Domů Erbenova ulice
Erbenova ulice Tisk
Úterý, 01 Duben 2008 08:00

Mühlgraben - Mlýnský náhon

Prostor na snímku původně ulicí ani nebyl, jak je na první pohled patrné. Ovšem úpravami těchto míst se osa komunikace posunula a lze tak dnešní ulici považovat za soudobou variantu ulice původní. Ta ležela zhruba v místech dnešního chodníku, také to byla velice úzká ulička. A to jí ještě od řeky odděloval úzký pruh drobných domků. Tato ulička byla krátkou spojnicí mezi rozcestím u Kounického domu na rohu dnešní Berkovy a Zámecké ulice s prostranstvím před velkým mlýnem. Ulička je poprvé uváděna v písemnosti z roku 1612 jako Mühlgraben. Roku 1879 je již uváděna jako Wassergasse, tedy Vodní ulice, a vyhláškou z roku 1945 byl její název změněn na ulici Erbenovu.

Rameno řeky za velkým mlýnem v roce 1937:

Mlýnský náhon 1937

Erbenova ulice 24.2.2008:

Erbenova ulice 2008

Mapka - toto místo je zde

Ještě jeden záběr na ten zvláštní příbytek na pohlednici Libora Kadlece:

Nadvodní domek

Tyto staré snímky jsou důkazem, jak zoufale málo bylo v okolí Mlýnského náhonu stavebních parcel, jak se již kdysi psalo v tehdejším tisku. Z dobového snímku toho ale dnes již mnoho nezůstalo. První zmizely sice romantické, ale asi nepříliš komfortní domky těsně u vody a nad ní. Stalo se tak za brigádnických akcí v roce 1948.

V následující dvojici obrázků se nejdříve vracím ke zmizelým objektům těchto míst. Nejdříve je to domek přímo u vody, částečně zachycený i výše. Jedná se o pohlednici zaslanou v roce 1934. Na pravém snímku je dům číslo popisné 31, kterému se věnuji podrobněji na konci kapitoly. Tento snímek bohužel nedokážu přesněji časově zařadit, ale zcela jistě se jedná o první polovinu 20. století. Snímek mi laskavě poskytla paní Čechová, za což ji děkuji.

1934 čp, 31

Nejvýraznější a nejdůležitější stavbou těchto míst, byla však budova většího mlýna, na dobových snímcích v pozadí. Mlýn je zde zmiňován již roku 1381 a rameno řeky tudy protékající mu sloužilo jako zdroj síly k jistě dobře vykonané práci. Proto ten původní název Mlýnský náhon, také příkop či strouha. Jak by se tyto vždy německy uváděné názvy daly reprodukovat. Voda do těchto míst přicházela od Staré Lípy prostorem mezi textilními továrnami, pozdějším Narexem a Benarem, tedy dnešní ulicí U kartounky. Koryto pokračovalo dále okolo severní zdi Červeného domu, který již s mlýnem přes vodu sousedil. Mlýn fungoval i v letech poválečných, přežil i znárodnění, ale zániku nakonec stejně neunikl. Budova byla zbourána v roce 1986 v rámci asanace tohoto území. Více o mlýnu v samostatné kapitole mlýn.

Pohled přes bývalou vodu na mlýnský plac asi okolo roku 1980:

U mlýna 1980

Přibližně stejný pohled do prostorné Erbenovy ulice dne 20. 3. 2011:

Erbenova 2011

Hodně starých fotografií z těchto míst bohužel není, ale jsem rád alespoň za ty z období před demolicemi. Na jedné z nich je ještě jasně patrný rohový dům čp. 34, dnes po rekonstrukci z devadesátých let spojený z vedlejším domem v jednotné průčelí dnes již občasně fungujícího hostince u Zlatého hroznu. O tomto rohovém domě v roce 1929 Karl J. Bienert uvádí: „Rohový dům v Mlýnské ulici u tak řečeného Mlýnského náměstí, nebo-li Vodní ulice, číslo 34, byl od přelomu století ve vlastnictví staré Jirchářské rodiny Neumann (1785 Josef Neumann) a lidově se mu říkalo „U Franze Antona” (po majiteli z konce 19. století Franzi Antonu Neumannovi).” Ostatně v této části města u vodního zdroje bylo několik jirchářských dílen a domů. Asi by si zdejší ulice takový název zasloužila, ale nikdy tomu tak nebylo. Jircháři byli stejně jako koželuhové zpracovatelé kůží, ovšem lišili se v postupu vydělávání kůží. Jircháři odstranili ze syrových kůží srst s tukem a dále je máčeli v různých roztocích s kamencem, ale také obsahující mouku. Snad proto bylo zvoleno místo nedaleko mlýna. Výsledkem byla Jircha, kůže vydělaná na měkko určená ke zpracování v konečný výrobek.

Wassergasse asi okolo roku 1920:

Wassergasse 1920

Erbenova ulice 15. 8. 2009:

Erbenova 2009

Následující snímky ze stejných míst jsou však o dost pozdější, ale bývalou podobu místa poměrně dobře zachycují.

Z rohu Zámecké ulice k mlýnu snad okolo roku 1980:

Mlýn 1980

Z rohu Zámecké ulice východním směrem prostornou Erbenovou ulicí 20. 3. 2011:

Erbenova ulice 2011

Hned na první pohled je viditelna jedna podstatná změna. Kromě již dřívějšího zasypání mlýnského ramena až po demolicích v této jihovýchodní části historického centra města došlo k poměrně značnému doplnění okolního terénu. Nejlépe je to viditelné na rohovém domě čp. 29 svým číslem popisné náležející původně do ulice Vodní vedoucí k mlýnu.

Dům čp. 29 s opravnou bojlerů asi okolo roku 1980:

Erbenova 1980

Dům čp. 29 na rohu Zámecké ulice 4. 9. 2011:

Erbenova 2011

Na starším snímku ještě stojí dva dnes již neexistující domy čp. 30 a 31, kterým se budu věnovat samostatně na jiném místě. Zatím pouze prozradím, že k těmto místům se váže zárodek jedné z největších katastrof města. Psal se rok 1787 a dům dnešní čp. 29 patřil jircháři a radnímu Wenzelu Rehneltovi, který v tomto tragickém příběhu sehrál negativní klíčovou roli. Za domem na pozemku pozdějšího domu čp. 30 stávala výrobní dílna, kde dne 6. října 1787 okolo 3. hodiny raní vznikl požár, který během několika hodin zničil téměř celé město a za oběť mu padlo i na 52 lidí, mezi nimiž i sestra majitele domu. Bohužel to nebyl celoměstský požár poslední. Celý zaznamenaný a poučný příběh si nechám až úpně na závěr této kapitoly.

Připojuji ještě snímek s pohledem opačným směrem, vlevo s mlýnem z roku 1986:

Erbenova 1986

Současný stav zachycený dne 7. 11. 2014:

Erbenova 2014

A nyní trochu více do minulosti, i když vodní mlýnské rameno odsud nezmizelo zase před tolika lety. Na následujícím snímku laskavě zapůjčeném paní Čechovou je pokračování dřívějšího toku mlýnského ramene a dnes Erbenovi ulice kolem budov Richterova dvora, tak jak to tu bývalo po staletí. Kamenný most v levé části je stále na svém místě, jen zakryt současnou komunikací a chodníkem. Ovšem při podobných příležitostech jako v roce 2014, kdy se v těchto místech prováděly výkopy, most bez zábradlí na nějaký čas vykoukne.

Snímek zapůjčený paní Čechovou někdy z let meziválečných:

Mühlgraben cca 1940

Bohužel nikoli z nádhledu, ale stejná míst dne 7. 11. 2014:

Erbenova 2014

Vodní koryto zde vydrželo ještě o něco méně než budova mlýna a okolní domy. Původní tok vody byl přerušen roku 1942, kdy bylo zasypáno pokračování za Richterhofem v místech, kde byl později instalován pomník Rudoarmějce (viz článek Rudoarmějec). Proud vody ale přerušen nebyl, poněvadž se voda stáčela kolem Richterova dvora bývalou spojkou k hlavnímu toku, do kterého vyústila těsně před jezem, jak je ještě dnes patrno.Tato spojka býval před regulací řeky prováděné po roce 1911 hlavním tokem řeky. I přes zdánlivou zbytečnost říčního ramene po odstavení mlýna, nebylo možno jej zrušit. Stále byl tok vody využíván k odvádění splaškových vod. Změna nastala až po generální rekonstrukci kanalizace těchto míst po roce 1965. Tímto strouha opravdu ztratila svůj účel a smysl a tak i tato místa byla před rokem 1975 zasypána. Poslední zbytky této části řeky byly patrné ještě o několik málo let déle v místech dnešního parkoviště za Priorem v podobě stojaté vody a později spíše neřízené skládky. Také se dá vlastně říci, že dnešní Erbenova ulice v úseku od Červeného domu k Unionce takřka přesně kopíruje bývalé severní koryto řeky.

Pohled na prostor staveniště s Richterovým dvorem v pozadí, kdy se tato místa měnila opravdu nejradikálněji a zcela tak měnila svůj ráz. Snímek je pořízen v roce 1985:

Předparkoviště 1985

Parkoviště u Banca 11.7.2009:

Parkoviště 2009

Detailněji do míst, kde se řeka větvila, stav v roce 1985:

Erbenova ulice 1985

Erbenova ulice dne 11.7.2009:

Erbenova ulice 2009

Stejná místa z trochu jiného úhlu, ale v roce 1929:

Ploučnice 1929

Při procházení staršími tiskovinami jsem objevil zajímavý materiál vztahující se k Erbenově ulici, byť části dále po proudu řeky, v místech pozdějšího památníku a sochy Rudoarmějce, dnes u silnice naproti Prioru. Jedná se o článek uveřejněný ve čtrnáctideníku Názor v roce 1991. Článek informuje o záměrech k možné zástavbě vybouraného prostoru mezi ulicí Jindřicha z Lipé a Berkovou ulicí v ulici Erbenově. Původní socialistické spíše demoliční plány se podařilo zastavit a z následného záměru stavby banky Bohemia sešlo, neboť investor ztratil zájem. Byla vypracována studie na zastavění pěti domy s obchody a kancelářemi, které ještě doplňují dva domy za průjezdem, který zajišťuje přístup do zadních zásobovacích prostor domů. V nárožním domě s ulicí Jindřicha z Lipé se počítalo s bankou, případně s vyhlídkovou kavárnou ve věžičce domu. Jen upřesňuji, že v té době byla budova Unionky těsně před zhroucením. Následně dne 15.12.1993 schválilo městské zastupitelstvo, aby zástavbu Erbenovy ulice provedla společnost Investa. Rozpočet byl vyčíslen na 120 milionů. Jak je dnes jasně patrné, ze zamýšlených plánů nebylo realizováno nic a jmenované zainteresované společnosti už snad ani neexistují. V tomto případě bych si dovolil doplnit bohužel. Zmíněný prostor je totiž stále tak nějak nepřirozeně otevřen a vybourán a jeho uzavření a doplnění tímto způsobem považuji za vcelku zdařilou myšlenku. No posuďte sami podle přiloženého nákresu s představou plánujících architektů. Na druhou stranu, byla alespoň opravena Unionka na druhé straně ulice, a to přeci také není málo...

Návrh zástavby

Na tomto místě se ještě vrátím zpět do prostoru mezi bývalým mlýnem a Zámeckou ulicí, zejména ke dvěma zmizelým domům z tohoto prostoru.

Oba domy čísel popisných 30 a 31 měly být odstraněny ve druhé polovině roku 1987 bez použití trhavin postupným rozebíráním za účelem výstavby komunikace Erbenova, která je nedílnou součástí dopravního okruhu centra města. Zkráceně takto žádal investor Technické služby města dodavatele OSP Česká Lípa (Okresní stavební podnik), který demolici později provedl pod vedením stavbyvedoucího Ing. Fiferny. Stavební suť byla vyvezena do povodňového dvora v Dubici, což nevím bohužel kde je, a na skládku u technických služeb u Městského nádraží.Ovšem k demolici bylo zřejmě přistoupeno až ke konci roku 1988, kdy došlo k dohodě s tehdejšími nájemníky. S těmito dvěma domy se neplánovaně demoloval ještě dům čp. 55 přilehlý k domu čp. 30 z opačné strany, čili jako ze zahrady. Původně se jednalo o dílnu náležející k domu čp. 29 na rohu Zámecké ulice, adaptovanou k bydlení se dvěmi obytnými místnostmi. Při počátečních demoličních pracech se však ukázalo, že tento přístavek je staticky spjat s domem čp. 30, stejně tak i se štítem domu čp. 29 a proto došlo k odložení demolice.

Čelní pohled na dům čp. 30 před jeho demolicí zachycen roku 1987:

Dům čp. 30 Dům čp. 30

Dům číslo popisné 30 býval původně přízemním objektem, později zvýšeným o patro. Stavba byla provedena pro paní Marii Schütz místní stavební firmou Posselt snad v roce 1860. Původní přízemní stavba měla chodbu, pokoj a přístěnek. Nově přibylo točité schodiště s patrem, kde byla kuchyň, pokoj a ložnice.

Bývalý dům čp. 31 na snímku z roku 1987:

Dům čp. 31

U domu čp. 31 je sice dochován stavební plán na jednopatrový domek z roku 1820, ale těžko říci zda byl ještě realizován před posledním velkým požárem města v říjnu 1820. Po tomto celoměstském požáru se měšťanům dařilo opravit své domy k bydlení často jen provizorně a definitivnější opravy a přestavby byly realizovány mnohdy až s odstupem několika let. Někdy také až novými majiteli objektu, neboť mnohým přinesl požár buď přímo smrt nebo totální ztrátu veškerého majetku. Zřejmě podobně tomu bylo i utohoto domu, naposledy číslo popisné 31. Přízemní domek o třech místnostech si zde nechal roku 1845 postavit obchodník Josef Böhnisch. Následně pak v roce 1913 bylo přistoupeno k dostavbě patra a renovace vnějšího vzhledu domu, který de facto v té podobě vydržel až do své demolice. Stavbu prováděla mimoňsko-českolipská stavební firma Josef Schneider pro strojvedoucího Eduarda Ungera. Pak ještě v roce 1936 stavební firmou Gustav Breite byla realizována patrová přístavba kolny, neboli tak zvané šupny v zadní části domu.Z větších úprav pozdějších let zaznamenáváme jen zřízení ústředního topení v roce 1970 a přibližně ve stejné době i přeměna přízemní místnosti se dvěma okny vlevo od vchodu na garáž, kdy místo dvou oken byla vsazena do průčelí domu plechová garážová vrata.

Bývalý dům čp. 31 na snímku z roku 1987:

Dům čp. 31

Nyní se ještě vracím k celoměstskému požáru z roku 1787, který měl svůj původ právě v těchto místech. Konkrétně v dílně v zadním traktu rohového domu se Zámeckou ulicí čp.29, stavbě přiléhající k domu čp. 30 a pozdější adaptované čp. 55. Celou situaci popsal ve svém díle městský sekretář Wenzel Heimrich o sto let později a do svého seriálu o domech vycházejícím v Deutsche Leipaer Zeitung přenesl Karl J. Bienert v roce 1929 asi takto: „Vše začalo v rohovém domě ulic Vodní a Zámecké číslo 29, což je dnes (1878) Deimlingův dům, náležející v roce 1787 jircháři, mající za sebou (na pozemku dnešního domu číslo 30) výrobnu. Tato nevyužívaná dílna dne 6. října uvedeného roku asi kolem 3. hodiny raní velkým městským požárem byla zničena. Zde tehdy většina domů mívala dřevěné štíty do ulice obrácené, což pro zhoubný požár bylo nachystané ke zkáze bez překážek. Proto měl purkmistrovský úřad vydat předpis, že mladí měšťané do požárních hlídek nemají býti obsazováni na ochranu proti požáru. Dne 5. října 1787 zacítila tato strážní služba v Zámecké ulici jakýsi kouř, možný zárodek požáru, načež rychle všechny domy s vyjímkou jednoho jediného byly prohledány. Tento dům byl v majetku jircháře a radního Wenzela Rehnelta (taktéž Rönelt), jako úctyhodný muž, ten, když hlídka šla jeho dům prohlédnout, byl opřen ve dveřích, krátce a hrubě odpověděl: „U mně není nic!”. Hlídka uvěřila této „odpřísáhnuté” odpovědi, ovšem odplatou se stalo za pár hodin dokonané neštěstí, neboť zde Barbara Reneltová v domě svého bratra našla v plamenech smrt.” Ovšem následky požáru z noci z 5. na 6. října byl bohužel o mnoho hrůznější: "V noci z 5. na 6. října 1787 vypukl ve městě požár, který v kombinaci se silným větrem po několika hodinách znamenal nebývalou zkázu pro většinu města. Shořelo asi 400 domů a na 52 osob požár nepřežilo, nejčastěji udušených ve sklepích. Z většiny rodin se stali zcela nemajetní lidé, zničeny byly pochopitelně i veřejné budovy. Dokonce byl zásadním způsobem poničen hlavní městský svatostánek, kterým byl děkanský kostel sv. Petra a Pavla. Ušetřena nebyla ani radnice, kde „dýmající trosky spočívaly na klenbě přízemí”, jak cituje popis událostí W. Heimrich ve své práci z knihy Velký požár. Zasaženo bylo celkem na 700 rodin. Z celkového počtu tehdejších obyvatel, který je odhadován na přibližně 4200 osob a 575 evidovaných domů je to poměrně vysoké procento. Obvzláště pokud si uvědomíme, že celá část města za řekou, tedy tak zvané Hrnčířské předměstí zůstalo nedotčeno. Lze tak předpokládat, že bylo zničeno celé městské jádro takřka kompletně. A proč ta poznámka o mladých měšťanech v požárních hlídkách? Dle zazanamenaných událostí nedokázali být totiž tváří v tvář „váženému” občanovi potřebně důslední. Stejně jako v bajce bychom si z tohoto příběhu měli vzít ponaučení. Například, že určitá pravidla, zejména v otázkách bezpečnosti, musí platit pro všechny bez výjimky.

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.