URAN - obchodní dům - Banco

K úmyslu věnovat samostatnou kapitolu tomuto modernímu bunkróznímu domu mne vedly dvě věci. Jednou byla účast na exkurzi po stavbách SIALu v České Lípě s výkladem profesora Rostislava Šváchy a Mgr. Jitky Kubištové. Druhým impulsem je současně probíhající debata o chystané demolici této stavby. Zároveň mne záplava nasbíraných názorů a informací nutí k hlubšímu zamyšlení o zmíněné stavbě, ale i celkově o vývoji tohoto místa v samotném břiše České Lípy. Srdce je na náměstí...

Dobou vzdálenější, kdy se jednalo o místo mezi dvěma rameny řeky, poznamenané pouze přirozeně nepřekotným a postupným vývojen, se věnuji v kapitole ulice Mostecká. Tam je také možné si prohlédnout jak místa vypadala bez megalomanských plánů s výhledem na svetlé zítřky. Prvním zásadnějším zásahem do místního vývoje a prostoru bylo zasypání severnějšího říčního koryta v roce 1942, čímž došlo ke zrušení mostu a to bylo v podstatě vše. Zástavba zůstala nedotčena, jen k některým domům již nebylo možno doplout na lodičce. Prvním zásadním zásahem do zástavby v této lokalitě byla až demolice budovy bývalé wedrichovy kartounky, později kasáren, hned na břehu u východní strany Mostecké ulice, v době demolice už Gottwaldovy třídy. Avšak prvním počinem naprosto měnícím proporce místa byla až výstavba obchvatové silnice 262 ve směru východozápad započatá v roce 1966. Nutno dodat, že plány na tuto variantu vedení transitní dopravy kolem řeky vznikly už mezi lety 1936 a 1941. Autory byly nezávisle na sobě dvě technické kanceláře českolipských civilních geometrů. Jedna patřila ing. Karlu Winklatovi a druhá dvojici R. Goth a F. Brandeis. Obě kanceláře vynikaly nad ostatní projektanty, velice citlivě a nadčasově řešily stavební vývoj ve městě. Ovšem toto je z mého pohledu ta nejhorší dopravní přeložka, která kdy byla těmito pány naplánována. Tyto zmiňované plány byly použity jako základ pro pozdější zahájení realizace v polovině šedesátých let, kdy byla ale také původnímu konceptu průjezdní trasy odejmuta jedna z největších výhod. Z důvodů finančních bylo zvoleno řešené ani ne polovičaté. Zásadně bylo upraveno trasování od nově vzniklé křižovatky u mostu přímo do Děčínské ulice. Místo původně plánovaného pokračování dále podél řeky mezi tratě a dále k Dolní Libchavě zcela mimo zástavbu a obydlená území. Podrobně toto plánování mapuji v samostatné práci publikované ve vlastivědném sborníku Bezděz z roku 2011, kde je uveřejněna první část vývoje plánování do roku 1945.

Právě výstavba silnice 262 byla důvodem první rozsáhlejší demolice. V tomto případě západní řady domů, které právě uvolnily také prostor pro pozdější výstavbu obchodního domu URAN.  Silnice byla dokončena na konci roku 1968 a s počínajícím se rozvojem těžby strategického uranu nazrál v polovině sedmdesátých let čas k požadavku na výstavbu obchodního domu pro kvapně se rozrůstající okresní město. Bohužel nám zde v té době převažovala strategie expanze zhutněním. Snad proto bylo vybráno místo ve středu města. I když je také pravda, že tenkrát se chodilo nakupovat zejména pěšky a právě do centra města, nikoli autem na okraj města jako dnes. Většinu tehdejších akcí prováděl Stavoprojekt Liberec, do jehož zájmově pracovní oblasti Česká Lípa spadala. Počínaje vypracováním regulačního plánu zástavby až po realizaci některých staveb samotných. Právě proto byl tento podnik také v roce 1975 pověřen vypracováním návrhů obchodního a kulturního domu. Zakázka byla zadána Ateliéru 2, dříve a zejména dnes známému pod zkratkou SIAL. Jednalo se o Sdružení inženýrů a architektů Liberec, jejímž zakládajícím členem byl například Karel Hubáček. Mimo jiné hlavní autor horského hotelu Ještěd a později i spoluautor stejnojmeného obchodního domu v Liberci. Karel Hubáček má také v České Lípě svou stopu minimálně jako vedoucí architekt projektu velice povedené dostavby budovy dnešní Průmyslové školy v Havlíčkově ulici z roku 1953 a realizované postupně až do roku 1957. Dalším zakládajícím členem SIALu byl Otakar Binar, autor návrhu interiéru horského hotelu Ještěd. Ten zase pro OV KSČ v České Lípě doprojektoval roku 1975 její bílé sídlo v Arbesově ulici dokončené z postatné části roku 1981. Zde je paradoxem, že se jednalo o architekta, který podepsal se svými kolegy ze SIALu protest proti sovětské okupaci v srpnu 1968. Výčet významných staveb ateliéru SIAL by byl dlouhý, chtěl jsem jen nastínit význam autorského týmu, který na některých stavbách v České Lípě pracoval. Stejně tak tomu bylo i u obchodního domu URAN, i když v tomto případě se jednalo už o další generaci architektů, z tak zvané školky SIALu. Více o SIALu se lze dozvědět na www.sial.cz.

Podstatným bodem zlomu ve vývoji města byly počátky a následný bouřlivý rozvoj dobývání uranové rudy. Počet obyvatel města začal dramaticky narůstat a protože od války byl rozvoj občanské vybavenosti trochu v pozadí, bylo potřeba již od let padesátých nějaké nápravy. Zejména pak v letech šedesátých, kdy počala vyrůstat první sídliště tak jak je známe dnes. Ovšem až radioaktivní finance přinesly ten požadovaný vítr do budovatelského úsilí ve městě. S tímto výhledem byla radou ONV v roce 1974 vypracována koncepce rozvoje města České Lípy. Tak byl v roce 1975 zadán Stavoprojektu Liberec požadavek k vypracování návrhu staveb obchodního domu a kulturního domu. Okolnostem vzniku kulturního domu se budu věnovat samostatně, byť stavby počaly vznikat s jistou vzájemnou vazbou, ale nakonec měly oddělené osudy. Stavbu obchodního domu dostal k vyprojektování architekt Emil Přikryl (*1945), tehdy sice mladý, ale nikoli bez zkušeností. Ke vzniku stavby si dovolím citovat z práce Mgr. Jitky Kubištové: „První projekt obchodního domu Přikryl vyhotovil v roce 1975. Za dominantní prvek velkoryse pojaté pětilodní stavby zvolil ústřední loď, na niž usadil vysokou prosklenou věž. V návrhu použil konstrukční systém MS 72. Tato varianta se však neuskutečnila. Studii nakonec provedenou Přikryl předložil až o pět let později, roku 1980. Tehdy již Česká Lípa pro ni měla připravenou čistou zasanovanou plochu v sousedství kavárny Union. Staveniště pro nové nákupní středisko Uran čp. 2662 bylo v souladu se směrným územním plánem Vladimíra Syrovátka vybráno již v roce 1978. Stavebně je provedl národní podnik Základna rozvoje uranového průmyslu Příbram, závod Stráž pod Ralskem, v letech 1980-1983. Investorem byl Okresní národní výbor Česká Lípa. Architekt si vytkl za cíl vytvořit jasnou a přehlednou stavbu, ve které by se člověk snadno orientoval, a hlavní funkce objektu aby byla zřejmá navenek. Chtěl docílit co největší variability stavby. Do jisté míry se však musel přizpůsobit možnostem konstrukčního systému MS 71, který například v prvním patře dovoloval užitné zatížení pouze 400 kg/m2 při malém rozponu. Z hlediska kontextu měla prioritu vazba na Suchomelův projekt kulturního domu a potažmo i na celý historický střed. Opticky i funkčně měly kulturní dům a nákupní středisko tvořit jeden celek. Přikryl toho dosáhl hlavně klidnou horizontální linií stavby. Nezastínil tak důležitou památku, secesní kavárnu Union, ani výhled na augustiniánský klášter.... Dvoupodlažní objekt Přikryl vyzvedl z obdélného půdorysu. Z ploché střechy vystupovala vyvýšená část pro vzduchotechniku, která též původně měla tvořit podestu pro vysoký světelný kinetický poutač s nápisem Uran. Ten by svou vertikalitou vstupoval do kontrastu s horizontálou celého střediska. Podobný kontrast by vznikl mezi „živoucí“ složkou pohyblivé konstrukce poutače a klidnou symetrickou kompozicí Uranu jako celku. Poutač se bohužel nezdařilo zrealizovat a celkovému obrazu stavby dnes schází.... Po dokončení stavebních prací občany překvapovalo pouze jednopatrové rozvržení. To však záviselo na limitované výši investičních prostředků. Protože si pozemek, respektive jeho podmáčené podloží, vyžádal nákladné zakládání, mohl si architekt dovolit postavit jen jednopatrový dům. Tento handicap se později projevil. V místech plánovaného hotelu, v sousedství Přikrylova nákupního střediska, vyrostl o pár let později další obchodní dům, čtyřpodlažní objekt Prior. Interiér prodejní plochy o výměře přes 2500 m2 Přikryl pojal jako jeden propojený celek. Prodejnu dělily pouze nosné sloupy. Ve vnitřním prostoru architekt v podstatě simuloval atmosféru venkovního tržiště s jednotlivými „stánky“ nabízejícími rozličný sortiment. Odkaz k technicismu a konstruktivnímu smýšlení ateliéru Sial spatřuji v obnažené kostře stropu. Stavbu architekt pojal zejména účelně, každý prvek tu má své opodstatnění.  Jižní zásobovací část má rozvrh trojtraktu, do severní sekce projekt vložil schodiště, střed ovládá nákupní prostranství.“ Tolik citace.

Interiér obchodního domu byl adaptován v roce 1993 pro OD Banco a podruhé v roce 1998 pro supermarket Delvita. K celkovým okolnostem vzniku obchodního domu nutno také dodat, že Emil Přikryl společně s Jiřím Suchomelem (KD Crystal) vytvořili zároveň i urbanistickou studii celého prostoru, do kterého zasadili své vyprojektované stavby. V ní se pokusili navzdory platnému regulačnímu plánu zachovat okolní starou zástavbu do jejíhož kontextu se snažili stavby zasadit. Urbanistickou studii posléze v roce 1985 architekt Přikryl přepracoval pro podmínky po demolicích v Sokolské a Erbenově ulici. Stavba obchodního domu URAN, i když sama o sobě působí mohutně, respektuje původní stavební linie a výškové poměry. Takže po svém dokončení s původní zástavbou kolem nepůsobila tak nepatřičně a dominantně, jako po demolici okolních domů, které padly za oběť výstavbě obchodního domu PRIOR a to včetně domů v Sokolské ulici, kudy vedl hlavní vjezd na stavbu. A právě PRIOR, tento ohromný monolit, považuji já osobně za větší urbanistický problém jižního okraje historického centra, či spíše původně mezicentra města, byť z venčí působí tak nějak příjemněji. Navíc umístěného v blízkosti prapůvodního středobodu osídlení, vodního hradu Lipý. Je až s podivem, proč drtivé většině lidí leží jako smítko v oku právě URAN a nikoli ještě brutálnější stavba PRIORu. Zatím jsem nedostal na tuto otázku uspokojivou odpověď. I když nedávno jsem slyšel velice zajímavý názor, na kterém něco jistě je. On je totiž tak víc na očích. Při cestě z náměstí není mezi domy vidět nic, ale z Hrnčířské ulice je vidět  pouce URAN alias Banco. PRIOR alias Andy je tak nějak v záhledí (ekvivalent k závětří). Nakonec i od stadionu je ve výhledu právě URAN a PRIOR dominuje v pohledu jen z jedné strany, kde navíc jedeme spíš autem a nikoli pěšky, kdy si člověk více všímá okolí. Dalším souvisejícím faktem k výstavbě v této lokalitě je skutečnost, že právě toto místo bylo v poválečných letech vybíráno pro různé rozsáhlejší stavby, které všechny zůstaly pouze v plánech. Postupně to byl plán na výstavbu ústřední budovy Autoklubu (1946) s přilehlými garážemi, autobusového nádraží v 50. letech či kulturní dům v letech 60.

K danému tématu je věnován poměrně velký prostor na Archiwebu i s obrázky a zajímavou diskuzí. Jako mimo jiné v článku Obchodní středisko URAN. Zde profesor Rostoslav Švácha uvádí: „Příchylnost funkcionalismu dvacátých a třicátých let k jednoduchým geometrickým tvarům vycházela z víry, že takové tvary jsou ty nejúčelnější. Le Corbusierovi (a dávno po něm Jacquesu Herzogovi) se geometrie jevila jako manifestace skrytého řádu přírody. Jindy zas Le Corbusier v geometrii spatřoval cosi specificky lidského: pouze výtvory člověka prý dovedou být ryze geometrické. Neofunkcionalistické projekty Emila Přikryla z druhé poloviny sedmdesátých a z počátku osmdesátých let se vždy nějak dotýkaly těchto témat. Vtip však, jak se mi zdá, spočíval v tom, že jejich geometrický řád by téměř vždy jiný než geometrie autentické funkcionalistické architektury. Byl to řád symetričtější, sevřenější, složitější, nápaditější.
Projekt nákupního střediska Uran v České Lípě (1975, 1980) původně navazoval na blok zchátralých starých domů ve svém severním sousedství. Než se však přistoupilo k realizaci, blok byl zbourán a Přikrylovo dílo tak přišlo o veškeré vnější urbanistické vztahy. V první variantě z roku 1975 Emil Přikryl pojal Uran jako pětilodní halu v předepsaném konstrukčním systému MS-72. Veškerou vzduchotechniku, servisy a schodiště soustředil v prostřední „lodi“ a na ni nasazené věži, „jako by se vlastní stavba odehrávala uprostřed a nahoře“. V provedené variantě z let 1980-83. širší a přístupné od severu, se obsluha přesunula k jižní straně. Zůstala symetrie a geometricky jasné  neofunkcionalistické detaily, odpadla však štíhlá reklamní věž v příčné ose stavby. Hnědý keramický obklad dělá z Uranu dům těžký a brutální. Dnešním velkým reklamám na svém těle a dravým uživatelům ve svém nitru však dílo odolává.“

Z diskuzí mne například zaujal tento příspěvek: „Velkým problémem této země je neznalost zákonů - vůbec není nutné všechno prohlašovat za památku - ale začít konečně naplňovat Úmluvu o ochraně architektonického dědictví, která se např. na mladší stavby i víc hodí - viz její znění . A zejména její Článek 11: Při respektování architektonického a historického charakteru dědictví se každá Strana zavazuje podporovat
- využívání chráněných statků s ohledem na potřeby současného života, a
- adaptaci starých budov pro nové účely, je-li to vhodné.
V ČR to ale neumí aplikovat ani resort kultury, ale ani např. ČKA (Česká komora architektů), která se nyní bude snažit obchoďák, který se skutečně neblaze zapsal do doby zrůdného boření České Lípy, za kulturní památku, stejně jako bylo asi zbytečné spoléhat na zápis obchoďáku Ještěd, který v Liberci souvisel s likvidací části města v předpolí historického jádra. Pokud by MK vyhlásilo Uran jako citlivý přínos k urbanismu České Lípy, tak by to byl opravdu výborný vtip. Proč neumí architektonická veřejnost hájit stavby žijících architektů?? Památkáři se přece jen přednostně zastávají produkce autorů nežijících a to v tom jim politická reprezentace hází klacky pod nohy. Uran je zase ad hoc akce mimo kontext, vždyť není vůbec jasné, zda je v produkci socíku výjimečný.“

Většinou se snažím přímou publikaci svých názorů na tomto svém webu potlačit do pozadí, i když to samozřejmě zcela nelze a vše je psáno z mého subjektivním úhlu pohledu. Pro tentokrát udělám vyjímku a připojím svůj jasný postoj. Každopádně já osobně bych odstranění stavby nijak výrazně nelitoval, i když hlas odborné veřejnosti je až zarážejícím způsobem silný. Přesto se na stavbu koukám z hlediska uživatele, tedy obyvatele města, kterému by měla sloužit a těšit jej i samotným pohledem na ní. Měla by vytvářet ten hezký pocit tady jsem doma a tady se mi líbí a jsem hrdý na tato místa, na svou Českou Lípu. Stavby by měly být přeci především pro lidi, tedy tu větší masu obyvatel, mezi kterou se počítám i já. A nikoli pro úzkou skupinu odborníků, obzvláště pokud jde o veřejné stavby. A o tomto nejsem v tomto případě přesvědčen, že tomu tak je u drtivé většiny českolipské veřejnosti, jak tak ve svém okolí poslouchám, a rozhodně tomu tak není u mne. A navíc umístění budovy je naprosto tragické z pohledu mé představy urbanismu města. Bohužel zde vyvstává i naléhavější otázka, co vznikne nového na místě případného zbořeniště? Strach z ještě větší obludy ve mne tak trochu vzbuzuje pocit nejistoty. A pokus o vyhlášení OD URAN památkou, mne zase nutí k trpkému úsměvu, to už je opravdu zoufalý krok. Bohužel jsem si zcela jist, že má ideální představa řešení tohoto prostoru nebude v dohledné době ani z části naplněna. Kromě zmiňovaného obchodního domu, bych přivítal s ohromnou radostí i odstranění vedlejšího obchodního domu. V opět prázdném místě by mohla vzniknout drobná zástavba simulující původní podobu místa. Prodejní plochy by možná mohlo být stejně či dokonce více a ještě by v patrech domů mohly být byty, čímž by se do centra napomohlo zase vrátit běžný život, který se odsud jaksi vytrácí. Nebo i pokud by místo obou obchodních domů vznikl prostor s parkovou úpravou navazující na klidovou zónu u hradu a u řeky, bylo by mi to také milejší než současnost. Bohužel obchoďáky jsou soukromým majetkem a přeložka silnice 262 do jiných míst také nevypadá nijak aktuálně. Takže pěkné Scifi (vyslovuj skájfáj, nejde o literatůru :-). Proto nezbývá než doufat, že zde nevznikne další a ještě nevkusnější stavba. Nebo dokonce druhá nestavba čehokoli, jako v Tržní ulici. Prý to nehrozí, neboť investor slíbil, že nezačne bourat do té doby, než se dohodne s městem, co mu povolí postavit místo této stavby. Nová stavba by větší být neměla, protože to je omezeno platným regulačním plánem, který v tomto místě připouští stavbu maximálně stejných výškových proporcí. Z mého pohledu slabá útěcha, ale možná budu mile překvapen, abych neházel střelnou zbraň do klasů předběžně. Navíc si myslím, že variabilita současné stavby ve vnitřním prostoru je tak velká, že by se mohlo najít možné kompromisní řešení. Když už tedy nejde odstranit obě obludy, nechne se překvapit a doufejme... Sice v textu vtipkuji, ale je to opravdu vážná věc, která ovlivní město na mnoho let zásadním způsobem a každé krátkozraké rozhodnutí zde je špatné.

K obohacení množství slov, připojuji obrázky, aby si i dyslektici přišli na své. Snažím se dělat stránky pro co nejširší okruh uživatelů. Začínám snímkem Jaroslava Topinky pravděpodobně ještě v roce 1968 před otevřením pro silniční provoz:

Toto je opravdu maximálně rok 1968, kdy ještě není průtahová komunikace zcela dokončena a na mostě u kostela není ještě položen asfaltový povrch:

Výřez z pohlednice ze začátku 70. let, která zachycuje situaci s dokončenou křižovatkou, ale zcela před započetím výstavby OD URAN. Na křižovatce nejsou instalovány ani semafory:

Pohled přes Ploučnici ze stejného období:

Křižovatka za plného provozu okolo roku 1975 i s řídící věží VB:

Píše se rok 1981 a výstavba už začala, u křižovatky je již staveniště:

V roce 1981 bylo hotové ukotvení pro nosné sloupy:

Září 1981 a stavebnice OD URAN čeká na sestavení:

Jen pro připomenutí, jak vypadala druhá strana ulice:

Pohled na část těch domů už podél sestavené stavby:

Jaro 1984 a obchodní dům před dokončením:

Rok 1984, OD URAN stojí a okolní domy ještě také:

Detail fungl nové stavby v létě 1984:

A ještě jednou, nemohl jsem se rozhodnout, která je lepší:

Zima roku 1985 kdy jižní strana Sokolské ulice už nestojí:

Nejspíše se píše rok 1986:

A takřka spolehlivě rok 1986:

Rok 1986 s ještě stojícími budovami na východním konci ulice z náměstí:

Dílo dokončeno, rok 1990. Vedle URANU už i PRIOR:

Období Delvity 30. 3. 2008:

Upravené Benešovo náměstí 11. 7. 2009:

To je vše přátelé, horor co? A co je zde nejhorší?

Tak a ještě lze hledat 5 rozdílů v dolním centru města: