Frauenstraße - Mariánská ulice
Tato ulice se zřejmě již od vzniku Mariánského předměstí dělila na dolní (untere) a horní (obere). Dělícím bodem byla městská brána zvaná Mariánská. Ta stávala v místech nad odbočkou do Vězeňské uličky, tam co dnes končí souvislá řada domů na levé straně při cestě od náměstí vzhůru. Zbytky brány poničené městským požárem roku 1787 by se měly ještě dnes nacházet ve zdivu domu čp 210, který ještě stojí na pravé straně. Na rozdíl od domu 206, který stával naproti. Tyto dva domy byly postaveny přesně v místech zbořeného městského vstupu. Pro účely tohoto článku si ale dovolím ulici Mariánskou rozdělit jiným způsobem. Dělící bod jsem si vložil na konec souvislé zástavby městských domů, tedy pod Palackého náměstí. Snímky z vrchní části ulice s vilovýmy domy použiji v článku Mariánská ulice - horní. Ostatně tohoto dělení bylo použito i historicky pro různá pojmenování ulice právě takto rozdělené.
Protože se jednalo o součást průchozí dálkové cesty, kol které vzniklo město, ani nepřekvapí, že první zmínka jako o ulici vedoucí z náměstí ke kapli P. Marie pochází již z roku 1395. V 15. století se také objevuje označení ulice Husitská, v době církevní reformace Luteránská a až roku 1598 se ustaluje název na Frauen gasse, tedy Mariánská ulice. Později i ve tvaru Frauenstraße, kdy změna druhé části názvu, tedy straße má zdůraznit důležitost, či výstavnost dané ulice. V českých názvech se tak užívalo místo ulice pojmenování třída. Jak se k tomu ještě dostanu. Pokud tedy pominu rozdělení ulice na dolní, horní anebo také vnitřní a vnější, ponechává si tato část ulice od náměstí ke kostelu svůj název až do roku 1945. Tehdy po válce dostala ulice pojmenování Třída T. G. Masaryka, v tomto případě v celé své délce, stejně tak i následné změny se vždy týkaly už celé ulice. První změna přišla hned v roce 1949, kdy došlo ke změně názvu na Třídu Vítězství. Snad proto, že právě tudy přijely v roce 1945 osvoboditelské armády postupující od severu. Silnice byla totiž jedinou komunikací z města k severu. Této výlučnosti a tehdy již spíše zátěže v podobě vzrůstajícího silničního provozu se Třída Vítězství zbavila v roce 1972, kdy byl dokončen část obchvatu města a doprava tak byla svedena od křižovatky u Ploučnice na dnešní I/9, jak se jí říká. K zatím poslední změně v názvu došlo v roce 1991 navrácením původního názvu Mariánská ulice. Ty pojmenovávací eskapády pro část ulice nad kostelem byly bohatější, ale o tom na jiném místě.
Dolní část Mariánské ulice s radnicí v roce 1910 a 8.5.2008:
Na této dvojici snímků je spodní část ulice s vyústěním do náměstí a poměrně pěkným detailem severní strany radnice. Tehdy bylo ještě okno ve druhém patře oknem, ale už před rokem 1940 bylo zazděné, stejně jako je dnes. Na dobovém snímku je také v průhledu do náměstí v pozadí vidět tehdy pouze jednopatrový dům na rohu jižní strany náměstí. Obchodníci v dolní části ulice se mnohdy z propagačních důvodů ještě řadili k náměstí. Přeci jen mít živnost na náměstí je prestižnější, než kousek od náměstí. Ve druhém domě na snímku vlevo (čp216) je jeden z nejznámějších českolipských hostinců, dnes již bývalých. Údajně zde býval již ve 20. letech 19. století, ale spolehlivě doložen je až k roku 1853 pod názvem Zum goldenen Fasan, tedy U zlatého bažanta. V domě se současně provozovalo řeznictví a hodinářství. Během rekonstrukce roku 1908 byla budova řeznictví ve dvoře zbořena a z hostince se stalo spolkové a cizinecké středisko. Po další velké přestavbě roku 1924 přibyl v nabídce služeb jeden jednolůžkový a jeden čtyřlůžkový pokoj. Do konce druhé světové války vlastnil hostinec Reinhard Hens a to už od roku 1890. Po válce zůstal podnik v provozu a vždy byl považován za jeden z těch lepších. Až ke konci své činnosti se pomalu z restaurace stávala obyčejná a zakouřená špeluňka až pajzl. Pohostinský provoz zde skončil po roce 1992, kdy byl dům adaptován pro bankovní služby.
Hned v domě vedlejším s číslem popisným 217 míval dlouhá léta svou živnost Franz. W. Lindner. Dodával maloprodejcům elektrické stroje a motory, instalační materiál, žárovky, autožárovky, autokabely. Dále ostatní elektro instalační materiál a sanitární potřeby. Nabízely se také opravy elektromotorů a elektropřístrojů.
Pohled od náměstí vzhůru před rokem 1920 a 8.5.2008:
Při pohledu vzhůru ulicí jsou vlevo vzadu viditelné dnes již zbořené tři domy. Hned v prvním zbořeném domě čp 206, dnes číslo přenesené na jiný dům, sídlil řezník Theodor Mitteis nabízející čerstvé a levné maso včetně uzenářského sortimentu. Nebyl to ale jediný řezník v ulici. Dalšími ve 30. letech 20. století byli Karl Ebenritter v čísle 212 a ještě Adalbert Schuldes. Hned ve vedlejším domě, blíže k náměstí a dnes poslední v řadě stojícím, poskytovala v letech předdruhoválečných kosmetické služby Emmi Schicketanz. Takže o krásu dam bylo tedy i tehdy postaráno. V domě naproti přes ulici, v čísle 211 sídlila rybí tržnice nabízející plody Baltského moře. Denně čerstvé mořské ryby včetně živých, stejně tak i denně čerstvé rybí uzeniny.
Roh Mariánské a Žižkovy ulice asi po roce 1955:
Roh Mariánské a Žižkovy ulice dne 22. 2. 2014:
Ještě se vrátím k rohovému domu mezi ulicí Mariánskou a Jiráskovou. Dům číslo popisné 720 podle vývoje jeho číslování snad býval původně dvěma domy. Minimálně však od konce 19. století má dům vedený tehdy stále pod dvěma čísly jednoho majitele. Vystřídalo se zde několik krámků a živností. Počátkem 20. století zde bývala po sobě totožná kombinace rodinných živností, kdy pán byl krejčím a paní vedla obchod s textilním zbožím. Bylo tak v případě rodiny Manek a později Zosel. Někdy okolo roku 1940 do domu přesídlil ze Školního (dnešního Škroupova) náměstí řezník a uzenář Rudolf Führich. Předpokládám, že to bude na snímku právě on se svými zaměstnanci. V roce 1945 převzal obchod do národní správy četař zahraniční armády pocházející z Volyně Josef Srkal. Obchod se třemi zaměstnanci ovšem skutečně otevřel až 11. ledna 1946, protože musel nejdříve přestěhovat rodinu ze SSSR. Sice dostal obchod v roce 1949 do vlastnictví, ale zřejmě o pár měsíců později, stejně jako většina ostatních drobných živnostníků, své podnikání povýšil začleněním do vyšší složky socialistického podnikání začleněním do příslučného spotřebního družstva.V domě také později dlouhá léta sídlila celní správa. Již v té době také byla ulice Mariánská k náměstí jednosměrná jako dnes, jen byly značky stejně jako lampy veřejného osvětlení zavěšeny na převěsech mezi domy.
Roh Frauenstraße a Grabengasse okolo roku 1940:
Fotografie je převzatá z FB stránek Česká Lípa - mé rodné město.
Roh Mariánské a Jiráskovy ulice po ránu dne 20. 2. 2015:
Třída Vítězství z výšky v roce 1957 či 1958:
Mariánská ulice 22.8.2008:
Na předešlém snímku jsou dobře vidět chybějící domy v posledních dnech své existence. Rohový dům s ulicí Žižkovou je velice pěkně zachycen na pohlednici, kterou jsem použil v článku o zmiňované ulici. Na snímku je také ještě zachycen dnes již nestojící dům v Jiráskově ulici u vjezdu k divadlu. A samozřejmě zde dosti nápadný domek při zahradnictví za učňovskou školou. No a co teprve ty prázdné louky pod Špičákem. Ale zpět do Mariánské ulice. Zdejší místa bývala hlavní příjezdovou trasou od severu, tedy z Německa. Proto zde byla v roce 1939 instalována bohatá výzdoba za účelem přivítání osvoboditelské armády, jak byl v tu dobu Wehrmacht zde minimálně tehdejšími představiteli města vnímán.
Mariánská ulice slavnostně vyzdobená v roce 1939 a v běžném životě 28. 2. 2015:
Obere Frauenstrasse okolo roku 1910:
Mariánská ulice nad křižovatkou 11.5.2008:
I tato část ulice byla plná různých obchodů a obchůdků, či kanceláří. Hned v rohovém domě s poštovní schránkou v pravo na pohlednici měl svůj obchod smíšeným zbožím, nebo jak by se také dalo říci konzum, obchodník Wenzel Schiller. Ten zde byl pouze v nájmu u rodiny Lorenzů, kterým patřily ještě další dva sousední domy. V protějším domě čp 532 provozoval pohřební ústav Josef Töpper, označovaný jako první a nejstarší, nabízející kompletní služby při poslední cestě lidské. V této části ulice měli také své kanceláře například advokát JUDr. Rudolf Schaurek v čísle 604 nebo geometr ing. Karl Röhrich v čísle popisném 534 či soudní znalec Karl Heinrich.
Ovšem proti spodní části ulice bylo na tomto kousku více hospod. Nejstarším byl v čp. 537 hostinec Beim Hackel, U Hackela, nazývaný podle majitele a zmiňovaný již roku 1785. Hostinec se zahradou, kulečníkem a kuželníkem byl vyhlášený výborným pivem, kterého se zde vytočilo v roce 1835 130 sudů. Byl ponejvíce navštěvován městskou honorací ve všedních dnech. Od roku 1853 se hostinec jmenoval Zur Stadt Wien, U města Vídně, ale přestal fungovat již před rokem 1880. Jedná se o největší dům na levé straně při cestě od náměstí. Pojmenování domu U města Vídně si dům ponechával ještě dlouhá léta, v podstatě až do druhé světové války, než odsud odešlo původní obyvatelstvo. V tomto domě začas okolo roku 1900 působit fotograf Wilhelm Leukert, který se záhy výhodně oženil a přenesl svůj atelier do ulice Mostecké, kde atelier vydržel až do demolice domu v šedesátých letech. Na dobovém snímku je sice na domě tabulka s nápisem Photographie, ale to se již pravděpodobně vztahovalo k dalšímu fotografovi, zde působícímu. Jmenoval se Johann Maurer a již zdaleka nedosáhl takového věhlasu jako jeho předchůdce.
Střední část Obere Frauenstrasse okolo roku 1910:
Střední část Mariánské ulice 4. 9. 2010:
Dalším hostincem v ulici byl hned ve vedlejším domě 538 pouze krátce kolem roku 1860 fungující hostinec Beim Zippschneider, pojmenovaný po majiteli a později přejmenovaný na Zum Strauss, U pštrosa. Přibližně ve stejné době začal fungovat v domě 543 hostinec novozámeckého pivovaru Beim Kronprinzen Rudolf, U korunního prince Rudolfa, ale vydržel v provozu sotva 30 let. Na druhé straně Mariánské ulice v čp. 602 byl od roku 1835 hostinec Beim Schneiner. Hostinec byl v majetku rodiny Scheinerovy, která zde provozovala i pekařství. Rodina jej vlastnila do roku 1921. Po celou dobu své existence nebyl tento podnik provozován pod stále stejným názvem. Ke změnám docházelo postupně, v roce 1841 byl změněn na Eiskeller (Ledový sklep), 1853 Zur goldenen Birne ( U zlaté hrušky) a od roku 1880 opět Ledový sklep. V roce 1891 se zde nabízelo pivo mnichovské, českolipské, plzeňské a ústecké 16°. Na pohlednici nese vývěsní štít nápis J. Scheiner Pilsner Burg Aussiger Bier Depot, tedy vlastně Ústecká pivnice. Roku 1921 kupuje hostinec Josef Tute, mění jméno na Pilsner Bierhalle (Plzeňská pivnice) a pak na Pilsner Bierstube. Pod tímto názvem končí svou činnost s koncem druhé světové války. Z dalších vývěsních štítů z pohlednice na levé straně se dozvíme, že v domě čp. 599 sídlil zubní technik Emil Tille. Na domě v popředí zaujme poutač výrobce deštníků Wenzela Hanische.
V pohledu z Palackého náměstí do Mariánské ulice je nejzajímavějším detail domu pod školní budovou, který byl zbořen před výstavbou panelových domů.
Střední část Mariánské ulice asi okolo roku 1940:
Střední část Mariánské ulice ráno 25. 6. 2010:
Mapka - toto místo je zde
|