Domů Náměstí T. G. M. Radnice a okolí
Radnice a okolí Tisk
Středa, 15 Říjen 2008 12:14

Rathaus - Radnice

Radnice má mezi všemi domy vždy výsadní postavení snad v každém městě. Stejně tak je tomu i u nás, kde je budova městské samosprávy umístěna na hlavním náměstí a samozřejmě je označena číslem popisným 1. Dnes je ze známých informací jisté, že radnice stojí na tomto místě již od středověku. První písemná zmínka o její existenci pochází z roku 1465, i když její původní podoba není známa. Zatím nejnovější poznatky z částečného průzkumu stavby jsou shrnuty v práci F. Gabriela a J. Panáčka, které byly publikovány ve Sborníku společnosti přátel starožitností v roce 1992. Toto shrnutí bylo vypracováno na základě zjištění získaných během rekonstrukce budovy v roce 1988, vlastně díky ochotě stavebního personálu. Nejednalo se totiž o plánovaný průzkum, byť se v této situaci nabízel, ale tehdejší MNV jej nepovažovalo za potřebný. Před započetím průzkumu se všeobecně soudilo, že budova radnice je novostavbou z roku 1823, ale i tato zásadní informace byla vyvrácena. Po odkrytí omítek bylo možno částečně rekonstruovat podobu stavby, její vývoj a stáří zdiva. Vznik nejstarší stavební části budovy je kladen do první poloviny 16. století na rozhraní gotiky a renesance. Dá se předpokládat, že nejstarší část budovy vznikla při obnově města po ničivém požáru roku 1515. Během tohoto požáru byla výslovně zničena i radnice, jak uvádí kronikář a pekař v jedné osobě Hans Kriesche. Rekonstruovaná podoba ukazuje, že radnice byla jednopatrovou budovou s kamenným podloubím. To se otvíralo dvěma oblouky do náměstí a jedním do Panské uličky. Tím lze snad i vysvětlit jakési vystrčení budovy do osy severojižní komunikace. Pěší mohli zcela přirozeně tehdy pokračovat podloubím a povozy těsně míjely opěrné sloupy podloubí radnice projíždějíce kolem takřka bez vybočení. Pokračování podloubí i u vedlejšího domu jižním směrem bohužel prokázat nelze, ale je velice pravděpodobné. Rekonstrukce podoby podloubí prozrazuje i další dvě důležité věci. Zaprvé vysvětluje vyosenou podobu přízemí, kdy hlavní vchod do budovy respektuje střední opěrný sloup, nad kterým je dnes balkonek. Druhou informací, ještě podpořenou množstvím a provedením oken na severní straně radnice je fakt, že Panská ulička musela být v té době podstatně důležitější komunikací než dnes. Což ještě dotvrzuje dnes skrytá podoba jižního průčelí protějšího domu čp. 217, spojeného s radnicí prampouchy (takové ty spojovací oblouky přes Panskou uličku ve výšce prvního patra, v tomto případě tři). Ze stejného období pochází i dva klenuté sklepy pod radnicí, které ovšem nezasahují pod prostor podloubí a dnes jsou tedy jakoby odsazeny od hrany budovy.

Zásadnější proměnnou prošla radnice po dalším požáru v roce 1614. Tehdy byly pravděpodobně využity prostory podloubí k rozšíření interiérů. K této přestavbě je dochován stavební relikt, přesněji ostění krbu s letopočtem 1635. Opravdu zásadní proměnu prodělala stavba po dalším zničujícím požáru roku 1820. Tenkráte bylo sice využito původního zdiva, ale stavba byla zvýšena o jedno patro, zcela se změnilo osové řešení stavby a zcela přebudován byl i interiér. Vznikla tak stavba v hmotě pohledu z náměstí, jak ji známe dnes. Pouze zatím s nepříliš zdobnou a jednoduchou fasádou, jak ukazuje následující snímek.

Pohlednice z roku 1902 s rekonstrukcí snímku 40. let starého:

Rathaus 1860

Stejný pohled přibližně po 150. letech, tedy 13.8.2008:

Radnice 2008

Na uveřejněném dobovém snímku je zachycena podoba prostoru náměstí, ale i velká část severní strany náměstí, které se budu věnovat zvlášť.

Vznik této podoby radnice je výsledkem radikální přestavby z roku 1823, zejména to platí o interiéru. Poslední výraznou změnu vzhledu radnice zaznamenala při novorenesanční rekonstrukci průčelí v roce 1884, provedeného podle návrhu architekta a stavitele Gottloba Albera. Hmota budovy je sice stejná, ale ozdobné prvky a doplněné štíty vytvářejí stavbu opticky větší a honosnější. Kromě toho přibyl již zmiňovaný balkonek dnes u obřadní síně, ale původně u kanceláře starosty. A také se změnil počet oken v přízemí. V čelním pohledu napravo od vchodových dveří jsou nyní místo tří oken okna čtyři. I když to nejbližší dveřím je slepé a je tedy tak zvaně jen na parádu, protože je přesně v místě středního oblouku původního podloubí a jedná se tedy o nosný pilíř. Za těmi původními okny sídlila městská policie, tehdy ve dveřích číslo 3. Na novorenesanční fasádě průčelí bylo možné po jejím vzniku najít vyobrazení řemesel, obchodu a vzdělání. V dnešní době je prozatím záhadou přesná podoba obrazů mezi okny druhého patra. Zdá se však, že v místech nad dochovanými štítky bylyi alegorické postavy. Zatímco na ostatních čtyřech plochách, o něco širších, bylo zcela něco jiného, snad nějaké obrazce nebo i text. Sgrafita se postupně vytratila do období první republiky vlivem povětrnostního působení a zcela zanikla během opravy po první světové válce.

Východní strana náměstí s radnicí na pohlednici odeslané v roce 1921:

Východní strana náměstí 1921

Východní strana náměstí s radnicí 24.2.2008:

Východní strana náměstí 2008

Budova radnice nesloužila pouze úřadovnám městské rady a správy města. Ve druhém patře sídlila krátce například spořitelna, ve druhé polovině 19. století byl také v zadním traktu radnice umístěn okresní soud a v roce 1899 bylo v budově také zřízeno městské muzeum. U budovy radnice také býval provozován i kořalní výčep, jenž je doložen mezi lety 1682—1835. Dosti významnou součástí majetku města býval pivovar, pokud mělo město právo pivo vařit. Městská práva udělená České Lípě obsahovala i právo pivovárečné a tohoto práva měšťané také využívali. Pivovar byl vybudován v zadním traktu radniční budovy, ovšem není přesně známo kdy. Společně s radnicí byl i pivovar v průběhu věků několikrát poničen požáry, ale konečnou záhubu vaření piva při radnici přinesl celoměstský požár ze 6. října 1787, po němž již měšťané nenalezli dostatek prostředků k jeho obnově. Museli tak vařit pivo v pronájmu pivovaru vrchnostenkém, který nakonec roku 1901 odkoupili. Podrobněji v článku Pivovar. Před válkou také na radnici měl v prvním patře svou úřadovnu Městský pohřební ústav. Ve dveřích číslo 9 se nabízely kompletní přípravy a provedení jednoduchých i okázalých pohřbů nebo i exhumace a to vše za mírné ceny.

Východní a část jižní strany náměstí v roce 1925:

Východní strana náměstí 1925

Východní a část jižní strany náměstí 21.8.2008:

Východní a část jižní strany náměstí 2008

Východní strana náměstí má ještě kromě radnice další čtyři domy pokračující svahem dolů. Hned vedlejší dům zde zřejmě býval již v období vzniku radnice, i když dnes je pochopitelně již celý přestavěn. První zpráva o domě z roku 1679 hovoří o hostinci U červeného lva, tedy Gasthaus Zum rothen Löwen. V roce 1698 vyhořel a po znovupostavení se stal oblíbeným hostincem střední třídy. V roce 1835 přistavěl majitel sál, kde se konaly plesy, koncerty a divadelní představení a také zde dne 5.března 1848 přednesl mužský sbor píseň Kde domov můj v české i německé verzi. V létě byla provozována i zahradní restaurace a již v roce 1835 byl v hostinci kulečník. Tento rok se vytočilo 99 sudů piva a zaujal tak šesté místo mezi 53 hostinci ve městě.  V roce 1859 byl hostinec zrušen a od 31. 3. zde začal působit poštovní úřad, přenesený z domu v Poštovní ulici, kde byl později zájezdní hostinec U staré pošty, dnes zbořen - viz ulice Sokolská. K. k. Poštovní úřadovna v domě vydržela do stavby nového poštovního paláce na severní straně náměstí. Na konci 19. století zde byl Dámský konfekční salon a na počátku 20. století se zde usadil Franz Wagner, který spoluvlastnil dům až do konce druhé světové války, do kdy provozoval v přízemí obchod smíšeným zbožím. Po válce bylo v domě mimo jiné ředitelství podniku Potraviny (nebo také Pramen) a v přízemí květinová síň, mléčný bar a dnes je zde městský úřad s informačním centrem.

V dalších domech, které jsou již šířkou do náměstí znatelně menší, byly v přízemích také provozovány malé krámky. Dosti se to střídalo v domě čp 3, kde lze nalézt na konci 19. století lékárnu, s tou  souvisí i domovní znamení vah. Dům byl také označován U zlaté váhy. Později zde měla zastoupení firma Singer Co. a v meziválečném období až do konce druhé války zastoupení barvířské firmy Max Grothaus, v nájmu Helene Medulka. Po válce zde byla sběrna podniku Prádelny a čistírny. I v dalších dvou domech bývaly v přízemí malé krámky v různých obdobích. I když poslední dům v řadě patří adresně již do ulice Moskevské, pravdou ale je, že se v inzercích dům řadil často na náměstí, případně minimálně na roh náměstí a dnešní ulice Moskevské. Na tomto posledním domě, dnes čp. 5, byl také do roku 1948 osazen mohutný portál z roku 1555. Odstraněn byl s odůvodněním, že překáží vzrůstající dopravě a byl uložen na dvoře muzea. Poslední poznatky o portálu ukazují, že zdejší umístění na tomto domě bylo druhotné, ale původní umístění se zatím najít nepodařilo. Portál byl nedávno rekonstruován a osazen na domě čp. 2, který je dnes součástí městského úřadu. Dům čp. 5 byl dlouhá léta v držení staré českolipské rodiny Sommerů. Ti podnikali mimo jiné ve finančnictví a jako rok založení firmy poskytující bankovní a směnárenské služby byl uváděn letopočet 1851. Michael Sommer se také stal po změně státního zřízení císařského mocnářství prvním starostou, což bylo v letech 1848 až 1850. V tomto domě také přebýval v roce 1899 během císařských manévrů v Zákupech následník trůnu Ferdinand d`Este, který se nechal fotografovat právě o vchodu do tohoto domu ve slavnostně nazdobeném portálu.

Náměstí s radnicí a celou východní stranou v roce 1928:

Rathaus 1928

Náměstí s radnicí a celou východní stranou 31.7.2008:

Radnice 2008

Na této dvojici snímků je také velice dobře patrná proměna plochy našeho náměstí. Z kdysi celistvého prostoru s oploceným morovým sloupem je dnes rozčleněný prostor bez oplocení morového sloupu. Za pozornost také stojí ciferník hodin na radniční věži o průměru 180cm. Již v padesátých letech jsem našel stížnost jednoho z občanů města na neuspokojivý stav ciferníku radničních hodin směrem do náměstí, ke kterému se upírá nejvíce očí v porovnání s ostatními třemi. Na rozdíl od nich je temný s hůře rozeznatelnou polohou ručiček. Od tehdejších dnů se toho příliš nezměnilo, i když předválečný stav byl patrně lepší, jak ukazují dobové snímky. Skutečností, která záležitost trochu osvětluje je patrně méně známý fakt, že tento ciferník je jako jediný ze čtyřech zároveň i oknem, tedy je skleněný. Proto také dovoluje prosvětlení v období tmy. V polovině roku 2010 doplňuji, že došlo k zásadní rekonstrukci ciferníku a nynější stav by tak měl být na další spoustu let o mnoho lepší.

Ještě jeden snímek, tentokráte z roku 1966. V době před obdobím vlády lidu vlála na vrcholku věže vždy vlaječka v městských barvách. Tehdy žluto-černá. V letech poválečných zdobil symbol vítězných pracujících nejen vrchol radniční věže, ale i její průčelí a někdy tak mohla radnice působit dojmem hvězdárny:

Náměstí s radnicí 1966

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.