V době po vzniku republiky trápila město mimo jiné i bytová tíseň. Do města přicházeli z vnitrozemí čeští dělníci, většinou pracující na železnici nebo také čeští úředníci pro nově vznikající českou státní správu. Tyto okolnosti vedly k založení Českého stavebního bytového družstva, které záhy obstaralo pozemky bývalé cihelny za tratí u Valdštejnovy, nyní Arbesovy ulice. Tato lokalita spadala do většího plánu, vzniknuvšího počátkem dvacátých let dvacátého století. Tehdy se upozorňovalo na nevhodné řešení středu města s mnoha nedostatky. Bylo uvažováno o vybudování separátních měst, jako například v místech právě dnešního sídliště Slovanka. Námět počítal se sekupením domů včetně centrálního náměstí, s obchody a kostelem. Jižně od Děčínské ulice byl vyčleněn prostor pro rozsáhlou zástavbu rodinných domků. Tak by vznikla čtvrť Česká Lípa III. Další měly být I. Střed a II. Svárov. Perspektivní území pro stav rodinných vilek bylo i okolí Vídeňské ulice (dnes 5. května, tedy lokalita Kopeček). K zastavění byl určen i Svárov. Tyto plány byly představeny v jubilejním čísle zdejších německých novin v roce 1925.

Družstvo zadávalo projekty a stavby jednotlivým firmám, převážně místní stavební firmě Josefa Uhlíře (*1891 †1961). Stavby zde započaly roku 1926 v nově se tvořící ulici Slovanka, jež byla pokračováním osy Valdštejnovy ulice za tratí. Prvními domy pro středněstavovské družstevníky byly domy čp. 1331-1339. V květnu byla podána žádost o povolení prvních dvou staveb (čp. 1331-2, což je dvoudomek a čp. 1335). V červnu je žádáno povolení pro dům 1336 a v červenci ještě pro čísla popisná 1333 a 1334. V prosinci proběhly kolaudace a v lednu se již bydlelo. Družstvo dodávalo tyto domy na klíč. Další domy (1337-1339) se započaly stavěti v září a říjnu, takže dokončeny byly až následujícího května. Pro stavbu domů si brali stavebníci úvěr.

Jako typický příklad mohu uvést příběh jednoho z posledních domů, zde postavených do druhé světové války. Rozhodnutím krajského soudu ze dne 15. listopadu 1935 k žádosti Českého obecně prospěšného stavebního družstva z. s. s r.o. pro Českou Lípu a okolí v České Lípě bylo  povolen zápis v knize příslušného katastrálního území, kdy přechází uvedená parcela z vlastnictví Aloisie Jirouskové do společného vlastnictví Gustava Jandy, pracovníka železnic v. v. , a Marie Jandové, každému z jedné poloviny. K tomu poznamenává se podmínka, že nabývající jest stejně obmezen a zavázán jako zcizující dle rozhodnutí státního pozemkového úřadu ze dne 31. prosince 1925 o svolení k nabytí zcizované nemovitosti a závazek získanou půdu do 1. roku zastaviti. Tak se také stalo a kolaudace domu čp. 1587 v ulici V cihelně proběhla v roce 1936. Stavbu provedla stavební firma Baumeister O. Richter & H. Zuppelli, Bauunternehmung Böhm.-Leipa. Jedním z rozdílů oproti stavební firmě J. Uhlíře bylo vnitřní řešení domů, kdy firma Uhlíř umisťovala rozvody vody a odpady do pláště domu. To se ukázalo jako nevhodné v dobách třeskutých mrazů, protože rozvody byly náchylnější k zamrzání. V provedení stavebníků firmy Richter & Zuppelli, byly tyto rozvody uvnitř domu. Obyčejně se ale projekt prováděl v dispozicích na přání zákazníka, proto se zde nenajdou dva totožné domy. Je zde ovšem jedna vyjímka, ovšem domy jsou otočené o 90°, takže podobnost na první pohled není patrná. Na druhou stranu se v celé zástavbě dodržoval jistý řád, kdy například jsou domy srovnány do stejné linie svou čelní stěnou do ulice. To u dnešní zástavby trochu postrádám, jako několik dalších drobností.

Tato čtvrť rodinných domků, postavených českým obyvatelstvem, dostala přiléhavé jméno Slovanka. Stejně jako první zde vzniklá silnice, kterou bylo již zmiňované zatraťové pokračování tehdejší Valdštejnovy (Arbesovy) ulice. Prvním úředním názvem od roku 1928 bylo také Valdštejnova (pokračování). V roce 1945 byla ulice přejmenována podle celého území názvem Slovanka. Dále zde vznikla souběžná Severní ulice (1928), která byla v roce 1945 pojmenována po J. Kovářovi, českolipském občanovi, který se stal obětí nacismu a patřil mezi obyvatele této ulice, dnes tedy nesoucí jméno Kovářova. Obě souběžné ulice jsou spojeny od jihu ulicí Wolkerovou, původním názvem v letech 1928 až 1945 Kamenitá. Uprostřed svahu je ulice V cihelně, nesoucí toto jméni již od roku 1928 a někdy bývala také uváděna ve tvaru U cihelny. Na severu zakončuje toto území ulice Železničářská, což je také její původní pojmenování z roku 1928 a vystihující skladbu zdejších původních obyvatel. Dnes je ulice protažena západním směrem a spojuje tak zvanou starou Slovanku se Slovankou novou, což je první českolipské sídliště bytových domů. Ty byly postaveny v šedesátých letech na loukách, kde před tím stávala pouze tři osamocená stavení. Za zmínku ještě stojí území dále k západu, kde od třicátých let dvacátého století byla postavena provizorní kasárna pro Československou armádu posílenou v době ohrožení republiky.Velký areál mezi Děčínskou a Heroutovou ulicí a prostorem cihelny využívala armáda s dělostřeleckou posádkou i v poválečném období. Na konci války zde byl jeden ze tří českolipských sběrných táborů, neboli lágrů a tak se tomuto areálu také říká podnes. V druhé polovině padesátých let byl areál vyklizen,většina budov převážně dřevěných odstraněna a pouze některé zbylé budovy byly dočasně užívány zemědělským družstvem. V roce 1964 byla dána část areálu zmenšená o jižní část, dnes areál ČSAD a zahrádkářská kolonie, a severní část, což byl prostor pro těžbu cihelny, státem do trvalého užívání místní organizaci ZO Svazarmu – oboru automotoklubu včetně chátrajících staveb,které nebyly demolovány. Prostor je také AMK využíván stále.

Pohled do ulice Slovanka asi v roce 1935:

Stejné místo dne 6.10.2007:

Na dobovém snímku vlevo je patrný okraj jámy po těžbě jílu k výrobě cihel. Ta se rozkládala v prostoru mezi ulicemi Kovářovou a Slovankou. Na jejím dně mimo jiné také stojí jediná bytovka v tomto prostoru, postavená zde po roce 1965 kolmo ke „Kovářovce”. Jáma byla ze strany snímku také zavážena a na zavážce byly postaveny řadové domky počátkem let sedmdesátých. Tento prostor je ale mimo tento snímek. Při stejném záběru v poválečných letech by bylo možno vypočítávat jednotlivé obyvatele, bráno zleva vzhůru k ulici V cihelně: Holečkovi, Lorencovi v přízemí a v patře Martínkovi, Kotrikovi, Mansfeldovi a Jůzovi. Na pravé straně ve třetím domě, prvním viditelném Dvořákovi, Kočkovi, Vytlačilovi, Topolovi a Borůfkovi a tak dále vzhůru ulicí. Zde se spoléhám na vzpomínky pamětníků, tak doufám, že jsme na někoho nezapomněli. Převážná část všech domů byla postavena ještě před válkou, ale i v průběhu poválečných let sem bylo jednotlivě vklíněno několik domů, povětšinou na úkor části zahrady některého z již dříve postavených domů.

Na dobovém snímku ještě schází Ládrů dům čp. 1550, který byl postaven přesně v ose ulice Slovanka, která před horizontem vytváří esíčko a míří k Lípě svobody. Z důvodu absence zmiňovaného domu, je právě v ose ulice za horizontem vidět horní část domu 490, který stojí dnes v ulici Českokamenické právě naproti již zmiňované Lípě svobody. Tento dům byl původně nádražní budovou místní železnice do České Kamenice. Výstavní budova stála na svahu nad konečnou stanicí této místní dráhy. Stanice se jmenovala Česká Lípa městský sad. K předání dráhy do pravidelného provozu došlo 29.8.1903. V této stanici bylo také napojení na stávající trať společnosti BNB do Rumburku. V roce 1925 došlo k zestátnění obou drah, což mělo za následek sloučení konečné stanice českokamenické dráhy Česká Lípa městský sad a zastávky na trati do Rumburku pod společným názvem Česká Lípa Střelnice. Provoz na obou tratích byl také sloučen a budova tak ztratila svůj význam jako nádražní a byly zde zřízeny byty. Dalším pozůstatkem po zrušené dráze je například bývalá výtopna, kde je dnes autoservis. Tato takřka horská železnice to neměla nikdy jednoduché a také byla trochu kontroverzním rozhodnutím zrušena v roce 1979. Dnes traťové těleso začíná být využito k dopravě obyvatel, ovšem s vlastním pohonem kolmo, pěšmo či bruslmo (to je ale divný a nespisovný tvar). Buduje se zde cyklostezka Varhany.

Mapka - toto místo je zde

Doplňuji článek snímkem pořízeným v roce 1927 z Holého vrchu. Tento snímek zcela přehledně zaznamenává stav výstavby nových čtvrtí rodinných domů západně od města. Dnes bohužel pohled nevyfotitelný, neboť vyhlídkové vyvýšené místo na Holém vrchu už dávno není a ze země není pro vzrostlou a nepropustnou vegetaci nic vidět ani v zimě. Vyšší střední vrstva v drtivé většině německy hovořících obyvatel stavěla na nejlepších možných dostupných stavebních parcelách v příměstské části v přední části snímku. Jedná se o dnešní prostor mezi ulicí Nawkovou, Jižní a Děčínskou, tedy okolí ulice Jiřího z Podebrad. Těmto místům jsem věnoval kapitolku Nawkova ulice. České stavební družstvo získalo pozemky méně lukrativní, přesto začala vznikat kouzelná čtvrť Slovanka. Na snímku je snadno rozeznatelný objekt výše zmiňované cihelny, který se rozkládal těsně nad dnešní ulicí Wolkerovou v prostoru mezi ulicemi Slovankou a Kovářovou, tehdy ještě nevytyčenou Severní připomínající ještě spoustu dalších let spíše vyšlapanou polní cestu, kde se zcela na kopci nalézala boží muka. Za cihelnou se zcela jasně začíná rýsovat linie ulice s prvními domky. Kromě prvních tří domů vpravo za tratí je jasně zřetelný dvojdům dvou čp. 1331 a 1332. Hned pod ním je to rozestavěný dům 1333, dnes na rohu do ulice V cihelně. U trochu většího domu 1336 se právě dokončuje střecha nad hrubou stavbou. Kdo se orientuje přesněji, pozná že vrchní ze dvou podlouhlých staveb cihelny stojí takřka přesně v místech bytovky, která byla mezi rodinné domky Kovářovy ulice napasována v roce 1966. Tou velkou budovou nad tím vším, v pohledu mírně vlevo, je nádražní objekt Českokamenické dráhy, dnes stojící u stejnojmenné ulice pod lípou svobody. A rozlehlé louky v levé části snímku jsou prostorem pro budoucí sídlištní zástavbu tak zvané nové Slovanky.

Celkový pohled na nově vznikající čtvrtě s novou zástavbou v roce 1927:

Cihelna na vznikající Slovance přibližně okolo roku 1930:

Stejná místa v Kovářově ulici dne 7. 4. 2011:

Centrálním objektem prostoru budoucí Slovanky bývala vrchnostenská cihelna patřící k Novozámeckému panství. Bylo tomu tak až do konce její existence ve třicátých letech 20. století, kdy začínají postupně její objekty mizet a nahrazují je novostavby rodinných domků, umístěných pochopitelně i po okrajích těžební jámy. Původní číslo popisné cihelny bylo ponecháno na prostředním domku z posledního snímku. Ten není z přesně totožného místa pořízen, protože dnes prostor pod poslední zahradou zabírají řadové garáže. Přikládám snímek do stejných míst, ale pořízený z druhé strany, tedy naproti. Je zde zachycen výhled do bývalé těžební jámy s částí Nordgasse, tedy Kovářovy ulice, pravděpodobně v polovině třicátých let. V místech vyšlapané pěšinky v trávě uprostřed snímku dnes stojí bytovka.

Prostor bývalé těžební jámy nejspíše v roce 1935:

Stejné, ale již zabydlené území asi okolo roku 1960:

Neodmyslitelně sem také patří Lípa svobody vysazená v roce 1928 na spojnici tří ulic v severní části Slovanky. I když s postupujícím časem od jejího vysazení a zejména s mizejícími původními obyvateli Slovanky se po několik let z lípy stával "jen obyčejný tuctový strom" umístěný v tehdy jediném skorokruhovém objezdu v České Lípě. Hrozilo jí i odstranění v souvislosti s plánovanými dopravními úpravami, nakonec nikdy neuskutečněnými. Její připomínání bylo obnoveno až po devadesátém roce.

Mladý stromek s dětmi a ovečkou v roce 1932 a vzrostlý strom bez dětí 2011:

Snímek mi poskytla paní Juhaňáková, ale tehdejší děti už bohužel nezná. Při hledání podrobností k tomuto symbolickému stromu jsem narazil na všeříkající citáty z roku 1948: „Lípa svobody Němci ničená, vždy znovu vzkříšená! Craňme památky po svých předcích! Němci nám mnohé uchovali a měli ve vážnosti. To je jim ku cti. Je však hanbou, ničí-li nám je ti, které jsme sem pro takové činy nezvali! Chraňme tím více lípy v České Lípě, jejichž zkazky o životě Čechů zde odposloucháváme”. S dodatkem: „Strom dlouho roste a rychle se dá zničit. Nežijme jen pro sebe, jedna generace podává ruku druhé”.

V předválečné době panovala mezi obyvateli družná nálada a byl udržován čilý spolkový život. V tomto období bylo pořízeno i mnoho snímků zachycující momentky té doby. Byl bych velice rád, pokud by se někomu podařilo ještě něco z uvedeného najít a byl mi ochoten je ukázat. Byl bych vděčný o to víc, že toto je mé nejmilejší místo, rodné.