Domů Náměstí T. G. M.
Náměstí Tisk
Pondělí, 05 Květen 2008 12:54

Tímto článkem se zakusuji do dalšího velkého sousta, anóbrž tématu, kterým je náměstí. Myšleno to centrální a ve městě nejhlavnější. Pokusím se následně v jednotlivých článcích alespoň letmo zobrazit každou stranu náměstí zvlášť. Proto nyní ve zkratce o tomto prostoru tak nějak všeobecně.

V obytných zástavbách je vždy jeden prostor, který lze označit za centrální nebo také za nejfrekventovanější. Tímto prostorem bývalo zpravidla náměstí, případně náves u menších osad. V případě města Lípy tomu nebylo jinak. Jak naznačují některé teorie, je možné se domnívat, že původní rozloha tohoto centrálního prostoru uvnitř města, rozkládala se na obou náměstích, dnes oddělených řadou domů. Tím jsou myšlena náměstí T. G. M. a Škroupovo. Tehdy poměrně rozlehlý rynek vznikl na křížení dvou hlavních komunikací procházejících městem. Tedy cesty severojižní, dnes ještě velice dobře patrné ulicemi Jindřicha z Lipé a Mariánskou. A druhou, původně významnější cestou východozápadní, protínající město v ose ulic Moskevské a Tržní, dnes přerušené právě zmiňovanou řadou domů mezi náměstími. Jestliže bývalé spojení obou náměstí je spíše domněnkou, naopak archeologicky doložena je skutečnost, že k zástavbě v dnešním rozsahu a tím přerušení přímého směru cesty došlo někdy v 15. století. Před tímto obdobím byla jižní strana náměstí posunuta zhruba o 22 metrů jižněji. Z toho vyplývá, že pravděpodobně od 13. století byla obě náměstí oddělena, ale pouze podstatně užší řadou domů, jejichž následovníci tvoří dnes severní stranu Škroupova náměstí. Dostavba z 15. století tak nejen přerušila osu průchozí komunikace, ale zároveň i zmenšila prostor centrálního náměstí a vytvořila podivné poodsazení obou zmiňovaných ulic při výstupu z náměstí.

Hlavní dominantou středu města býval vždy kostel odpovídající významu a zámožnosti města. Bylo tomu tak i zde. Nejstarší a největší kostel ve městě stával v jižní části původně tedy zřejmě jednolitého velkého rynku a zasvěcen byl sv. Petru a Pavlu. Dnes je místo, kde stával kostel, Škroupovým náměstím a budu se mu věnovat samostatně. Nezbytnou součástí každého náměstí je radnice, která je na svém místě již od středověku. Další nezbytnou součástí býval centrální zdroj vody pro měšťanstvo. Na našem náměstí bývaly ke konci 19. století zdroje vody dva, lépeřečeno tři odběrná místa. Jedním byla městská kašna napájená pomocí dřevěného potrubí vodou z Cihlářského rybníčku, který byl v prostoru dnešního městského parku. Kašna je na svém místě dodnes a její dnešní vzhled vznikl roku 1837 dílem hořických kamenosošců. Zvláštní je zejména zobrazení delfínů v porovnání s realitou dnes všeobecně známou, na rozdíl od neznalosti tehdejší doby. Kašna byla dlouhou dobu v letech poválečných nefunkční a náprava byla učiněna až nákladnou rekonstrukcí dokončenou v roce 1975 k 30. výročí osvobození. V rámci této rekonstrukce se na vrcholek kašny také vrátila ozdoba šiškovitého tvaru, která byla replikou zhotovenou dle fotografické dokumentace arch. Stanislavem Fiutowskim, učitelem SPŠ kamenické v Hořicích, který rekonstrukci prováděl. Druhým místem, kde bylo možno nabrat vodu, bylo místo před radnicí, do kterého byla svedena voda z míst pod Špičákem. Na přiloženém snímku je dobře patrná v popředí pumpa, která zanikla na konci 19. století. Tím třetím místem byla další pumpa podobná té před radnicí. Stávala však v rohu nad kašnou, přiblžně v polovině vzdálenosti mezi kašnou a ústím Mikulášské ulice.

Pohled na náměstí na pohlednici z roku 1899:

Marktplatz 1899

Pohled náměstím západoseverním směrem dne 24.2.2008:

Náměstí 2008

V ústřední části náměstí je umístěna další historická dominanta. Je jí morový sloup Nejsvětější Trojice, kteréžto alegorie je vyobrazena na vrcholu sloupu. Na podstavci jsou umístěny sochy znázorňující sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Václava a sv. Vojtěcha. Sloup byl zbudován roku 1683 na paměť morové epidemie z roku 1680, která se údajně přestala šířit 21. listopadu po sedmiměsíčním řádění, které si vyžádalo 520 obětí. Což je z tehdejších přibližně necelých 2500 obyvatel města poměrně vysoké procento, vlastně pětina obyvatel města. Proto se na tento den konalo každoroční procesí od morového sloupu ke kostelu Narození Panny Marie, který byl se zmiňovanou epidemií rovněž spjat. Kostel byl po přestálé epidemii přebudován. Ve výčtu soch na podstavci najdeme kromě oblíbených světců, původem z Čech i sv. Floriána. Tento světec z rakouských zemí byl totiž společně s naším sv. Janem z Nepomuku přímluvcem v době morové epidemie a právě na zásah tohoto světce se měla podle legendy morová epidemie přestat šířit.

Morový sloup v roce 1928 a 1. 11. 2014:

Sloup 1928 Sloup 2014

Starší fotografii lze datovat zejména podle vysazených stromků u každého rohu ohrádky. Ty byly vysazeny k 10. výročí vzniku republiky v roce 1928. Před tím snad ani nikdy nebyly. Plůtek zachycený již na nejstarších vyobrazeních náměstí zmizel během rekonstrukce náměstí v roce 1961 a navrácen byl právě v roce 2014.

Spodní část celého sousoší přibližně po roce 1930 na snímku Eugena Wildgatsche:

Náměstí 1930

Stejný detail po rekonstrukci v roce 2014 zachycený dne 22. 2. 2014:

Náměstí 2014

Dnešní prostor náměstí tvoří mírně nepravidelný obdélník o rozměrech přibližně 100 na 60 metrů v průměrné nadmořské výšce 263 metrů nad mořem. Náměstí tak dosahuje regulérních rozměrů fotbalového hřiště a u každého pomyslného rohového praporku je vždy východ z náměstí. Jedině jižní strana je rozdělena úzkou Kostelní uličkou spojující dvě dnes jinak oddělená náměstí. První zmínka o uličce pochází z roku 1622 a byla spojnicí mezi farním kostelem sv. Petra a Pavla s městským tržištěm.

Náměstí také bývalo často prvním místem, kam byla instalována nějaká modernost. Stejně tak bylo i roku 1833 s olejovým osvětlením, které v roce 1875 vystřídalo petrolejové. Plynové osvětlení se na náměstí poprvé rozzářilo 6. října 1881. Elektrické osvětlení zde bylo instalováno během elektrifikace města v roce 1912, na rozdíl od osvětlení mnohých jiných míst ve městě, kam elektrické osvětlení zavítalo v některých případech až v roce 1946. Domy obklopující náměstí stojí na místech původní zástavby a mnohé mají mohutné gotické sklepy i v několika patrech. Ovšem podoba domů pochází převážně z druhé poloviny 19. a počátku 20. století.  Dřevěná zástavba byla nahrazována kamennými domy. Zejména po ničivém požáru z roku 1820, kdy byla následně 21. června vydána stavební vyhláška, která jasně stanovila podmínky, za kterých bylo možné budovat nové domy. Mimo jiné stanovila povinnost stavět výhradně z kamene. Sice tak vznikly ještě některé domy s podloubím, ale nedočkaly se doby fotografie, a podloubí byla přeměněna většinou na obchodní prostory.

Náměstí bylo po staletí nazýváno jen tak prostě rynkem, neboli tržištěm, tedy Marktplatz. Ostatně to byl jeden ze základních významů tohoto prostoru, kdy se tu po staletí konaly pravidelné trhy, ale i různé slavnosti. Až roku 1938 byla politická situace natolik silná, že došlo k prvnímu konkrétnímu pojmenování. Náměstí dostalo jméno v duchu své doby Adolf-Hitler-Platz. Vcelku logicky došlo ke změně roku 1945 přejmenováním na náměstí Dr. Edvarda Beneše. Jenže dějinný kormidelník pootočil směrovým kolem a tak se roku 1949 měnilo pojmenování na méně konkrétní náměstí Mírové. Návrat k perzonifikovanějšímu pojmenování zaznamenal až rok 1991, kdy dostalo náměstí důstojné pojmenování po našem prvním prezidentovi T. G. Masarykovi.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.