náhonu prodány Emanuelu Müllerovi z Turnova. Ten dokoupil ještě vedlejší volné pohořeliště z posledního celoměstského požáru a na celém zakoupeném prostoru nechal vybudovat celistvý třípodlažní objekt své kartounky.Ta zde fungovala do roku 1845, kdy E. Müller raději ukončil výrobu, než by v těžkém konkurenčním boji podstoupil kompletní modernizaci výroby nákupem strojů, jichž byl sám odpůrcem.Budova tedy stojí ve skutečnosti na místě pěti měšťanských domů. Po roce 1850, kdy se Česká Lípa stala krajským městem, bylo potřeba najít alespoň provizorní prostory pro krajský soud. Městští radní si vyhlédli tuto relativně novou a moderní budovu, kterou odkoupili od stávajícího majitele a tak byla stavba drobně upravena pro potřeby této instituce. V přízemí, kde bývaly sklady, bylo i několik cel, kde si také odbyl svůj 13. měsíční trest i Jakub Arbes odsouzený v roce 1873 v sále u Vévody za přestupky proti tiskovému zákonu. Tuto událost také připomíná pamětní deska u vchodu do školy. Po dostavbě nové budovy krajského soudu v dnešní Děčínské ulici mohla být tato stavba přebudována pro potřeby školy. Chlapecká škola obecná, nebo jak se také říkalo národní, zde byla otevřena v roce 1901.

Knaben-volksschule v roce 1901:

Krásně opravená školní budova v Moskevské ulici 26.8.2008:

Původní škola byla ještě německá, stejně jako tehdy všechny školy ve městě s jedinou vyjímkou, kterou byla škola židovská. Ovšem již se také postupně počaly objevovat snahy české menšiny ke zřízení výuky v češtině. Snad právě, že menšina byla příliš malá, nebyla tato snaha úspěšná. Poměr česky hovořícího obyvatelstva na počátku století k celkovému počtu obyvatel byl přibližně okolo 5% a početnost české menšiny byla v té době srovnatelná s počtem členů židovské obce.  Zlom nastal i díky přílivu česky hovořícího dělnictva z vnitrozemí do rozvíjejících se místních železničních provozů a zejména až se vznikem Československa po první světové válce. Poměr obyvatel se sice nezměnil radikálně, stoupl přibližně na 10%, ale díky novému státu přeci jen byla podpora místních česky mluvících obyvatel lepší. Za první světové války byla v budově školy ubytována 4. vojenská kompanie 18. náhradního pěšího pluku. Vojsko zde zůstalo také ještě nějaký čas i po válce, takže předání školy nevojenským potřebám se trochu oddálilo. Povedlo se však v této době za změněných podmínek v části této školy v roce 1919 otevřít vůbec první české školní třídy a tím také první českou školu.

V budově nebyla ale jen škola základní, ale také tak zvaná odborná pokračovací. V době meziválečné se zde vyučovaly budoucí krejčí, malíři a lakýrníci, zahradníci, zedníci, pekaři, cukráři, hostinští, řezníci a uzenáři, kadeřníci, dřevaři, ale i modisté a dělníci do kovozpracujících řemesel. Ředitelem byl Theodor Roesler a školníkem Otto Ußler. Mimo to zde samozřejmě působili i učitelé a odborní mistři.

U pravého okraje snímku je část budovy čp. 645, která ještě stojí za zmínku. Budova byla poslední v řadě domů od města a byla to stavba opravdu rozlehlá. Nesloužila také pouze jen jednomu účelu. Byla zde například policejní stanice, nebo také sídlo řádových sester. Působili zde ale také i drobní živnostníci jako například W. Radil. Ten nabízel pro špinavé ruce jedině rucečistící pastu Rapid, jejíž byl výhradním výrobcem a k dostání byla v jakékoli drogerii či specializovaném obchodě.

Ferdinandstraße mit Knaben-Volksschule v roce 1905:

Škola v Moskevské ulici 19.7.2008:

Na tomto snímku s budovou školy jako dominantní stavbou záběru, přesto lze plynule navázat na konec procházky ulicí Moskevskou v článku Moskevská u centra. Asi nejlépe jsou zde vidět domy vedle školy, které musely ustoupit silničnímu přemostění v roce 1971. Bylo jich přesně pět, různě velkých a rozličně rozlehlých. V největším zmizelém domě čp. 682, přesně uprostřed, tedy třetí od školy, sídlily před druhou světovou válkou například dva lékaři, mimo jiné i zastupující místní zdravotnické expozitury. Jednak okrsková expozitura zemědělské nemocenské pojišťovny Litoměřice, kterou zde vedl posudkový lékař MUDr. Josef Winter. Druhým byl zároveň i spolumajitel domu MUDr. Werner Steinitz, městský státní lékař, okresní zástupce nemocenské pojišťovny, dále pražské nemocenské pojišťovny obchodních a soukromých zaměstnanců.

Na druhé straně školní budovy, přímo ve vedlejším domě čp. 678 býval hostinec U města Frýdlantu, Zur Stadt Friedlant. První známá zmínka je z roku 1714, ale dům bude pravděpodobně starší, jelikož během úprav v roce 1932 byla objevena nástěnná malba datovaná letopočtem 162x , kde nebyla čitelná poslední číslice. V roce 1866 zde mělo pruské vojsko hlavní velení oblasti. V roce 1869 byl dům poškozen požárem a patro opět obnoveno ze dřeva. Hostinec sloužil do druhé světové války. V tomto místě to nebyl v minulosti hostinec jediný. Přes jeden dům dále, zde již mimo záběr, v domě čp. 676 je uváděn roku 1835 hostinec U Krause, Beim Krause, který měl povolení k živnosti z roku 1833 s poznámkou z milosti a útrpnosti, neboť to byla nejhorší krčma v malém domku se spotřebou pouhých 24 sudů piva za rok. Během požáru 18. července 1869 v této části ulice dům vyhořel a ani po obnově nebyl již hostinec obnoven.

Ferdinandstrasse mit Knabenschule okolo roku 1910:

Moskevská ulice se školou 26. 8. 2008:

I z této strany bývaly obchůdky s rozličným zbožím, jako zde s výrazným vývěsním štítem spoluvlastníka domu Antona Tischera. No a pohled směrem ke Staré Lípě je už jen naznačuje, že tato část ulice bude také samostatnou kapitolou.

Pohlednice ze sbírky Libora Kadlece, se střechou synagogy zcela vlevo, z roku 1915:

Moskevská ulice s okolím 12.9.2009:

Mapka - toto místo je zde