Strašně dlouho jsem se na tento hrad chystal, dvakrát už jsem u něj i byl, ale vždy z nějakého důvodu jsem prohlídku neabsolvoval. Až jednou, v sobotu 16. července 2011... vcelku povedenou pěší tůru popíši úplně nakonec, neboť byla minimálně stejně zajímavá jako prohlídka hradu.

K hradu se dá tedy dostat buď pěšky, nebo i autem ze dvou směrů. Houska sice není příliš z dálky vidět, jako Bezděz na protějším dvoukopci, a když už hrad mezi stromy zahlédneme, budí spíše dojem velkého baráku a ne středověkého hradu. Ostatně dnes je to vlastně bývalý zámek bez zjevných hradních znaků, ale opravdu je to jen klamné zdání. Kamenný hrad zde byl vystavěn někdy v průběhu 13. století. Přesné datum není známo a není ani známo kdo a proč v těchto končinách hrad postavil. Z dosavadního stavu poznání a podobností několika stavebních prvků se zdá, že stavbu prováděla stejná stavební huť jako nedaleký Bezděz. Čili založení hradu je připisováno buď Přemyslu Otakarovi II. nebo jeho otci králu Vaclavovi II. Výstavba mohla souviset s počínající kolonizací zdejších rozsáhlých a ve větší míře neobydlených hvozdů a močálů. Taktéž nedaleko procházela cesta z Litoměřic do Boleslavy. Ať už to bylo jakkoli, existuje ještě jedno variantní vysvětlení z říše bájí a pověstí. Snad již někdy v 8. století zdejší skalní vrch pukl, čímž se rozevřela země až do nitra samotného pekla odkud vystupovaly různé bytosti, čili nelidé, kteří velmi škodili okolí. Puklinu nebylo možné zasypat a tak se obyvatelé z okolí rozhodli proti peklu bojovat nebem. A na puklině vystavěli kapli, která měla působit jako takový pekelný špunt s nebeskou silou. No každopádně hradní kaple patří k nejstarším stavebním částem hradu a je poměrně dobře dochovaná, včetně dochované velké části středověké výmalby. Ještě o něco zřetelnější fresky jsou k vidění v tak zvaném zeleném pokoji v prvním patře původně snad královského paláce. Pocházejí nejspíše ze 16. století a kromě původní podoby hradu zobrazují i výjevy z lovu. O jejich unikátnosti se snad ani nemusím zmiňovat. V tomto patře je také jedna zvláštnost, když v loveckém salonku je součástí zdiva opracovaná původní skála, která jako by prorůstá budovou. Samotný hrad, ač se to dnes díky vzrostlým stromům nezdá, je postaven na skále převyšující okolní terém přibližně o 30 metrrů. Tato přirozená poloha, u vstupu dva hluboké příkopy v kombinaci s obrannou věží a dalších obranných stavebních prvků učinily hrad nedobytným. To se stalo v roce 1658 pro panovníka nevhodné a nechal hrad zbavit všech obranných prvků. Tedy velká věž byla zbořena a byly i zasypány dva příkopy před hradním vchodem, čímž tak  vzniklo dnešní předhradí. Hrad byl přestavěn na zámek a získal tak dnešní podobu, která již původní nedobytný hrad příliš nepřipomíná. Během své návštěvy jsem v tomto prostoru nalezl dobový jarmark, který přeci jen návštěvu hradozámku oživuje. Stejně jako středověká hudba na počátku prohlídky, ale to jistě také není stálá součást prohlídek, ale jen občasné zpestření. Ovšem potěší. Poutavý a sugestivní byl i výklad průvodce v dobovém kostýmu a s hezky znělým hlasem. Celkově mne návštěva Housky velice mile potěšila a můžeme být rádi, že stavba nebyla přeměněna na rekreační středisko Spolany, jak bylo v roce 1989 takřka před realizací. V tomto případě bylo navrácení hradu restituentům, potomkům pana Šimonka, doslova spásou.  Oficiální stránky hradu i s fotogalerií naleznete na adrese www.hradhouska.cz.

A ještě musím dodat vazbu s českolipským regionem, kromě polohy na okraji okresu. K roku 1291 je purkrabím hradu uváděn Záviš ze Stružnice, zakladatel rodové větve ronovců pánů z Klinštejna, tedy z Horní Libchavy. O několik let později je již hrad v držení pánů z Dubé, toho času nejsilnější větve Ronovců. Hrad je spojen velice úzce z Bezdězem, králem českých hradů. Nazval bych Housku jeho sestrou, vždyť bratra má Bezděz v Děvínu u Hamru nad jezerem. S Houskou je spojeno i mnoho pověstí a mýtů. Také se jí přezdívá brána do pekel. Nad vstupem do pekla, tedy v hradní kapli se ovšem také konají svatby, nuž tedy asi doslova pekelné svazky. Každopádně návštěvu Housky mohu jen doporučit a neříkám to jen kvůli přímluvě v pekle...

Vyobrazení Housky ze souboru Máchových hradů z roku 1832:

Dvě vyobrazení z knihy Čechy vydané roku 1892:

Jiná vyobrazení a staré snímky nemám, tak alespoň několik soudobých z mého výletu:

Pohled k Housce z obce v podhradí ještě v detailu:

Střecha z nádvoří zalitá sluncem:

Pavlače nad vnitřním nádvořím:

Zcela dole vchod do hradní kaple, tedy tudy k Peklu:

Vchod do nádvoří před hradem:

Příchod k hradu:

Pohled na oblé křivky Bezdězu:

A jak jsem slíbil, vracím se k cestě na a z hradu. Vlakem jsem se svižně dopravil do Oken něco po 11. hodině. Odtud s částečným předsevzetím využití části Máchovy cesty vedoucí z Bezdězu a vlastně už z Doks, odkud je to právě přes Bezděz až na Housku přes 18 km. Takže z Oken nejdříve vlastní trasou cesty, po silnici mírnou zacházkou přes obec Luka. Je to první obec asi po 3 km mé cesty. Ale také místo, kde se zdánlivě tak trochu zastavil čas, což má ovšem své nevšední kouzlo. Ale rozhodně se nejedná o ves zanedbanou. Fotky a cosi o obci naleznete na adrese www.obecluka.cz. Měl jsem k zacházce přes Luka ještě jeden důvod, než jen poznat dochovanou lidovou architekturu zdejších vsí. Je zde totiž snad jediné fotbalové hřiště okresu, na kterém jsem nehrál za své vcelku nedávné aktivní sportovní kariéry. Jak jsem jej viděl, zalitoval jsem, fakt pěkný pažit a co na tom, že kabiny jsou za silnicí:

Právě kolem hřiště vede asi kilometrová asfaltová spojka přes pole do obce Žďár. V této obci je několik dochovaných roubených stavení, dokonce i různě rozesetých po skalách, a tak byla obec vyhlášena vesnickou památkovou rezervací. Od Luk však putující narazí nejdříve na malou rezervaci zachovaných okalových stavení odskočených kus za vesnicí u lesa. Nějaké informace o tomto Žďáru lze najít na Wikipedii, nebo na českolipských turistických stránkách. Bohužel, zde jsem vůbec nefotil. Dokonce jsem si nevyblýskl ani dva duby na výjezdu/východu z vesnice, tvořící jakousi zelenou bránu směrem k Housce. Stejně jsem nepochopitelně šetřil paměťovým filmem na pokračující cestě k hradu, dlouhé něco kolem dalších 5 kilometrů. Procházel jsem další malebnou vsí Kruh, taktéž plnou zejména roubených stavení. Asi v půl 14. hodiny jsem volným tempem i s přestávkou na svačinou dorazil na Housku. Prohlídky zde začínají vždy pouze v celou hodinu, takže chvíle čekání a prohlídka dobového jarmarku přišla vhod. Samotná prohlídka trvala asi 3/4 hodiny a s mírným zmatkem v turistickém značení jsem se vydal směrem k Dubé. Měl jsem se ovšem vydat po modré do kopce a nikoli zase po silnici. Každopádně v místě zvaném Pod Houskou jsem již správně podle plánu odbočil směrem na Ždírec. Konečně už taky cesta vedla lesem. Ale jen kousek, asi kilometrovou spojkou do taktéž zajímavého Bořejova s opravovaným kostelem a roubenou farou. K tomuto několik informací a snímků je na webu Drobných památek. Vesnice je součástí obce Ždírec, který je o další asi 3 kilometry dál. Taktéž malebná obec a její oficiální stránky. Zde jsem měl v plánu odbočit po zelené Lučinatým údolím do Oken, ale zelená byla zrušena, jak na rozcestníku informují tůristé. No raději jsem před možným blouděním lesem zvolil variantu cesty po silnici přes Tachov do Doks. Na posledním horizontu před Tachovem je vidět v dáli i hrad Houska:

Vcelku pohodová cesta kolem vykotlaného Tachovského kopce s Bezdězem v pozadí:

V Tachově je jeden z mála dochovaných památníků obětem 1. světové války v okolí:

Ty většinou byly po roce 1945 zničeny, protože oběťmi byli v našich krajích v drtivé většině Němci, nebo osoby minimálně s německy znějícími jmény. Další informace o vsi na webových stránkách Tachova: www.obectachov.cz . Taktéž mně na návsi zaujala hospoda U slunečních hodin, které opravdu na jižní straně budovy jsou a na spodní straně pod ciferníkem mají nápis „Jedna z nich bude tvá poslední”. Evidentně zde žijí lidé optimističtí se smyslem pro realistický humor, no co čekat na místě s dírou místo kopce. Odsud z místa ležícího 333 metry nad mořem už je to na okraj Doks jen asi 3 km.

A celou cestu různě vykukuje a dohlíží majestátní Bezděz:

Na nádraží v Doksech jsem dorazil tak akorát, abych stihl osobák v 18.01 zpět. Délku trasy odhaduji celkově tak na 25 km, raději to nechci ani vědět přesně. Cesta za to ale opravdu stála. A pokud ji pojmu jako pokračování předešlé cesty na Bezděz před 10 dny, začínám chápat toulky zdejší krajinou Karla Hynka, toho co má z Velkého rybníka jezero u Doks. Kdo neví o koho jde, ať si zavolá Hynka, Viléma a Jarmilu hlasem hrdličky, nejlépe v květnu.

Mapa - Houska je zde