Továrna na piana - Pianos Fabrik Rösler

Možná některé překvapí pod tímto názvem tento pohled, ale v ulici, jenž dnes nemá jméno a ulicí už ani vlastně není, stávalo původně průčelí továrny na pianina Gustava Röslera. Firma vznikla roku 1878 a v roce 1882 přemístil své dílny ze Žandova do nových míst v České Lípě její majitel G. Rösler. Po jeho smrti vedla firmu nějaký čas vdova po zakladateli a od roku 1899 její bratr Ludwig Gatter. Ten zvelebil mimo jiné i domy v zadním traktu továrny a postavil zde v roce 1900 vzorkovou prodejnu neboli výstavní pavilonek. Vše v dnešní ulici Hrnčířské je dnes už ovšem zcela přestavěno. Tento objekt měl ve štítu císařského orla jako znamení c.k. dvorního dodavatele. V té době byla továrna ostatně čtvrtou největší výrobnou svého druhu v říši. Zdejší výrobky se vyvážely v podstatě do celého světa a v sedmdesátých letech, kdy továrna patřila ke skupině národního podniku Čs. hudební nástroje se udával počet vyrobených pianin přes 70000. Kolik se jich vyrobilo celkem v této, kdysi slavné továrně, nevím, ale dnes již nepřibude ani jedno pianino. Továrna byla po postupných útlumech v letech devadesátých na přelomu milénia zrušena zcela.

Ta ulice, která dnes nemá jméno a u níž stojí na pohlednici průčelí továrny Rösler, se již v 18. století připomíná jako Barvířská - Färbergasse. Bylo tomu tak proto, že zde působili barvíři, běžně působící za městem z důvodu práce s ohněm a patřícím k cechu soukeníků. Po vybudování Růžového dvora je ulice od roku 1836 připomínána jako Růžová - Rosengasse. Po roce 1945, kdy hlavní ulice tohoto předměstí byla z nějakého důvodu přejmenována na Pražskou a později z důvodů ideologických použita k oslavě prvního dělnického prezidenta, bylo jméno Hrnčířská přeneseno na tuto uličku vedoucí od městského nádraží zlomem za Růžovým dvorem až ke křižovatce před mostem. Po změně politické situace v roce 1990 byly názvy ulic vráceny na původní místa z předválečných let. Jen z Růžové ulice v té době už zůstalo jen torzo a pro část souběžného úseku s dnešní Hrnčířskou ulicí se už nepoužívá.

Pianos Fabrik Rösler okolo roku 1910:

Budova bývalé továrny na piana 19.5.2007:

Tato srovnávací fotografie není vyfocená ze stejného místa a ani ze stejného úhlu. Důvod je jednoduchý. Původní záběr je zřejmě pořízen z nádražní budovy, tedy z nadhledu. Jenže i kdybych našel to správné okno, nebylo by to nic platné, protože budova je z této strany kryta korunami vzrostlých stromů. Jedinou možností bylo najít místo mezi kmeny stromů na zemi, což mi stěžovaly zase porosty nízkého vzrůstu. A proto je nový snímek pořízen i z trochu jiného úhlu. Snažil jsem se tak jen najít místo, kde bude pohled co nejpodobnější.

V pravé části dobové pohlednice je vidět komplex budov zvaný Růžový dvůr, který vznikl v 18. století. Údajně pojmenovaný po množství růžových keřů. Stejné jméno dostala i cesta vedoucí sem od nádraží kolem pianky. Růžový dvůr byl v průběhu 19. století přestavěn na kartounku a od roku 1879 zde sídlila rolnická škola. Bylo tomu tak do doby, než škola získala nově postavenou budovu na svazích pod Špičákem v roce 1894. Před zbořením byla v tomto komplexu Lidová škola umění nebo také sběrna druhotných surovin. Dnes zbylo po Růžovém dvoře jen pár stromů rostoucích kdysi uvnitř dvora a v jeho sousedství. Na dobové pohlednici je také dobře viditelný začátek kanálu, kterým se sváděla voda z těchto luk. Vedl mezi zástavbou, dále místy dnešní ulicí Mánesovou, kde se znovu rozlil do míst dnešní školy a odtud dalšími svodovýni strouhami zpět do řeky. Tato vodní cesta pomalu zanikala s rozrůstající se zástavbou východně od dnešní ulice Hrnčířské, zejména v první polovině 20.století.

Mapka - toto místo je zde