údolí Peklo - Höllegrund

Již několik let si dávám předsevzetí, že si projdu celým peklem v době květu bledulí, kdy ještě ostatní vegetace sotva vstává. Zase se mi to nepovedlo, ale celým údolím před vegetačním rozpukem jsem se prošel, i když už po bledulovém období. Bylo to opravdu po dlouhých letech a uvědomil jsem si několik věcí. Jednak jak blízko České Lípy máme tak jedinečný kousek přírody. Údolíčko patřící vzhledem snad kamsi do Kokořínska, ale přesto zcela jiné. Když jsme do těch míst jako kluci pořádali časté dobrodružné výpravy, připadalo nám to vše samozřejmě obyčejné. Neměl jsem  tato místa dokonce ani příliš v lásce při pravidelných fotbalových přípravách, kdy jsme do okrajových částí zabíhali využít zajímavých terénů pro posílení kondice. Litry potu jsem tam nechal, ať už jako sportsmen ze Sosnové, Zahrádek či Dubice. A nyní jsem se zde procházel zcela beze spěchu a mohl si to vychutnat. A protože znám i staré fotografie z těchto míst, uvědomil jsem si i další věc. Před sto lety, v době rozmachu tůrismu to zde vypadalo zcela jinak. A ještě o několik let dříve novozámecké panstvo sídlící na zámku v Zahrádkách pořádalo výlety na lodičkách a břehy Robečského potoka původně splavného až do Dubice byly z větší části udržované.

Důležitou roli zde hraje ochrana přírody, což je věc potřebná, ale myslím, že a vše by se mělo dělat s mírou. A chránit každý nálet myslím nebude zcela potřeba. A tady je to zcela patrné. Z následující snímků může každý posoudit sám, kdy bylo údolí malebnější. A nejsem si jist, zda nezasahováním do přírodních procesů se nevytváří úplně něco jiného a to co chceme chránit nakonec zaniká. I když nutno dodat, že ochrana přírody toto údolíčko opravdu uchránila před zkázou. Tudy totiž byla původně trasována železnice od Litoměřic, přímo údolím. Vznikla by jistě malebná lokálka, ale nakonec je opravdu lepší, že se podařlo docílit přetrasování tratě, díky čemuž byl navíc postaven velice zajímavý viadukt. Který je dnes také bohužel tak trochu utopen ve vegetaci z údolí. A vlastně se jedná již o údolí Albrechtovo, vedoucí pod zámek. Dalším údolím sbíhajícím ke Karbě je Pavlínino údolí pojmenované po hraběnce z Kounic (†1857), která „zdejší dříve nepřístupné rokliny dala upravit a návštěvě je otevřela”, jak praví průvodce po Čechách z roku 1892. Vedoucím autorem průvodce je F. A. Borovský a o Pekle uvádí: „V jihozápadním okolí České Lípy leží snad nejkrásnější partie celé této půvabné krajinky, totiž pověstný Höllegrund, úzká to, do pískovcové planiny hluboko vrytá rokle, která se od malé vesničky Robče v rozličných zátočinách až k Novému zámku táhne. Dnem rokle teče bystrý potok, vycházející z velikého rybníka Novozámeckého a ústící do Ploučnice. Hlavní půvab tohoto překrásného údolu jest idylická jeho osamělosť a nerušené, hluboké ticho, jež jen z rána a večer hlasy zpěvného ptactva oživují. Temný, hluboký proud valí se široce a tiše jeho dnem a sem tam pod sklalami ústí do něho tajemné prameny... Potom zase potěší nás osamnělé lučiny bujnou porostlé travou a pestrým zdobené kobercem květin, a obrovské skály, vodou vypláchlé a dírkované, jsou přebohatě lišejníky a starým mechem porostlé.” Jen autor dále uvádí, že „za Robčem stojí ohromná lípa, již čtyři mužové s tíží obejmou; máť 6 1/4 m. v objemu. Odtud můžeme sejíti přímo do rokle Höllengrundu ....”.  Mám obavu, že lípu už za Robčí nenajdeme, alespoň si neuvědomuji, že bych ji tam kdy zaznamenal. Ale je fakt, že do Pekla jsem chodil většinou jinudy.

Ochrana tohoto území byla vyhlášena 18. 11. 1967 za účelem ochrany lokality bledule jarní. V roce 1992 bylo území překlasifikováno na Národní přírodní památku. Údolí je tvořeno zářezem Robečského potoka vytékajícího z Novozámeckého rybníka do svrchnokřídových, tedy druhohorních pískovcových sedimentů. Přirozené erozní procesy zde vytvořily jedinečné skalnaté útvary s rozmanitými geomorfologickými jevy. V území bylo zjištěno na 250 druhů hmyzu, vyskytuje se zde 148 obratlých živočichů. Z nich 5 je evidováno jako kriticky ohrožený druh a dalších 38 jako zvlášť chráněný živočich. Sice mimo hranice NPP, ale přesto patřící k Peklu jsou i boční údolí. Albrechtovo z Karby až pod Zámek v Zahrádkách, Pavlínino a Studené údolí s cestami na Kvítkov. Pod Kvítkovem také nalezneme dlouhé kamenné schody.

Dle mého je ideálním plánem procházky sednout v Lípě na vlak a vystoupit v Zahrádkách. No a odsud nenáročnou procházkou zpět k Lípě, výletem vhodným i pro seniory s vnoučaty. Ze zahrádeckého nádraží je to  do Karby co by kamenem dohodil. Zajímavá je i cesta od zámku údolíčkem podél zámecké zahrady, pod viadukt a do Karby. Dnešní součást Zahrádek, osada Karba jejíž vznik se klade do poloviny 16. století, je místem které by bylo také škoda jen tak minout.
A zde už dále s obrázky: