Domů Špičák
Špičák Tisk
Pátek, 14 Březen 2008 11:01

Špičák - Spitzberg

Procházka na tato místa je trochu delší než obvyklá městská, ale k České Lípě nepochybně tato místa neodmyslitelně patří. Také nutno dodat, že výlet na Špičák býval jistě příjemnější před sto lety, než dnes. Cest vede ke Špičáku několik, ale zvolil jsem jižní cestu, jak by se dalo říci terminologií horolezců. Také se jedná o nejvyšší bod v bezprostřední blízkosti města, tedy na okraji kotliny, ve které se město rozkládá.

Alej a louky pod Špičákem okolo roku 1950:

Alej pod Špičákem 1950

Alej a louky pod Špičákem 6.10.2007:

Alej pod Špičákem 2007

Cesta vede po trase prastaré kupecké cesty do Žitavy, která vedla od Mariánské ulice výše do svahu ulicí Lužickou, jejíž spodní část dnes nese název U spojů, kolem areálu Zemědělské školy alejí k severu až k úpatí kopce, kde překonává hřeben mírně se svažující od kopce přibližně ve východozápadní ose. Z aleje je dnes vlastně zachována jen část nad sídlištěm, odkud je také první snímek.

Rozcestí pod Špičákem okolo roku 1920:

Rozcestí pod Špičákem 1920

Rozcestí pod Špičákem 6.10.2007:

Rozcestí pod Špičákem 6.10.2007

Zhruba 504 metrů pod úpatím kopce je rozcestí, které je v podstatě zachováno podnes. V roce 1920 ovšem i neznalým zdejšího kraje bylo hned jasné, že vlevo cesta vede ke Špičáku a doprava cesta míří ku Svojkovu. Znalým místních poměrů bylo samozřejmě jasné, že kolem Písečné a Bukovan. Nyní pod kopcem si dovolím menší odbočku z nejkratší cesty. Na západním svahu kopce nalézá se totiž několik stavení.

Pod kopcem okolo roku 1915:

Spitzberg 1915

Pod kopcem 9.2.2008:

Špičák 2008

Z roku 1787 pochází zápis, který hovoří o obci Spitzberg o 7. číslech popisných patřící k panství Nový zámek, dnes Zahrádky. Později jsou domy uváděny jako náležející k obci Lada, přesněji Jägersdorf či Ledce, čímž je myšleno stále stejné místo. Dnes je zde několik nových domů, ale některá zde naopak scházejí. To je také případ výše položeného domku z dobové pohlednice, který je nahrazen nedodělanou novostavbou rozmáchlého typu. Dalším příkladem je pro zdejší kraj typické velké roubené stavení na svahu pod západním úpatí na další dvojici snímků, tedy jen na tom dobovém. Ostatně již na tomto snímku je patrné, že dům není v nejlepším technickém stavu. Asi nejmarkantnější je špatný stav doškové střechy.

Západní svah okolo roku 1910:

Spitzberg 1910

Západní svah 9.2.2008:

Špičák 2008

Vrch Špičák je neovulkanického původu, jehož vrchol leží v nadmořské výšce 459 až 460 metrů, to podle toho s jakými prameny člověk pracuje. A aby se to nepletlo na propagační dobové pohlednici Nordböhmischer Exkursionsklubu s mapkou kruhového rozhledu je uvedena nadmořská výška 445 metrů. Na nejstarších vyobrazeních je vždy vyobrazen Špičák jako nezalesněný vrchol, kdy je zcela zjevný důvod pojmenování kopce. Reliéf kopce byl takto patrný ještě na konci 19. století, kdy se vrch začal zalesňovat a dnes je svým porostem již na první pohled zakulacen. Z některých vyobrazení také vyplývá, že na vrchu kopce stávala malá kaple. Se zvelebováním této lokality do přibližně dnešních proporcí se započalo z iniciativy již zmiňovaného vlastivědného spolku Nordböhmischer Exkursionsklub nedlouho po jeho vzniku. Zde opět s velice aktivním profesorem Steffenem v čele. V roce 1880 byl podán návrh na stavbu rozhledny s financováním z veřejné sbírky. Vlastně ihned od počátku se také objevilo zamýšlené pojmenování na počest choti korunního prince Rudolfa, vyhlídka princezny Stefanie. Dne 23. května 1881 byla sestavena komise pověřená výstavbou věže a shromažďováním finančních prostředků. To trvalo několik let a kromě drobnějších finančních příspěvků plynuly nejvýznamnějšími příjmy z věcné loterie, pořádaných koncertů, příspěvku Městské spořitelny a vydání básnického sborníku pod názvem Špičákovské album. Sborník byl dílem MUDr. Franze Hantschela (1844 - 1940) a Antona Amanda Paudlera, kteří sesbírali básně do rozsahu 400 stran, čímž vzniklo jedinečné dílo. Další zvláštností sborníku bylo idealizované vyobrazení budoucí rozhledny, kterou tvořila kovová věž s poměrně rozsáhlým upraveným okolím. Nakonec ovšem byla stavba provedena podle návrhu varnsdorfského architekta Gottloba Albera z místního kamene a litoměřických cihel nákladem 5000 zlatých. Ještě předtím vydal v roce 1884 majitel panství Albert Kounic stavební povolení a již koncem září byla hrubá stavba 14 metrů vysoké věže hotova. K slavnostnímu otevření rozhledny došlo 10. května 1885. Schodiště uvnitř věže bylo dřevěné, což se ukázalo jako nedostatek hned o dva roky později, kdy přičiněním nezodpovědného jedince shořelo. Opravené schodiště bylo již vyvedeno z pískovce pocházejícího z Jedlové. Na vrcholu věže byla osazena mapka popisující kruhový rozhled a na věži povětšinou nescházela ani městská vlajka či vlajka trojbarevná, černo-červenožlutá, která nevím přesně komu náležela. Před rokem 1900 byl u věže zbudován nejdříve dřevěný výčep a posléze v roce 1905 byly 9. července dokončeny další úpravy umožňující provoz hospůdky se sklípkem. V roce 1906 byl roční počet návštěvníků odhadován na téměř 7000.

Stavba na vrcholu kopce okolo roku 1910 a 9.2.2008:

Spitberg 1915  Špičák 2008

Během druhé světové války rozhledna sloužila jako protiletadlová hláska a po roce 1945 nebyla stavba již využívána vůbec. Postupně rozhledna pustla, ale přesto stále nabízela nádherný rozhled. Později však musely být z bezpečnostních důvodů zrušeny schody z mezipatra na vrchol rozhledny. Ovšem stále se tam dalo po zbytcích schodů u stěn vystoupat, i když to bylo velice nebezpečné dobrodružství. Méně odvážní se tak museli spokojit s výhledem z přístavku. Koncem sedmdesátých let nebyl však už přístupný ani ten a se stavbou to vypadalo všelijak. Obrat k lepšímu nastal zdánlivě až v roce 1997, kdy stavbu zakoupil místní podnikatel a rozhlednu vlastním nákladem opravil. Zdání dobrého konce však klame. Zvítězily totiž podnikatelovy anténní záměry a na sliby, že bude rozhledna přístupná alespoň příležitostně, majitel již dávno zapomněl, pokud někdy byly tyto proklamace míněny vážně. Stavba stala se tak pouhým anténním držákem a pobyt mezi tamními zařízeními je vskutku zdraví ohrožující. Tento konec snad musel být každému rozumně uvažujícímu člověku předem jasný. Ostatně ani cesta k vrcholu není příliš radostná. Sice se stále dá jít po původní cestičce, vedoucí k vyhlídce, ale již od paty kopce je lemována neskutečným množstvím nepotřebných věcí. A v tomto případě se nejedná zcela určitě o svévolné dílo majitele bývalé rozhledny, ale o zhovadilost spoluobčanstva. Hromady na úpatí kopce naznačují, že navážka věcí byla sem dopravena vozem a zde mi zůstává rozum stát, protože již naložený odpad lze zcela bezplatně vyložit ve sběrném dvoře, když už je jednou v autě a nebo že by to pro někoho bylo za Kopeček k obalovně daleko?

Snímků města z Holého vrchu a z Hůrky existuje mnoho, ale záběr na město ze Špičáku jsem neviděl ani jeden a ani jsem o žádném neslyšel. Důvodem jistě bude fakt, že vyhlídka nebyla zamýšlena jako vyhlídka na město. Pro tento účel lépe posloužila Hůrka, Holý vrch či případně altánek v parku, než obrostl vegetací nebo některá z vyšších městských staveb či věží. Přeci jen je Špičák poměrně daleko od centra města a také po svahu. Ale i tak je škoda, že takový záběr nikdo kdysi neudělal.

Mapa - toto místo je zde

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.