Nová Slovanka

Pro místní fajnšmekry a zejména pro místně příslušné puntičkáře, v mém případě odsud pocházející, je nutné rozdělovat Slovanku starou a novou. Tou původní a nejpůvodnější Slovankou je území zastavěné rodinnými domky převážně z období předválečného, jak je uvedeno v kapitole Slovanka, kde je umístěn i celkový záběr na tato místa z roku 1927. Slovankou novou se rozumí sídlištní zástavba vybudovaná na místech původně tří stavení na loukách západně od Slovanky staré. První domy zde byly dokončeny v roce 1962 v ulici Bendlově.

Rozestavěný blok prvních domů na snímku p. Kunce z února 1963:

Stejná místa v únoru 2015:

Domy stály dříve než nedaleká kotelna v Kovářově ulici přezdívaná pro své tři komíny Aurora. Proto tyto domy mají vlastní komíny a v domech se první zimy lokálně topilo. Z předešlého snímku je také zřejmé, že dolní dva bloky byly dokončeny před zimou a na snímku se v nich již bydlelo, zatímco horní dva bloky bytových domů se dostavují.

Ulice Bendlova přibližně okolo roku 1965 a dne 4. 7. 2010:

Na pohlednici zapůjčené p. Čechovou ještě pohled od severu přibližně v roce 1965:

Stejná místa, alůe značně obrostlejší dne 20. 2. 2015:

Po Bendlově ulici bylo postaveno pět bytových domů nad sebou ve svahu, kolem kterých dnes prochází ulice Antonína Sovy, nad nimiž byla dostavěna základní škola.

Výstavba domů v ulici Antonína sovy v polovině šedesátých let:

Ulice Antonína Sovy 4. 7. 2010 v podobném záběru:

Společným rysem srovnávacích fotografií v této kapitolce budou jejich ne zcela přesné pohledy. Od dob dostavby obrostly některá místa poměrně hustě různými stromy a keři, takže totožný záběr dnes nelze uskutečnit. Jedním z míst, kde jsem se o to ani moc nepokoušel je pohled k bytovkám z křižovatky ulic Bendlovy a Ant. Sovy přibližně z roku 1970:

Nejspodnější dům u ulice Bendlovy přibližně v roce 1970:

Nejspodnější dům u ulice Bendlovy 4. 7. 2010:

Na konci šedesátých let začaly přibývat nedaleko původních bytovek z cihel i opravdové panelové domy. Dokonce i výškového typu, tedy první věžáky ve městě. S novým uspořádáním byl například změněn původní předválečný plán se směrováním Železničářské ulice, která měla pokračovat od Kovářovy ulice stejným směrem a napojit se na dnešní ulici Zahradní. Změněné trasování tak z ní udělalo samostatnou ulici spojující ulice Ant. Sovy a Heroutovu. V meziprostoru v původní plánované trase Železničářské ulice byl začátkem let sedmdesátých vybudován areál základní školy.

Nově se tvořící část ulice Železničářské v roce 1968:

Stejný záběr pořízený dne 4. 7. 2010:

Nejdelší panelák poměrně řídce zastavěného sídliště byl dokončen v roce 1968 na sklonku léta. Slyšel jsem takovou historku, že tehdy vznikla u budoucích nájemníků panika, že jim budou přislíbené byty odejmuty, aby v nich bylo možno dočasně na furt umístit sovětské okupační osvoboditelské vojáky. Proto se do domu začali stěhovat velice na kvap a nakonec se naštěstí ukázalo, že panika byla planá. Vojsko se na věčné časy 24. let ubytovalo v lesích za Mimoní mezi Hamrem a Bezdězem.

Vrchní část ulice Antonína Sovy v roce 1969:

Vrchní část ulice Antonína Sovy dne 4. 7. 2010:

U každého sídliště bylo zbudováno i středisko služeb. Stejně tak tomu bylo i na nové Slovance. Objektu se dodnes přezdívá Skleník a původně v něm byla umístěna samoobslužná prodejna np. Potraviny, restaurace podniku RaJ, polotovary, sběrna prádla a mandl, pošta, holičství a kadeřnictví. Tam mne holič Němeček sestříhával vždy na „Havla”, neb mikádo jsem odmítal. A to jsem ani netušil, že to byl účes s nádechem disidentismu.

Výsavba střediska služeb v roce 1969:

Dokončené středisko služeb Slovanka přibližně v roce 1980:

Současný stav s úplně jinou skladbou služeb dne 4. 7. 2010:

V této kapitole jsem použil k dobovým záběrům jednak pohlednic, ale také snímků pana Miroslava Kleina, Jaroslava Topinky a poslední celkový snímek je pana Dr. Špalka, legendárního českolipského zubaře, který na tomto sídlišti také bydlel.

Celkový záběr ze zimy pravděpodobně 1970:

Zimní celkový záběr na novou Slovanku 16. 1. 2009:

Doplňuji ještě z českolipského zpravodaje snímek horší kvality z roku 1985 se záběrem na vchod školy, který osvěžovaly dva vodotrysky, či vodní fontány. Tento spodní byl větší než ten druhý, který většinou ani nefungoval. Skulpturu tvořily kulaté skleněné desky různorodě naskládané na sobě.

Před vchodem do základní školy v roce 1985:

Současný stav v jiném úhlu už zobrazuje jen zarostlé květníky:

O něco lepší snímek předškolního prostoru v 80. letech:

Názvy ulic jsou zde staršího data než by se na první pohled mohlo zdát. Ulice Bendlova byla pojmenována v roce 1928 Dammgasse, česky U náspu. Tehdy samozřejmě pro pár domků vyrůstajících podél tratě. V roce 1945 dostala ulice jméno podle českého hudebního skladatele Karla Bendla (*16. 4. 1838 Praha a † 20. 9. 1897 Praha). Ulice Antonína Sovy byla zase pojmenována roku 1924 mezi několika domky ulicí Mohaptovou, tedy Mohauptgasse. A to podle českolipského učitele a hudebníka Franze Mohaupta. O této osobnosti více také v článku Mohauptova kašna v rámci městského parku. V roce 1945 dostala ulice jméno Sovova, později pozměněné na Antonína Sovy, českém básníku a spisovateli (*26. 2. 1864 Pacov a † 16. 8. 1928 Pacov). V ose těchto ulic uprostřed svahu v prostoru mezi dnešní Kovářovou ulicí a ulicí Antonína Sovy bývala ještě Mittelgasse, Střední ulice, kam patřily adresně ony tři zbořené domy. Ulice Zahradní dostala definitivně své jméno až v roce 1970, kdy se s ní přestalo počítat jako s pokračováním ulice Železničářské. Ta zase nesla své jméno Eisenbahnergasse od roku 1928 jako severní okraj původní zástavby Slovanky, kde stavěly své domy velkou měrou právě železničáři. Od roku 1945 je ulice jmenována již jen čistě česky Železničářská. Vlastně dnes jediná z jmenovaných ulic s pomístním názvem.

Ještě zpět do roku 1970, do středu sídliště s tehdy nezbytnými klepadly:

Upravené okolí bytových domů v roce 1975:

Mapka - toto místo je zde