Symboly propagandy

Různé symboly provázejí lidstvo již od pradávna. Zprvu to byly symboly přírodní, některé se staly i uctívanými modlami. V našich krajích následně tuto takzvanou pohanskou symboliku začala nahrazovat symbolika křesťanská. Ta se nám dochovala poměrně v hojné míře a dnes ji vnímáme velice často spíše jako kulturní dědictví a umělecká díla hodná obdivu. Ovšem jádrem této kapitoly bude ideologická symbolika novější, která zaplnila zejména veřejný prostor až ve 20 století a je tedy zachycena i na dobových snímcích, které nás touto mírně zvrácenou panoptickou přehlídkou budou provázet. Nutno však dodat, že i takové věci patří k naší historii a je třeba nezapomínat, byť není účelem zde vytvářet jakoukoli propagandu, ale jen navodit vzpomínku na ony časy s pohledem v časovém odstupu a snad i větší mírou znalosti souvislostí.

Společným znakem každé symboliky je překrývání symboliky předešlé ve snaze propagovat tu jedinou a správnou ideologii a ukázat ten správný způsob myšlení. Proto se také s rozšiřujícím se vzděláním začaly množit i úderná hesla. Jak jsem předeslal zcela pomíjím symboliku starou mnoho století k jejíž době vzniku máme jen hmotné prameny a několik písemných dokladů. Budu sledovat až novější ideologie, dnes nazývané totalitní, které se taktéž velmi činily ve snaze nahradit ty předešlé. V případě České Lípy při mapování vývoje lze nalézt určitý jasně definovatelný zlom. Tím bodem zlomu v brutálním nástupu nové ideologie bylo přejmenování hlavního českolipského náměstí, do té doby zvané prostě jen rynek či tržiště, lépe řečeno většinovou řečí zdejších obyvatel Rink, Rinkplatz nebo prostě Marktplatz. Stalo se tak 10. října 1938 pojmenováním Adolf-Hitler-Platz. V tomto duchu byla také aktuálně vyzdobena budova Městské spořitelny a pošty procházející rozsáhlou rekonstrukcí.

Renovovaná budova spořitelny okolo roku 1940:

Ve štítu byl umístěn dobový pozdrav:

Zcela pominu dočasné výzdoby jako vlaječky na počátku okupace, později vlaječky v únoru, na Prvního máje, VŘSR a podobně, zaměřím se na stálou výzdobu. Tou byla postupně postižena zejména městská budova číslo jedna, tedy radnice.

Náměstí a radnice na počátku okupace v roce 1938:

Náměstí a radnice v šedesátých letech, v roce 1965:

Podobností ne zcela náhodnou se plynule v čase přesouváme od jedné symboliky (hnědé) k druhé (rudé) a do dalšího období plného různé ideologické propagandy na jedno téma. Krom základní výměny symbolu na radnici došlo ještě k jedné méně viditelné, a tou je špička věžičky. Na ní se na dlouhá léta usídlila místo plechové vlaječky pěticípá hvězda. Taktéž samozřejmě došlo k přejmenování náměstí, kdy po krátkém poválečném období se jménem našeho druhého prezidenta, byly ve hře pojmenování Rudé armády a Gottwaldovo náměstí, ale nakonec bylo zvoleno v podstatě neutrální Mírové náměstí. Ostatně hodnota trvalého významu v jakékoli době, i dnes, a přesto pojmenování nevydrželo. Kromě různých výzdob budov byly na různých místech města umístěny samostatné plastiky, či různé výtvory. Možná přesněji řemeslná díla ztvárňující ideologické symboly a hlavní motta své doby. Jedním z  nejdominantnějších byl objekt osazený v, a nebo krátce po, roce 1970 na křížení hlavních komunikací u Ploučnice, zkrátka na křižovatce.

V opačném rohu křižovatky koncem 70. let:

Jednalo se o nejméně třímetrový srp a kladivo na mohutném betonovém podstavci. Objekt působil opravdu dominantně a tyčil se nad všemi vozidly. Snad jediným obdobím, kdy byl zakrýván byly prvomájové průvody, protože na rohu křižovatky před ním stávala čestná tribuna, která objekt spolu s čestnými hosty na ní zastínila.

Ještě pohled z roku 1984:

Srp s kladivem byly koncem roku 1989 nebo začátkem roku 1990 přemísteny na sídliště Holý vrch, k boku nejdelšího domu na křižovatku ulic Jižní a na Blatech. Taková zvláštní akce, jako co kdyby se to ještě hodilo. Nevydrželo to tam však dlouho a zatím potřeba vracet to není.

Ještě pohled k monumentu z věžičky kostela po roce 1980:

Podobné dílo, ale bez podstavce, bývalo před vrátnicí Vagónky na konci ulice Svatopluka Čecha. Nejdříve se na tomto místě objevil po adaptaci území v roce 1961 výtvor ze silného drátu v bílé barvě. Později nahrazený fortelným vercajkem s lipovou ratolestí:

Lipová ratolest zůstala, 26. 4. 2008:

U Vagónky ještě zůstaneme. Každá továrna, či závod jak se říkávalo, měl svou desku se vzornými pracovníky. A Vagónka to měla vyvedené opravdu stylově. Vše bylo umístěno na hlavním výrobním artiklu, železničním vagónu. Tedy o něco menším, než normálně, zase tolik vzorných fotek nebylo na plný plošinový vagón v reálné velikosti. Nescházel znak, v tomto případě zkratka továrny, lipové ratolesti dokládající vztah k městu a nad tím vším bděl symbol vedoucí partaje. Na tomto snímku se jedná o vzorné pracovníky II. pololetí roku 1980. Ve střední části místní úderníci, v pravé tři pracovníci z Vietnamu a tři z Kuby. Vlevo při čelním pohledu je okénko snímků „Za obranu socialistické vlasti” pravděpodobně s vojenskou technikou, to bohužel není zcela zřetelné. Dále v levém křídle je náborové okno „Hledáte výhodné zaměstnání? Nutně potřebujeme:” a zcela na pravém křídle je kulturní nabídka s programem Velkého kina v České Lípě. V nabídce tehdy bylo Valachiho svědectví, Dobře utajený kód, Tragické prázdniny, Správný kluk a Smutní hrdinové.

Podobná galerie vzorných pracovníků, ale okresu, byla i u křižovatky nad stadionem u soudu s názvem „Buď práci čest” ze které dnes zbyly jen vývěsky (viz kapitola Roh Děčínské a ulice Pod Holým vrchem). Nyní už u vývěsek schází ztvárnění industriálního Českolipska s dobýváním jádra pod vedením strany. Původně byla v celém svém provedení slavnostně odhalena 28. dubna 1980.

Buď práci čest během výměny portrétů někdy okolo roku 1985:

V tomto prostoru na místě zbořených budov nároží ulic Děčínské a Žukovovy (dnes Paní Zdislavy) byl v roce 1975 instalován doposud největší monument ve městě. Dar podniku Vagónka Česká Lípa městu u příležitosti 30. výročí osvobození. Byl jím železný obelisk ve stříbrném provedení ve tvaru otevřené dlaně s červeným symbolem závodu VČL a z něj vybíhajícího jehlanu s červeným symbolem strany na vrcholu. Dle citace z dobového tisku se jednalo o obelisk se symboly komunistické strany a proletářského internacionalismu.

Nově instalovaný dar Vagónky městu v srpnu 1981:

Někteří se možná ptají na jistotu v měsíci. Není to kvůli jasnému popisu na fotografii, ale odvozením ze zdravice z interaktivní plochy na boku přístavby bílého domu. To se tenkrát v srpnových dnech nevzpomínalo na příjezd tanků s bílými pruhy v roce 1968, ale na SNP, tedy Slovenské národní povstání z roku 1944. Krom jiného mě nepřestává fascinovat úžasné provedení tabule, kterou jsem nazval interaktivní své doby. Jednalo se o plochu složenou s červeno-bílých otočných kuliček, jejichž natočením se daly vytvářet různé nápisy či obrazce. Systém nikoli nepodobný hračkám malých dětí. Jen zde požadovaný obrazec či spíše nápis prováděl pán na žebříku. Přidávám tedy ještě jeden podobný snímek, sice méně ostrý, ale zase v barvě pro dokreslení barevnosti obelisku a okolí. Krom dvou dominant s ideologickým nádechem, které jsem popisoval výše, jsou na snímku tehdy dvě zcela nové budovy. Je jí nejen sídlo OV KSČ, ale i zrovna dostavěná sdružená administrativní budova Severočeských dřevařských závodů a okresní pobočky ČSÚ (Český statistický úřad).

U Bílého domu v České Lípě v roce 1981:

Čelní pohled na obelisk a radnici z Českolipského Náspupu 1975:

Snímky z novin sice nejsou příliš kvalitní a o to možná ještě méně vhodné k další publikaci. Ovšem sáhl jsem k nim, protože nemám jiné adekvátní náhrady. Dar VČL jsem zmiňoval, k naplnění prostoru jsem přidal čelní pohled na radnici ze stejného roku vyzdobenou pro májové dny. Byť je to snímek noční a dosti nekvalitní, svou vypovídající hodnotu jistě má. Na pásech překrývající dvě patra budovy jsou zleva vlajka Československá, 1. máj, 9. máj, upomínka 30 výročí osvobození, 4. máj, 5. máj a zcela vpravo vlajka SSSR, tedy Svazu sovětských socialistických republik. A co bylo v originálu psané CCCP si mladší najdou v lexikonu. Ale přeci jen pro mladší vysvětlím: 1. máj je svátek práce, 9. máje se slavilo dle sovětského vzoru osvobození, i když celosvětově je považován za konec války 8. květen. Tak to máme nyní v kapitalismu, v socialismu to bylo o den později, protože kapitulace sice byla velením německých vojsk podepsána ještě osmého před půlnocí, ale sovětské tanky dorazily do Prahy až 9. května. U dalších datumů nechápu 4. květen, to si ze školy fakt nevybavuji, ale 5. květen se vždy slavil jako vypuknutí Pražského povstání. Proto v těchto dnech jezdily i lokomotivy s poutači na svých přídích a nápisy 1. 5. 9. květen.

Poutač n. p. Nářadí poblíž hlavní křižovatky v roce 1975:

A ještě jeden snímek z Českolipského Nástupu roku 1975. I podnik Nářadí, původně Siemens, později Narex a dnes Protool se nedal zahambit a daroval městu k 30. výročí osvobození svůj poutač. Byl umístěn při Děčínské ulici u dnešní křižovatky za Bancem, co je dnes reklamní bilboard (ostatně také symbol své doby). Na podstavci nechybí znak podniku, v levé části číslovka 30 upomínající počet let od osvobození, jemuž je vzdán holt heslem v pravé části „Ať žije osvobození Československa.” Středový motiv je typický pro podobné náměty - dívka s kyticí vítající vojáka osvoboditele. Proto se snad i tomuto poutači říkalo pomník sbratření. Bohužel však lepší fotografii nemám k dispozici.

Svítící oslava VŘSR na náměstí Osvobození z roku 1977 v roce 1980:

Dokladem všudypřítomnosti propagačních symbolů je nápříklad tento uvedený objekt. Autorem, či spíše darovatelem, byla SČE, tedy Severočeská energetika, i proto se jednalo o svítící objekt. Zkratka SČE byla z boku a na čele od kláštera bylo umístěno hlavní motto oslavující 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce s ujištěním, že toto je ta vítězná cesta. Tento způsob zkulturnění veřejného prostoru vzal za své při budování památníku osvobození - viz kapitola náměstí Osvobození.

Detail poutače na náměstí Osvobození a na Mírovém náměstí:

V samotném centru města byla vyvedena bílá holubice míru oblétávající Zemi společně s heslem „SSSR znamená Mír”, další paradox. Náměstí bylo vždy i logickým shromaždištěm a při prvních májích od konce 70. let i konečným místem prvomájových průvodů. K tomu účelu byla na severní straně vybudována čestná tribuna odkud se nejdříve kynulo procházejícím davům a také hovořilo. Samozřejmě vše doplněno hesly typu „Proletáři všech zemí spojte se”, což je další příklad posunu či zneužití úžasné myšlenky. Pro méně znalé a mladší doplním, že na velkých portrétech zadní strany tribuny jsou hlavní představitelé ideových proudů světového komunismu: Karel Marx, Bedřich Engels a V. I. Lenin. Ten jediný byl vlastně jako zakladatel SSSR zároveň i parktikem. Ostatní dva pánové byli zejména teoretici, což je pro nás velké štěstí. Byl to právě Němec Karel Marx, který se netajil myšlenkami a názory směrem k slovanským národům a speciálně k Čechům, které nakonec začaly být realizovány později vůdci nacistického německa. Ideologický kruh se uzavřel na náměstí, které bylo myšlenkami obou ideologií ve 20, století dosti zamořeno.

Vcelku povedený propagační produkt, zdánlivě milý, snad v roce 1981:

1. máj na českolipském náměstí v roce 1978:

Nedílnou součástí prvních májů byly alegorické vozy, na ty jsem se jako kluk vyždycky velice těšil. Prvomájovým průvodům budu zřejmě věnovat samostatnou kapitolu, tak prozatím jen malou ochutnávku v podobě vyzdobeného trambusu někdy na začátku 70. let.

Alegorický vůz na hlavní křižovatce u Ploučnice po roce 1970:

V těchto dnech bývalo město plné i dočasné výzdoby. Nějakou jsme tu už také měli, ale přidám ještě jeden kouzelný snímek paní Jarošové pořízený někdy v 70. letech v tržní ulici s Klášterní ulicí v pozadí.

Tržní ulice s májovou výzdobou v 70. letech:

Ani ne tak k symbolům, jako spíše k neodmyslitelné výbavě města patřily vývěsní skříňky. V následujícím případě vývěska občanského výboru č. 39 Špičák a vedle Čs. Červeného kříže. Snímek taktéž zapůjčila paní Jarošová:

Tím jsme se dostali do vcelku běžného života a tehdy běžných drobností. Vybral jsem vpravdě historický snímek se vstupem na přístupovou lávku z hlavního vlakového nádraží do ŽOSky. Tedy tehdy ještě pod názvem Dílny ČSD, jak je uvedeno nad schodištěm se společně umístěným znakem železničářů, kterým je okřídlené kolo. To bylo také umístěno v parčíku nedaleko nádraží, ale ani to bohužel na žádném snímku nemám k dispozici. Zpět k předešlému snímku, na něm je dnes neexistující stanoviště vozmistrů, naopak tam ještě není budova pošty 2, dnes čekající na samovolné zhroucení. Hlavní je ale lávka do dílen a pro tuto kapitolu zajímavý nápis v mezipatře: „Síla KSČ je v lidu” - no ano, v lidu je síla každého společenství, včetně státu. Heslo tedy poměrně universální. A takovými hesly a jim podobnými bylo protkáno každé město a vesnice. Pro mě ovšem nejgeniálnějším propagačním heslem bylo krátké, úderné a vše říkající „se Sověrským svazem na věčné časy”, až z toho mrazí.

Lávka do dílen ČSD v 70. letech:

Úplně na konec jsem si nechal také jeden symbol, symbol který není zcela jednoduché zařadit a mezi vyloženě ideologické instalace myslím nepatří vůbec. Byť takto označen byl po roce 1990 odstraněn. Jedná se o pomník vojenské technice vzniklý z čirého technického nadšení prvního ředitele Střední Průmyslové školy v Havlíčkově ulici.

MIG 15 na podstavci mezi Sokolovnou a Průmyslovkou:

Mnoho podobných objektů v kapitole není. Někdy proto, že jich bylo tolik a postihnout všechny není jednoduché. Ale mnohdy i proto, že k nim prostě nemám solidní fotografie, či spíše vůbc žádné. Pokud si vzpomenete na nějaké další monumenty doby a měli by jste dokonce nějaký ten snímek, budu velmi rád, když se o něj podělíte a budu jej moci do této kapitoly také zařadit. Nebo do kapitoly jiné, protože symboly doby nejsou na těchto stránkách pouze v této kapitole. Pro úplnost kontakt: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript nebo Facebook Českolipské obrázky.