Domů Škroupovo náměstí

Ze starých pohlednic

Škroupovo náměstí Tisk
Úterý, 17 Červen 2008 12:40

Schulplatz - Školní náměstí

Tento prostor je dnes spíše stranou městského shonu a působí možná i trochu ospale, avšak ve staletích minulých tomu bylo právě naopak. Způsob života býval diametrálně odlišný od dnešního, což jistě přispělo k této změně, ale hlavní příčinou bývalé veledůležitosti tohoto místa bylo umístění děkanského kostela s hlavním městským hřbitovem. Později po zániku kostela na toto místo pro změnu mířili návštěvníci pravidelných trhů i z poměrně vzdálených míst. V době existence kostela bylo rozvržení místa pochopitelně jiné a prostor nebyl celistvým celkem. Stavba kostela a hřbitov zabíraly podstatnou část plochy náměstí a s jižní stranou domů byly odděleny Školní uličkou. Na severní straně dnešního náměstí se jednalo vždy spíše o zadní trakty domů z jižní strany většího náměstí a tento meziprostor pravděpodobně nijak pojmenován nebyl. První pojmenování se objevuje až po zániku kostela a je tomu tak v roce 1830, kdy je uváděno pojmenování Kirchenplatz, tedy Kostelní náměstí. Díky škole, která zde byla umístěna již od středověku, se po roce 1874 ujímá pojmenování Schulplatz, tedy Školní náměstí. Po roce 1945 dochází ke změně názvu na náměstí Škroupovo. Ovšem díky zde pravidelně konaným trhům se mnoho desetiletí užívá názvu Buttermarkt (Máselný trh), nebo jen prostě Tržní náměstí. Přiznám se, že i já používám takřka výhradně tohoto názvu. Nakonec ještě pamatuji pravidelné týdení trhy konané vždy ve čtvrtek. Jejich tradice byla opravdu letitá, jak dokládá i nápis v pravém dolním rohu dobového snímku - Wochenmarktscene, tedy volně přeloženo momentka z týdenního trhu.

Schulplatz, Wochenmarktscene - týdenní trhy před rokem 1905:

Wochenmarktscene, týdenní trhy 1905

Škroupovo (Tržní) náměstí dne 24. 4. 2008:

Škroupovo náměstí 2008

Přidávám podobný pohled z období kolem roku 1970:

Škroupovo náměstí 1970

Na první pohled zaujme to množství stromů, které budí dojem spíše parku než náměstí. Ale jistě bylo příjemnější stát v letních dnech s máslem a ostatními potravinami k prodeji ve stínu korun stromů, než na přímém slunci. O narušení tradice trhů a přesto zachování prodeje zemědělských produktů se pokusilo tehdejší stranické vedení města novou úpravou náměstí koncem sedmdesátých let dvacátého století. Doprostřed náměstí byla násilně umístěna novostavba samoobslužné prodejny Ovoce - Zelenina otevřená 28. 12. 1977, která byla odstraněna počátkem roku 1992. Snímkem s touto stavbou zatím nedisponuji, ale přidám záběr Aloise Bureše z období nedlouho po roce 1970, kdy uproistřed na místě budoucí prodejny byla dřevěná ohrada s nápisem Ovoce-zelenina chrání zdraví. Kouzlem nechtěného je plakát na ohradě pod zmíněným nápisem Chemička Ústí n. Labem. To však byla upoutávka na sportovní utkání českolipských spojených závodů s ústeckým klubem toho jména.

Severní část Škroupova náměstí po roce 1970:

Škroupovo náměstí 1975

Na jižní straně náměstí je současná největší budova tohoto místa, která dala náměstí název pro určité období. Jedná se o bývalou farní školu zřízenou u zdejšího kostela a fungující jistě již v období středověku. Škola a pochopitelně i budova byly postupně rozšiřovány až byla nakonec pro stále větší nedostatek prostoru výuka přenesena do budov nových. Školní výuka zde skončila v roce 1900, ale děti tuto budovu pravidelně navštěvují i dnes, protože je zde Dům dětí a mládeže. Škola měla dva typické prvky. Prvním byla zvonička na střeše a druhým typickým prvkem bylo umístění školy nedaleko kostela, což dnes přežívá ještě v několika vesnicích v okolí.

Trh na Školním náměstí (Schulplatz)někdy okolo roku 1935:

Schulplatz 1935

 

Novodobé farmářské trhy na Škroupově náměstí dne 5. 12. 2013:

Škroupovo náměstí 2013

 

Tržní nálada před školou nejpozději v roce 1927 a přibližně stejná místa 5.12.2013:

Schulplatz 1928 Škroupovo náměstí 2013

Jednoznačně historicky a stavebně nejvýznamnějším objektem v prostoru uvedeného záběru býval snad již od založení města kostel sv. Petra a Pavla, mimo jiné i patronů našeho města. Zde bych si dovolil dát mnohonásobné bohužel, bylo-li by to možné. Kostel se nedochoval ani z části a dokonce není ani přesně známá jeho podoba. První písemně doložitelná zmínka o kostele se váže k roku 1341, kdy došlo k přeložení děkanátu z Děčína do Lípy. Velice pozoruhodná, i když dnes písemně přímo nedoložená, je zpráva hovořící o vysvěcení kostela sv. Petra a Pavla mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu v roce 1312 za osobní účasti českého krále Jana Lucemburského. Zpráva a účast těchto velice významných osob evropských dějin není vůbec nereálná, ba naopak. Jak známo, Jindřich z Lipé byl nejmocnějším mužem v zemi hned po králi a před nástupem mladého Lucemburka byl jeho vliv v českých zemích v podstatě neomezený. Není tedy vyloučeno, že nově korunovaný panovník svému nejvyššímu státnímu úředníkovi vyšel vstříc a se svým rádcem, v té době spíše poručníkem, Petrem z Aspeltu, se mohl v Lipé aktivně účastnit vysvěcení hlavního městského svatostánku. V tomto případě by se toto událo ale nejspíše o rok dříve, neboť v polovině roku 1311 zbavil mladý král Jindřicha všech funkcí a naplno se rozhořel jejich vzájemný několikaletý boj o moc uvnitř českého království a potažmo králův vnitřní boj s českou šlechtou. V první polovině roku 1311, záhy po uvedení do úřadu, objížděl totiž mladý král a mohučský arcibiskup okolní země, aby urovnávali mnohdy letité spory. Jedna z cest vedla i do Míšně a krátká zastávka v tehdy nově budovaném městě Lipý u svého podkomořího a maršálka v jedné osobě na jeho rodovém hradě by nebyla přílišnou zajížďkou. V případě datace do roku 1312 by se mohlo naopak jednat o snahu krále Jana vysvěcením kostela a dosazením sobě věrného duchovního o podkopání Jindřichovy autority v srdci rodové državy. Ale toto mi připadá jako příliš smělá spekulace. Mohlo se jednat také o událost s Jindřichem z Lipé nesouvisející, i když vzhledem k významu jeho osoby ve své době je to málo pravděpodobná varianta. Zůstanu raději u tvrzení, že událost je velice pravděpodobná, i když s mírně nejistou přesností datace.

Neumělý náčrtek polohy kostela dle radiologického průzkumu náměstí v roce 2018, které pak byly na nějaký čas i na náměstí zakresleny. Červenou barvou je poloha děkanského kostela s fialovou polohou věže. Modrou barvou je doposud neznámá budova v západní části náměstí:

Zakreslení staveb 2018

O poloze kostela máme dnes již poměrně jasno, ovšem o podobě děkanského kostela si je možno udělat úsudek takřka výhradně ze slovních popisů a dalších písemných zpráv s kostelem souvisejících. V době předhusitské měl kostel vedle hlavního oltáře i devět postranních. Ty byly osazovány postupně a mezi prvními zakladateli oltářů nalezneme kromě majitelů panství z rodu Berků i rodinu Weitmilů, jejichž členové zastávali i rychtářský úřad. Tato rodina je považována za jednu z větví rodu, k němuž patřil i Beneš Krabice z Weitmile žijící na dvoře českého krále Karla IV. jako kronikář a dohlížitel nad stavbou svatovítské katedrály. Po 19. květnu 1426, kdy město dobyli a vypálili husité, byl kostel nejpravděpodobněji poničen, ale nikoli zničen. Další ranou byl městský požár z 12. dubna 1515, ale rozsah škod také není znám. V té době byl u kostela pochopitelně i hřbitov a kostel se stal místem posledního spočinutí především pro majitele panství z rodu Berků, ale také zde byli pohřbíváni Vartenberkové a Ebersbachové. Ti všichni převážně v rodových hrobkách v kryptě kostela. Další zkázu pro vnitřní vybavení znamenali Luteráni, kteří v kostele působili necelých 20. let na počátku 17. století. Ti jako příslušníci protestantské církve ve svém odmítání zobrazování a uctívání světců s největší pravděpodobností odstranili poslední zbytky středověkých oltářů a další sakrální výzdobu. Jak tomu ostatně učinili i v případě kostela Narození Panny Marie, kde působili delší čas. Na druhou stranu ale provedli rekonstrukci některých částí stavby. Nechali osadit nové varhany a postavili novou zvonici na místě dnešního domu 137, kam byly přeneseny zvony z věže kostela roku 1618. Po návratu katolických kněží byly postupně zřizovány nové oltáře, kterých bylo ke konci 18. století zase devět postranních a jeden hlavní. Tentokráte však byly zasvěcené většinou jiným patronům, než původní středověké. Osudová rána přišla 6. října 1787, kdy v Zámecké ulici vypukl požár, který za pár hodin zničil celé město. Ke zkáze přispěl i fakt, že hlavní věž kostela byla již vlivem nedostatečně zpevněného podloží poškozena trhlinami a žár ohně způsobil její pád. Padající věž poškodila kostel, který následně zachvátil oheň, kdy zbylo pouze kamenné zdivo. V této situaci není divu, že nedošlo k okamžité opravě a tak v díle zkázy pokračovaly podzimní deště a následná zima. Ovšem obnova zdecimovaného města nebyla jednoduchá a měšťanům se nedostávalo prostředků, obzvláště v následném období napoleonských válek. Dříve než konečná oprava přišel další celoměstský požár. Stalo se tak 12. května 1820, kdy se z dnešní Sokolské ulice rozhořel oheň, jenž během šesti hodin zničil 519 domů. Město a jeho obyvatelé byli v zoufalé situaci a tak bylo rozhodnuto o stržení zbytků kostela a rozebrání stavebního materiálu na obnovu zcela zničených domů. Poslední zbytky stavby byly použity k zavezení Cihlářského rybníčku před rokem 1875, když bylo toto místo vybráno ke zřízení městského parku. Kdo ví, co by se dnes dalo pod povrchem parku najít za stavební poklady.

Podoba kostela na výřezu z veduty datované rokem 1787:

Výřez z veduty 1787

Tak zvané veduty jsou jediným obrazovým ztvárněním podoby kostela, ač se často od sebe tato zobrazení liší. V tomto případě je ve výřezu kromě dominantní stavby děkanského kostela sv. Petra a Pavla dobře znatelný i kostel sv. Mikuláše u levého okraje. Dále budova farní školy s věžičkou se zvoničkou v pohledu před kostelem a pod číslem 3 je Mariánská městská brána. Budova radnice tehdy ještě splývala s ostatní zástavbou a autor ji nikterak nezvýraznil. Porovnáváním všech dostupných vyobrazení a verbálních popisů se o rekonstrukci podoby kostela pokusili J. Panáček a F. Gabriel, kteří své závěry publikovaly v druhém čísle sborníku Bezděz z roku 1994. Jak se ve zmíněné práci uvádí, kostel byl s největší pravděpodobností umístěn mimo osu prostranství a to spíše u severovýchodního rohu dnešní plochy náměstí. Ač se kostel někdy uvádí s přídavkem velký a je ve své době snad i největší na severu Čech, nepřevyšoval svými rozměry ostatní stavby o mnoho. Nejpravděpodobnější se zdá býti délka 44,6 metru a 21,3 metru šířky o síle zdiva necelých dvou metrů. Výška velké věže umístěné na západním okraji kostela je odhadnuta na 59 metrů. Ve čtvrtém patře opatřeném ochozem se nacházel byt zvoníka. S největší pravděpodobností mohutnost věže s nedostatečným zajištěním podloží bylo jednou z hlavních příčin zkázy věže a následně i celého kostela. Přesnou lokalizaci a zaměření základů znemožnili terénní úpravy náměstí po likvidaci kostela. Tehdy byl svažitý terén náměstí srovnán a na severní straně ubylo zřejmě i několik málo metrů zeminy. Z této doby pocházejí i tak zvané Tržní schody spojující ulici Jindřicha z Lipé se Škroupovým náměstím.

Schulgasse z Tržního náměstí  1908:

Schulgasse 1908

Škroupovo náměstí a ulice Prokopa Holého dne 8. 5. 2008:

Náměstí 2008

Další záběr zachycuje západní stranu Škroupova náměstí s průhledem do další starobylé uličky, dnes nesoucí název Prokopa Holého. Ulice je prvně písemně zmiňována roku 1408 jako ulice ševců a napříště již uváděna jako Schustergasse, tedy Ševcovská ulice. Je poměrně zřejmé, kde bylo hlavní středisko jednoho z nejstarších dvanácti cechů ve městě. Ulice byla po vytvoření Školního náměstí přejmenována roku 1879 na ulici Školní, Schulgasse. V roce 1945 byl název změněn vyhláškou MNV z 15. října o odstranění nevhodných názvů ulic a veřejných míst a tato ulice dostala jméno Prokopa Holého. Ten byl jedním z údajných velitelů husitských vojsk obléhajících město, později dobité, zpustošené a vydrancované.

Ve zmiňované uličce bychom po staletí nalezli kromě ševců i jeden z nejstarších hostinců ve městě. Tedy dnes již poslední. Je zmiňován už v roce 1624 jako hostinec Zum Himmel, tedy Nebe. Stáří hostince není přesně známo, ale budova pochází z roku 1643, kdy zde byla i palírna. Časem došlo ještě k několika úpravám, ale dnešní vzhled pochází v podstatě z roku 1754, jak také dokládají letopočty ve znaku nad vchodem. Hostinec to byl vyhlášený a oblíbený pro své znamenité pivo z výborných sklepů. Největší spotřeba českolipského piva je zde uvedena k roku 1890 a to v množství 835 hl, čímž se ten rok hostinec zařadil na druhé místo v prodeji piva ve městě. U hostince byla i stáj pro 70 koní a pokoje k pronajmutí. Hned vedle v čísle 146 působil minimálně od roku 1825 další hostinec. Podle majitele Franze Zwickera pojmenovaný Beim Zwicker. Po roce 1853 Zum Schiff, U lodě a po roce 1880 U zlaté lodě. I přes svou oblibu byl zrušen v roce 1937.

Na předchozím dobovém snímku rohová budova vlevo, dnes čp. 139, býval taktéž prastarý hostinec s dvoupatrovými gotickými sklepy. Do roku 1853 nesl podnik jméno U dud, Zur Sackpfeife a v tomto roce byl přejmenován na hostinec U kotvy, Zum Anker. K další změně názvu došlo roku 1880 na hostinec Ve skalním sklípku, Zum Felsenkeller, kdy vydržel tento název do druhé světové války. Hostinec fungoval snad velice krátce ještě po válce pod názvem Skalní sklípek. K tomuto domu se váže zpráva o požáru z roku 1787, kdy se rodina hostinského snažila utéci před nebezpečným živlem sklepením, údajně vedoucím až do kláštera. Zde se však zadusili kouřem, stejně jako mnoho dalších ve sklepích v této ulici. Název sklípek byl v poválečném období přenesen na provozovnu RaJe, která sídlila za pravou hranou uvedených snímků v čp. 157. Dnes již z tohoto kdysi zajímavého domu zbyla pouze čelní stěna a po valícím se dýmu ze zakouřeného prostoru pod schody již není ani známky, v této vzdušné variantě stavby. V prvním domě na snímku vpravo má svou živnost knihovník Emil Herter a za ním následuje několik dalších drobných krámků. Na rozhraní náměstí a počínající ulice býval v čp. 152 v roce 1835 hostinec s výborným sklepem a tanečním sálem, který se stával o karnevalu střediskem zábavy. Konaly se zde i svatby chudších obyvatel českolipských. Hostinec se jmenoval Beim Neumann, U Neumanna, podle hostinského Franze Neumanna. Od roku 1853 nesl název U zeleného kříže, tedy Zum grünen Kreuz. Poslední zpráva o hostinci je z roku 1880.

Schulplatz mit Knabenvolks., tedy Školní náměstí s chlapeckou školou v roce 1901:

Schulplatz mit knabenvolksschulen 1901

Škroupovo náměstí Domem dětí a mládeže 4.4.2009:

Škroupovo náměstí 2009

Buttermarkt, čili máselný trh někdy ve 20 či 30 letech minulého století:

Buttermarkt 1920

Škroupovo náměstí v podobném ročním období, ale v jinou dobu dne 5. 3. 2020:

Škroupovo náměstí 2020

Ono je to schované tak trochu za stromem, ale ano, schází tam jeden dům, jak je ještě lépe vidět při pohledu z ulice Jindřicha z Lipé.

Vše ještě doplním ojedinělým snímkem přes střechy z věže baziliky okolo roku 1910:

Schulplatz 1910

Kromě vnitřního bloku domů, dnes odhaleného. lze zaznamenat na nejstarší škole ve městě věžičku, která za nedlouho zmizí. Taktéž řada domů severovýchodní části náměstí je celistvá. Tam ale domy začnou mizet až na konci století a jeden schází dodnes. Podobný snímek se záběrem více vlevo lze nalézt také v kapitole ulice Tržní.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2024 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.