Domů Žižkova ulice
Žižkova ulice Tisk
Čtvrtek, 21 Únor 2008 15:06

Sluneční ulice - Sonnengasse

Jižní strana domů je umístěna na hraně hradebního příkopu, nazývaného Mariánský. Příkop je nejsevernější stranou městského opevnění, západně od Mariánské brány. Ulice byla tedy vcelku logicky pojmenována Mariánský příkop, Frauengraben. Pod tímto názvem je zmiňována již roku 1620. V první polovině 19.století byla ulice pojmenována Diallerova po ing. Davidu Diallerovi, který byl krajským inženýrem a autorem projektu regulace Ploučnice z roku 1819 a nové budovy hlavní školy z roku 1820. Název se však nevžil a obecně se používalo názvu Sluneční, Sonnengasse. Tento název byl nakonec uznán i úředně a koncem století byl již zcela oficiální. Pojmenování pocházelo po hostinci Zur Sonne, U slunce, který sídlil v domě č.p. 530 od roku 1649. Na prvním pohledu je to druhý dům na pravé straně. V době pořízení tohoto snímku se již hostinec jmenoval Německý dvůr.

Sonnengasse, Ecke Frauenstrasse – Sluneční ulice a roh Mariánské asi 1913:

Sonnengasse 1913

Žižkova ulice s rohem Mariánské 22.4.2007:

Žižkova ulice 2007

Na levé straně schází rohový dům, zbořený koncem padesátých let společně z dalšími dvěmi navazujícími domy v ulici Mariánské směrem k náměstí. První, dnes stojící dům na levé straně, byl původně činžovním domem pro zámožnější klientelu. Od roku 1935 zde sídlilo policejní ředitelství, během války gestapo a po válce nejdříve provizorně místní národní výbor a později zde byl dům odborů, tedy sídlo ROH (Revoluční odborové hnutí).

Druhý konec ulice býval poměrně rozvětveným rozcestím. Pokud stojíme čelem k západu, tedy přišli jsme od ulice Mariánské a jsme na konci Žižkovy ulice, odbočuje na levé straně k náměstí ulice Mikulášská. Jiné jméno pro tuto uličku není známé, jako Nikolausgasse je jmenována již v listině z roku 1606. Patří tak k několika ulicím neměnného názvu,  většinou však se jedná o postraní uličky. Pojmenování je téměř nejstaším doloženým uličním názvem ve městě a je odvozeno od kostela sv. Mikuláše, který zde stával při vnitřní straně městských hradeb. Kostel z roku 1418 byl s největší pravděpodobností na místě domu č.p. 180, naproti Vězeňské ulici. Která také disponuje jen jedním pojmenováním už od roku 1785. Budova kostela sv. Mikuláše byla zničena požárem v roce 1787. Do té doby také ulice končila u městských hradeb a až po tomto požáru se hovoří o prolomení hradeb a následném protažení ulice.

Naproti ulici Mikulášské, přes končící Žižkovu, je ulice Mikovcova. Původně Josephsgasse, Josefská ulice. Takto uváděná je od roku 1785 a od roku 1945 nese jméno Mikovcova. Na rozmezí těchto ulic, nejenomže končí Žižkova ulice, ale linie se větvila do jižnější ulice Roháče z Dubé a severnější Besední uličky, začínající už částečně až v Mikovcově ulici. U těchto dvou souběžných ulic se zprvu používalo stejného názvu Ulička u Cihlářského rybníka, tedy Ziegelteichsgassel. Pouze se rozlišovaly na zadní (Besední) a přední. Bylo tomu tak již od roku 1602. Zadní ulice, lidově zvaná také Zlodějská (Diebgasse), dostala v roce 1879 jméno  V údolí či Údolní, úředně Thalgasse, podle hostince Údolí Josafat (později Wedrichovo muzeum), u jejího druhého konce. V upomínku na první spolkový útulek České besedy, dostala v roce 1945 ulice jméno Besední. Přední ulice je jmenována od roku 1850 jako Střelecká (Schützenstraße), a od roku 1945 jako Roháče z Dubé. Z posledně jmenovaných objektů po demolicích z počátku sedmdesátých let už zbyl pouze název Roháče z Dubé. Besední ulice zmizela úplně, místo hostince Údolí Josafat, alias Wedrichova muzea, je parkoviště a místo Besedního domu stojí Mateřská školka, přesně vchod u věžáku.

K vyústění již jmenovaných pěti ulic, lze ještě připočíst bezejmenný vstup do městského parku a také odbočku do ulice Klášterní. Tím se mi podařilo, snad srozumitelně, rozmotat kdysi několikapramenný komunikační uzel. Ten byl rozseknut demolicemi dokončených na přelomu let 1973 — 74. V této době také zmizely s obytnými budovami i poslední zbytky po četných hostincích v těchto příhodných místech. Na rohu ulic Mikulášské a Střelecké býval hostinec U Města Prahy, dříve U Města Rumburka, ale ještě dříve Mléčný výčep. Nevím co se v roce 1828 v hostincích čepovalo, ale pouze mléko to asi nebylo, takže těžko odhadovat vznik tohoto netradičního pojmenování. Jisté je, že dům přežil, na rozdíl od dalších budov a hostinců. Na rozhraní s Klášterní ulicí byl hostinec U Města Kamenice a dále ve Střelecké ulici hostinec U Města Říma, pozdější Besední dům. Jak vidno, už před sto lety nebylo potřeba cestovat nikterak daleko. Stačilo se projít městem, aby člověk prošel místy, jenž dálkami voní.

Sonnengasse – Sluneční ulice od parku v 10. letech 20. století:

Sonnengasse 1910

Žižkova ulice od parku 22.4.2007:

Žižkova ulice 2007

Dům na snímku vpravo, s poštovní schránkou na rohu, patřil v té době kupci Hermannu Melzerovi, nabízející široký sortiment zboží pro domácnost. Prý míval otevřeno každý den mimo neděle. Také je na snímku dobře patrné, jakou událostí bylo fotografování. Vypadá to jako pozdvižení pro celou ulici i s okolím. Přeci jen tehdy byly fotografické přístroje nápadnější než dnes a hlavně nebyly vůbec běžnou součástí tehdejšího života.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.