Domů Panská ulice
Panská ulice Tisk
Neděle, 07 Červen 2009 20:55

Herrengasse - Panská ulice

Tato ulička vedoucí z náměstí je další z těch zcela zapomenutých, nebo alespoň jednou z těch takovým dojmem působících. I přesto, že tudy lze vstoupit přímo na některé odbory městského úřadu. Dokonce je zde i nejdůležitější instituce, které použití mnohdy nesnese odkladu, jenž mývá někdy i shodné označení s hladkou moukou. Jak ale název uličky napovídá, taktéž zmínka v kapitole o radnici, nebylo tomu tak vždy. Již roku 1601 je ulice zmiňována jako Hern gassen a tento název se udržel dodnes. Pouze na konci 18. století se také objevuje párkrát pojmenování Rathsgasse, čili Radní ulička a samozřejmě po roce 1945 je pojmenování již výhradně jen v češtině, takže Panská. I když lze se v některých tiskovinách možno setkat i s tvarem Pánská, zejména z let poválečných.

Výhled z Panské uličky pod prampouchy okolo roku 1940 a 1.5.2009:

Herrengasse 1940  Panská 2009

Výraz prampouch nebývá běžně používán, proto jej raději ještě jednou dovysvětlím. Jedná se o zděný rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami. Zde jsou tři a zpevňují severní stěnu radnice vzepřením o budovu z nároží ulice Mariánské. Na dobovém snímku byly viditelné na prvním oblouku i jednotlivé cihly, dnes je vše hezky omítnuto, jak má být. Tudy se vstupuje ze severovýchodního rohu náměstí do Panské uličky, průchodem mezi radnicí a bývalým obecním domem, jak o protějším domě hovoří zpráva z 18. století. No a vzhledem k tomu, že v zadním traktu radnice býval měšťanský pivovar, muselo tu být kdysi opravdu živo. Pivovar byl několikrát poničen požáry a definitivně zanikl s celoměstským požárem roku 1787.

Podstatně živěji oproti dnešku bývalo přibližně před jedním stoletím i dále v uličce. Domů zde více nebývalo, ale v každém bydlíval nějaký živnostník, či sídlil nějaký krámek či provozovna, jak bychom dnes řekli. Nebudu zde encyklopedicky vypočítávat všechny obyvatele a řemeslníky z přelomu minulých století, ale spíše to vezmu jen pro dokreslení. Tak například v uvedeném období by se v této ulici daly objevit takové dnes již zaniklé profese, jakými jsou pilníkář, hřebenář, bednář, košíkář, studnař či prodej kvasnic. Byly zde samozřejmě i běžné profese, ale třeba v roce 1880 zde v ulici působili čtyři ševci. S konkrétními záležitostmi se musím zastavit takřka hned za prampouchy a veřejnými záchodky. Zde je při chůzi z náměstí po pravé straně zadní vjezd do dvora domu číslo popisné 2, kde je dnes sice městský úřad, ale takřka celou první polovinu 20. století zde působil velkoobchod obilím a zemědělskými produkty Franz Wagner a zde v zadních traktech bývaly sklady a stáje. Naproti přes uličku je zdánlivě nenápadný dům, který je vchodem do Jiráskova divadla. Původně je to čelní strana domu, nebo spíše domů 219 a 220. Na místě původního domu 219, což je část blíže náměstí, postavil roku 1819 obchodník obilím F. Bartel společenský sál využívaný k tanečním zábavám a divadelním představením. V roce 1835 zde již existovala pivnice Im grossen Saal, tedy Ve velkém sále, přejmenovaná pak na hostinec U sálu, Zum Saale, lidově U Vocelů. Ve druhé polovině 19. století zde již hostinec nebyl, ale sál byl využíván stále. V budově nebyl jen sál, ale po zániku restaurace zde sídlilo i několik drobných živnostníků. Stejně jako ve vedlejším domě čp 220 kde se držela tradice hřebenářská. Ve druhé polovině 19. století zde působí Eduard Herzberg, na kterého navazuje Winzenz Dwořak, který zde hřebenaří přibližně do poloviny dvacátých let. A v této době oba tyto domy kupuje německý tělocvičný spolek Deutscher Turnverein, který si sál v domě 219 upravuje na Neue Turnhalle, tedy novou tělocvičnu. K další zásadní přeměně prostředí dochází v roce 1945, kdy se z tělocvičny stává kinoteátr, který vlastně přežil do dnešních dnů. Ovšem samozřejmě s tím rozdílem, že již každý považuje za samozřejmost přijít do divadla z Jiráskovy ulice.

Ohyb Panské ulice po roce 1945 a 19.5.2009:

Panská 1945  Panská 2009

Dalším místem, které bývalo objektem různých vyobrazení z Panské ulice je vchod k domu čp 224 dříve běžně označovaný jako dům U starých městských hradeb. Důvod je prozaický, stavba stojící poodstoupena od linie ulice dotýká se průběhu linie středověkých hradeb městského opevnění. I tento dům je zajímavý z pohledu svých obyvatel či nájemců. V období první světové války zde měl svůj fotografický atelier fotograf Emil Lorenz, jehož fotografii jsem použil například v kapitole Konopeova ulice. Jak i tato fotografie napovídá, v té době bylo jednou z jeho specialit fotografování vojáků před odchodem na frontu. Kteréžto fotografie pak opatřené příslušným nalinkováním na rubové straně posílali vojáci domů jako poslední vzpomínku a rozloučení před odchodem do pole a nejistým návratem. Po válce přemístil svou živnost fotograf Lorenz na přeci jen prestižnější a frekventovanější adresu v Hrnčířské ulici 818, dnes 5. května první domek za železničním přejezdem u Městského nádraží. Zde v ohybu Panské ulici se usadil Franz Hanel s prodejem domácích potřeb, porcelánu, keramiky a smaltovaného zboží. Po jeho smrti vedla obchod Marie Hanel, ale po roce 1945 nebyla v této živnosti národní správa ustanovena a tak zůstaly vitrínky vedle vchodu prázdné.

Vchod k domu číslo popisné 224 a detail postavy nad vchodem v roce 1945:

Panská 1945  Detail nad vchodem

Kromě prázdných vitrín na poměrně dobře dochovaných snímcích s ošeptalými okraji lze ještě objevit jednu záhadnou zajímavost. Je jí ona postava nad vchodem, kterou jsem vyřízl do detailu. Podobnost s trpaslíkem českolipského pivovaru je více než nápadná, jen výbava se liší a barevnost pochopitelně také z této černobílé fotografie nelze porovnat. V levé ruce lucerna, v pravé halapartna a na krku zavěšená hlásná trouba, to je jednoznačně ponocný, řekl bych. Ale to je bohužel vše, co se mi o tomto skřítkovi podařilo zjistit. Vypadá to, že se mu podařilo kdesi v městských zákoutích se schovat a nepozorován tam hlídá pravidelnost půlnočního odbývání dodnes. Třeba se jednou někdy někde objeví, nebo někdy někdo o něm uslyší. Ale jen jestli celá záležitost není prozaičtější, třeba to byl jen jeden ze zbylých trpaslíků na zahradu z krámku s porcelánem. Vždyť podobný hlídal jezírko v první zahrádce pod silnicí na cestě k železničnímu přejezdu za nemocnicí pod Holým vrchem. Jako malý kluk jsem ho při každé cestě kolem nezapomněl vždy pozdravit, nebo že by to byl přímo on?

S výčtem živností by se dalo pokračovat, ale je to asi zbytečné. Snad se mi povedlo o frekventovanosti této ulice v minulosti přesvědčit. I přesto, že jsem vynechal nějaké krejčí, truhláře, klempíře, prodejce metrového textilu, cukráře a dokonce zde byl nějaký čas i sklad pian firmy Zosel. Vzhledově se ulice nejvíce změnila v části u ulice Moskevské, kde byla postižena demolicemi v roce 1972. Konkrétně zmizely dva domy, které patřily adresně do Panské ulice, ale je fakt, že spíše profitovaly z rohové polohy s ulicí Moskevskou.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.