Když jsem poprvé navštívil hrad Děvín, překvapil mne hned dvěmi věcmi. Nejdříve tím, jak je samotný pozůstatek hradu přístupný, bez větší námahy. V takové rodinné nedělně odpolední náladě a zatížení. Druhou věcí byla rozloha bývalého hradního areálu. První ze dvou věcí, měla bohužel také svou nepříznivou úlohu v letité devastaci hradu. Druhou skutečnost asi nejlépe vysvětluje fakt, že se jednalo o hrad svým založením královský, jeden z mála v našem okolí. Rozlohu hradního areálu si směle troufnu srovnat s velikostí hradu Bezdězu. Jen bohužel ten dochovaný stav je dosti odlišný, jak jsem se ostatně již zmiňoval. Pro ty, kteří netuší, kde tento hrad hledat uvádím, že se jedná o severní vrchol kopcovité dvojkupy jižně od Hamru na Jezeře a východně od Stráže pod Ralskem. Přesněji - mapa je zde.

Oba vrcholy zmiňovaných kopců mají své jméno. Jižnější a vyšší je Ostrý, někdy také uváděný jako Hamerský špičák, s nadmořskou výškou vrcholu 452,2 metru. Na jeho vrcholu se nacházelo opevněné místo pravděpodobně z přelomu 14. a 15. století, dnes však patrné již jen v terénních nerovnostech. Zříceniny hradu Děvín jsou na stejnojmenném vrchu s nadmořskou výškou 442 metrů, který převyšuje okolní krajinu o 100 metrů. Oba dva vrchy jsou přírodní památkou, neboť se zde nalézá vrcholová bučina na Děvínu, reliktní bor na Ostrém a pozůstatky historické těžby železných rud. Do prostoru přírodní památky vlastně ještě patří nejjižnější vrcholek, zvaný Schächstenstein. Jméno nedaleké obce Hamr tak není zcela náhodné. Oběma kopci prochází polzenitová žíla v pískovcovém podloží, jež byla zdrojem železné rudy zpracovávané od 17. století ve zmiňované obci. Pro úplnost uvádím, že polzenitová vyvřelina zde ztuhla před 77 miliony let, tedy v době kdy zeměkouli vládly takové velké ještěrky. Polzenitová povrchová těžba i hloubení štol se podepsalo na devastaci hradního areálu a změnách celého prostoru. Zároveň i z geologického hlediska je toto místo zajímavé.

Vrátím se ale k hradu. Jak jsem se zmiňoval, byl založen jako hrad královský, což mimo jiné dovolilo vystavění tak rozlehlého areálu. Podobnost s Bezdězem jsem nezvolil až tak zcela náhodně. Tedy i kromě toho, že i půdorys areálu je dosti podobný. Ale také proto, že i doba založení hradu je pravděpodobně shodná, nebo nepříliš vzdálená, tedy asi někdy po roce 1250. Hrad patřil k důležitým bodům podél významné cesty z Čech do Lužice. U této cesty byly v oné době založeny na Českolipsku právě hrady Děvín, Bezděz a Houska. Přičemž nejjižnější hrad Houska už byl u méně frekventované větve cesty k Mělníku. Hlavní transport nejspíše probíhal z Lužice na severu od Petrovic přes Kuří vody k Mladé Boleslavi. Ovšem do královských záměrů kolonizace a udržení kontroly nad tímto severním územím Království českého výrazně zasáhla roku 1278 tragická bitva na Moravském poli v dnešním Rakousku. Tam byl zabit tehdy jeden z nejmocnějších mužů Evropy, český král Přemysl Otakar II. a následně nastává období známé jako Braniboři v Čechách. S trochou nadsázky by se dalo říci, že dochází k jisté variantě středověké privatizace, během které se i královské zboží dostává do rukou šlechty. Tak v roce 1283 získává hrad rod Markvarticů, v jejichž držení rodové větve Vartenberků je pak mnoho desetiletí.

Hradní areál sestává ze dvou základních částí, nebo spíše stavebních etap. Starší je ta severnější v nejvyšších polohách kopce. Mladší je jižní polovina hradu, pocházející pravděpodobně ze 14. století. S jistotou se ještě dá říci, že hrad měl dvě studně, ale celková stavební rekonstrukce je velice obtížná. Místo přestalo sloužit svému účelu asi někdy v 17. století a dnešní stav staveb z místního opracovaného pískovce již přeci jen poznamenala rozsáhlá destrukce. Dnes v prostoru hradu převládají zejména vzrostlé stromy, ale i přesto je na Děvínu zbytků staveb a opevnění poměrně dost, i když jen ve fragmentech. Celá situace je shrnuta a zhodnocena v knize F. Gabriela a J. Panáčka, Hrady okresu Česká Lípa. Jak dříve uvádí Balbín, našel zde v roce 1670 již jen zříceninu. Jak také uvádí Bohumil Kinský na základě dřívějších zpráv, byly v roce 1850 odneseny zbytky oken a dveří do Hamru ke stavbě domů a kaple. Řetězy a zbytky kachlíků uloženy jsou v museu v Ojvíně. Proslulé jsou také nálezy římských mincí pocházející z let 156 až 158 našeho letopočtu nalezené zde u tak zvané Michalské studnice, která leží mimo samotný vnitřní areál hradu pod severovýchodní baštou. Sice nález nesouvisí s hradem samotným, ale spíše s kolem jdoucí cestou do Žitavy, o jejímž významu dosti napovídá.

Zbytky zdí u vrchní studny na pohlednici z roku 1935:

Přibližně stejná místa v horní části hradu 28.9.2006:

Výhled na rybníkové jezero u Hamru v roce 1923:

Výhled přes stromy ku Hamru 28.9.2006:

Historické pohlednice mi laskavě poskytl pan Radek Kos, stejně jako 5 novodobých záběrů z roku 2006. Novodobé snímky v galerii jsou tak až na 5 výjimek z 28. září 2006, kdy jsem hrad navštívil s fotoaparátem.

devin01