Tuto kapitolu jsem sice nazval cestičky v parku, ale ukázat bych chtěl i jejich okolí. Síť cestiček nebyla vždy stejná, byla o dost hustší, ale většina z dnešních cest již existovala na stejném místě tehdy, když vznikaly předkládané pohlednice. I přesto se mnoho srovnávacích fotografií pořizuje velmi těžko a mnohdy se jedná opravdu o různorodou míru pravděpodobnosti stejného místa spíše než o jistotu. V této kapitolce mi ani tak nejde o přesné zobrazení místa. To není ani zcela možné, vždyť park je stále živý a vyvíjející se organismus. Chci spíše ukázat srovnání stejného celku v první polovině jeho života a dnes. Předem se tedy omlouvám za některá případná ne zcela přesná určení místa.

Městský park na pohlednici prošlé poštou v roce 1933:

Městský park na snímku z 18. 9. 2010:

Začal jsem dobovým snímkem, který mne ke srovnání cestiček inspiroval. Jedná se o snímek z období okolo roku 1930 a takřka se ani nechce věřit, že je z našeho parku. Spíše to evokuje prostředí lázeňského městečka. Vždyť park by měl být oázou klidu a odpočinku a nikoli pouze komunikační spojkou bez zástavby. Aby byl pozorovatelný vývoj prostoru, připojuji snímek přibližně o 30 let starší.

Partie z městského parku na pohlednici odeslané v roce 1904:

Snad stejná místa v městském parku 18. 9. 2010:

A protože si nejsem vůbec jist správným místem, přikládám ještě jeden pohled na křížení cest. Těch bylo v parku několik, stejně jako je několik zcela zaniklých cestiček. Jistě upoutá i to množství zmizelých laviček.

Křížení cest v městském parku okolo roku 1905:

Pokus o rekonstrukci záběru z 18. 9. 2010:

A naposledy ještě jednu křižovatku cestiček, kterou jsem ztotožnil se stejným místem. Tentokráte v ještě starším provedení. Takže snad stejná místa v jiné době, možná jiná místa v jiné době, ale zcela jistě tentýž městský park.

Městský park na pohlednici odeslané v roce 1899:

Městský park 2. 10. 2010:

A abych prohloubil nejistotu s místy, připojuji ještě jeden kvízový obrázek z míst, která jsem se ani moc nepokoušel najít, neboť nemám ani ánung kde by to mohlo být.

Partie z městského parku na pohlednici poslané v roce 1932:

Jak je z uvedených obrázků patrné, podoba městského parku se v čase stále proměňovala. Vznikem a základními daty se zabývám krátce v kapitolce Městský park a jednotlivými místy v parku, většinou pomníky, v podkapitolkách. Cestičky se pochopitelně upravovaly také podle doplňovaných pomníků. Ani vstupní místa do parku nebyla totožná. Vstupními místy byl prostor u Havlíčkovy ulice na straně jedné a u školy v Mariánské ulici na straně druhé. Nepřekvapí proto, že již nedlouho po založení parku vznikly plány na zřízení vchodu do parku blíže městskému centru. Tyto snahy se začaly naplňovat v posledním desetiletí 19. století, kdy vzniká projekt zbudování vstupního místa z dnešní Mikovcovy ulice opatřené vstupní branou. Napojení nové cesty bylo naplánováno na nejbližší zátočinu cesty nejblíže k Mikovcově ulici, vedle níž už pár let byla umístěna skupina kamenů s Císařským sloupem (podrobnosti v příslušné kapitole). Toto místo je přibližně u severovýchodního rohu dnes suchého malého rybníčku poblíž stávající cesty. Z plánů se realizovala dodnes dochovaná spojka z Mikovcovy ulice do centra parku. Ale bohužel už se nerealizovala výstavba vstupní brány. Její podobu navrhl ve dvou variantách českolipský stavitel Josef Kreisl. Oba návrhy sestávaly ze vstupní brány a přilehlé podezdívky s kovovým plůtkem. Samotná brána je jakousi variací na vstupní portály tehdy postavených školních budov, tedy Pátovky, Průmyslovky a Učňovky. Pouze ve vrchní části je v jednom návrhu v přerušeném oblouku malý portál s tympanonem a uvnitř plastický znak města. V druhém návrhu je vrchní část rovná s pseudoantickým kamenným zábradlím. V obou případech s věžičkami po stranách. Šíře průchodu je v návrzích cca 2 metry a šíře každé stojny u země cca 1 metr. Zde je na místě připomenout, že městský park byl tehdy ne zcela otevřeným prostorem jako dnes. Měl svého hlídače a zahradníka a v nočních hodinách od 22. do 4. hodiny byl do prostoru parku vstup zapovězen pod příslušnou sankcí. Povětšinou finanční, ale provinilci hrozil i 48 hodinový arest.

Birkenallee im Stadtpark přibližně po roce 1920:

Březový háj v městském parku 2. 10. 2010:

Tak toto místo má pro mne zvláštní půvab. Ač jsem si myslel, že park znám jak své boty, vždyť jsem tam vyrůstal od dětských let. V létě, v zimě i v mezidobí. Nesčíslněkrát jsem sem mířil s rodiči na protrpěné procházky, s kamarády za lumpárnami, do leťáku za vzděláním a zábavou. Proto jsem byl přesvědčen, že tyto pohlednice z našeho parku snad ani být nemohou. Snad z jiného místa ve městě. Až nedávno jsem zcela náhodou při bloumání parkem to místo objevil. Park je zkrátka živý organismus, který dokáže kdykoli překvapit a naše paměť nevyzpytatelný společník... A to ještě nemám skleněnou nemoc.

Promenáda v městském parku okolo roku 1930:

Bývalá promenáda v městském parku 2. 10. 2010: