Pomník Klementa Gottwalda
V následujícím materiálu se budu převážně a zcela výjímečně zabývat událostí poměrně mladou, zato plnou dobových formulací. Tou událostí není nic menšího, než odhalení pomníku našeho prvního „dělnického” prezidenta, soudruha Klementa Gottwalda, kterýžto pomník je i se svým předobrazem dnes takříkajíc v propadlišti dějin. Byl proveden v podživotní velikosti z jemnozrnného pískovce a umístěn před závodem nesoucím jeho jméno. Možná je na místě mladší generaci ozřejmit několik použitých pojmú. Třeba že závodem není myšleno sportovní klání a Lidové milice byly ozbrojenou složkou vedoucí politické strany složenou z řad prověřených dělníků.
V dobovém záznamu kronikáře se k této události uvádí: „Pomník byl odhalen jako vyvrcholení oslav 40. letého výročí založení KSČ. Místem umístění pomníku se stal parčík před národním podnikem Vagonka Tatra, kterému náš první dělnický prezident propůjčil své jméno již v roce 1946. Již od 8. hodiny v neděli 14.května 1961 počal se konec nově upravené ulice Svatopluka Čecha plnit lidmi. Krátce po desáté již na slavnostní tribuně u vchodu do podniku byli přítomni významní hosté a funkcionáři KSČ. V jejich čele byl delegát ÚV KSČ generálporučík Čeněk Hruška, tajemník KV KSČ s. Procházka, vedoucí tajemník OV KSČ s. Lovětínský, tajemnice OV KSČ s. Kosevová, členové byra OV KSČ, předseda ONV s. Rožánek, předseda OOR s. Lukášek, předseda MěNV s. Ješeta, předseda MV KSČ s. Kotrik, předseda ZV ROH a předseda OZV KSČ Tatry soudruzi Dvořáček a Kubelka, podnikový ředitel n.p. Vagonky Tatra s. Tanzmann, zasloužilí členové KSČ v Č.Lípě soudruzi Pištora, Holánek, Holánková, Plevová, soudruh Mike, člen ústředního výboru Jednotné socialistické strany NDR - bývalý občan České Lípy, který v tento den navštívil své bývalé přátele a akademický sochař L.Kühn, který je tvůrcem pomníku. Po projevech došlo za zvuků písně „Kupředu levá” k odhalení pomníku pod dohledem čestné stráže dvou členů Lidové milice a odhalený pomník přebral ředitel podniku s.Tanzmann do péče zaměstnanců n.p. Vagonky Tatry. Za zvuků Internacionály byla slavnost zakončena.”
V uvedené zprávě musím upozornit na jednu velice zajímavou, i když zdánlivou drobnost. Povšimněte si seznamu čestných hostů. Je řazen vcelku logicky podle důležitosti jednotlivých person, ale ředitel podniku je zde uveden až za předsedy závodních výborů ROH a KSČ. Z dnešního pohledu možná podivná hierarchie, ale jen pro toho, kdo tuto dobu nepamatuje.
Pomník v „plném lesku” po odhalení v roce 1961:
Parčík před podnikem dne 26.4.2008:
Snad ještě doplním v duchu dobové rétoriky, že pomník čestnému občanu České Lípy byl usazen do sadově upraveného parčíku, který vznikl z nadšené práce zaměstnanců továrny nesoucí hrdý přídomek závod Klementa Gottwalda. Dílo akademických sochařů L. Kühna a J. Martínka zachycuje „Klému” v typickém postoji zamyšleného řečníka před vyjádřením úderné myšlenky. Toto dílo z nekvalitního pískovce bylo po roce 1989 přesunuto do skladu podniku, kde se nalézá v postupném procesu rozpadu dodnes.
Pomník krátce po odhalení v roce 1961:
Zajímavostí je, že pomník byl vyhlášen kulturní památkou už v roce 1958, tedy tři roky před vlastním odhalením, snad od chvíle odlomení kamenného kvádru v kamenolomu. Z evidence kulturních památek byl vyřazen v roce 1996. Asi se čekalo, jestli se to neotočí.
Delegace mířící k odhalení pomníku v roce 1961 před bránou závodu:
Brána závodu 26.4.2008, dnes Bombardier a.s.:
Vazba Vagónky Tatra na Klementa Gottwalda vznikla v roce 1946, kdy sem jako první náměstek předsedy vlády Zdeňka Fierlingera (Čs. soc. dem.) v rámci předvolební kampaně zavítal osobně dne 26. dubna 1946.Během této památné návštěvy byl podnik přejmenován na n. p. Tatra, závod Kl. Gottwalda. Agitace byla úspěšná a toho roku získala KSČ v našem okrese při volbách do Národního shromáždění 60,52 % hlasů, což byl o více jak dvacet procent lepší výsledek než byl celostátní průměr.
Soudružské dlegace vjíždí do brány závodu 26. 4. 1946:
Tatrovka byla významným podnikem nejen českého severu poválečných let, což tehdy velmi oceňoval i ministr průmyslu Bohumil Laušman. K návštěvě závodu byl však závodní radou pozván soudruh Gottwald i přesto, že ředitel podniku ing. Gvozdanovič jednoznačně preferoval ministra průmyslu. Však také byl krátce po vzácné návštěvě z funkce ředitele odvolán a označen za prominenta buršoasní třídy. Musím však přidat i autentický zápis z historické kroniky závodu, kde se praví, že během prohlídky závodu soudruh Gottwald poskytl pracujícím cenné rady, jak se vypořádat s obtížnými situacemi. Když byl požádán o propůjčení svého jména závodu, souhlasil a zároveň prohlásil: „Soudruzi, čiňte se, snažte se to dělat dobře, já Vám ostudu neudělám.”
Prvním odhaleným pomníkem vzácného hosta byla ponejprv jeho busta z roku 1955:
Není mi známo, proč ke slavnostnímu aktu došlo za tmy a umělého osvětlení, ale odhalení muselo být působivým počinem. Busta byla umístěna přímo proti vjezdové bráně do areálu podniku.
Jedna z mnohých družebních soudružských návštěv v roce 1958:
Již po dvaceti letech po odhalení, musela socha projít rozsáhlou opravou. Oprava povrchu a zacelení několika prasklin proběho v letech 1981-2 a k pracem byli přizváni zřejmě i autoři sochy. Bohužel to nemám zcela potvrzeno ve vztahu k následujícímu snímku, kde uprostřed stojí asi nejkontroverznější politický činovník podniku právě s pozvanými odborníky bdějícími nad opravou díla.
Opravená socha s hlavními aktéry a zase osamocena, rok 1982:
V prosinci 1981 navštívila Vagónku Marta Gottwaldová - Čepičková, poklonila se soše před branami závodu a s dělníky na aktivu Lidových milicí pohovořila o životě a práci svého otce. Více k těmto dobovým zprávám krom fotografie není co dodat. Snad jen pro zajímavost, zemřela tragicky v roce 1998 ve věku 77 let, když ji srazilo auto, dožila se tedy konce vlády jedné strany budované jejím otcem i manželem.
Dcera položila věnec k podstavci sochy svého otce, pohled do tváře. Prosinec 1981:
Kladení věnců a podobných povinných taškařic zažil parčík s kulturní památkou poměrně dost. Já tu pofidérní čest nikdy neměl, ale když na snímcích vidím své vrstevníky v pionýrských krojích stát čestnou stráž s ostatními účastníky kolem v teplém oblečení a čepicích, mnohdy v chumelenici, začíná mě mrazit.
S tovární branou v pozadí ve druhé polovině 60. let:
Stejná akce, socha již ztrácí svou bělost, v čestné stráži neschází členka ČSM:
Počátek 80. let a čestnou stráž s ozbrojenou složkou drží pionýři/rky:
Zřejmě krátce po roce 1980 a nescházejí pionýrské pozdravy:
A pověstná chumelenice, v košilích členové SSM v čestné stráži, bylo 25.2.1984:
Příležitostí ke kladení věnců a projevům bylo vždycky dost a pietní akt dostával dokonce vždy přednost i před výrobou. Zejména příslušníci Lidových milicí nesměli scházet. Mnohdy scénky vypadaly až komicky a dnes se jim už opravdu můžeme i smát.
Jako by Kléma říkal „Zas to máte křivě soudruzi” - klasické osmdesátky:
Mapka - toto místo je zde
|