Oba objekty zmiňované v názvu k sobě neodmyslitelně patřily. I když, jak vyplývá ze starých spisů, hlavní funkcí jezu byla regulace hladiny vody na mlýnském rameni a tedy regulace stavu vody pro velký mlýn.
Most přes Ploučnici a jez s Wedrichovou továrnou 1915:
Most přes Ploučnici už bez Wedrichovy továrny 29.7.2008:
Objekt na dobovém snímku za mostem na pravém břehu řeky býval původně jednou z budov továrnoy na potiskování textilu, tedy kartounkou, zbudovanou pravděpodobně v roce 1827. Nechala si ji postavit rodina Wedrichů, která vlastnila objekt na protějším břehu Ploučnice, když jim pro jejich podnikání přestal jejich dům postačovat. Ten je dnes znám jako Teta, viz stejnojmenný článek. Továrna ovšem již na konci 19. století nesloužila svému původnímu účelu, pro celkový pokles poptávky po potiskovaném textilu. Po smrti posledního člena majitelské rodiny Heinricha Wedricha v roce 1904 přešel objekt do vlastnictví města. Většina budov byla zbořena během prací na regulaci řeky, kdy zde došlo k narovnání koryta.
Bývalá Wedrichova továrna, tehdy kasárna v roce 1915:
Zde stávala Wedrichova továrna a pozdější kasárna, foceno dne 29.7.2008:
Na počátku první světové války usilovalo vedení města o umístění vojenské posádky ve městě a slibovalo si od toho určitý ekonomický efekt. Žádosti bylo nakonec vyhověno, dne 18. března 1915 bylo výnosem ministerstva vojenství rozhodnuto a tak mohlo město 22. dubna přivítat první vojáky náhradního praporu pěšího pluku č. 18 z Hradce Králové. Jejich celkový počet čítal na 4500 mužů, což byl nárůst obyvatel města zhruba o třetinu. Navíc městu se nepodařilo včas přebudovat bývalou Wedrichovu továrnu na ubykace a tak museli být vojáci ubytováni po celém městě v provizorních prostorách.
Snímek z roku 1930, kdy zde byl umístěn Hraniční prapor č.1:
Nakonec však byla kasárna dokončena a na dlouhá léta se do nich mohlo vojsko nastěhovat. Zde ubytovaní odvedenci se rekrutovali z oblasti východních Čech severně od Hradce Králové. Z této oblasti se podařilo získat do sbírek nejvíce pohlednic. Z dobové korespondence se tak dá nahlédnout do života běžného vojáka. Tak se třeba lze dozvědět, že kasárnám ubytovaní také přezdívali bleší hrad, jsouce každou noc hrozně pokousáni. Po skončení války zde byl nadále umístěn Hraniční prapor č. 1, ale tehdy již Československé armády, na předešlém a následujícím snímku.
Kasárna pěchoty asi okolo roku 1920:
Pohled na budovu z mostu někdy okolo roku 1930:
Stejná místa po proměně území v čase zachycené dne 22. 2. 2014:
Pohled ke kasárnám z opačné strany, tedy po proudu řeky asi v roce 1930:
Pohled po proudu Ploučnice 19. 7. 2008:
V rámci regulace Ploučnice před první světovou válkou bylo upraveno okolí budov a zmizela z bezprostřední blízkosti bývalé továrny nízká přístavba na břehu Ploučnice spolu s dalšími mohutnými stavbamy. Ale objekt si uchoval tovární podobu i nadále včetně klasického komínu. Koncem 30. let také objekt sloužil i ke komerčním účelům, jak by se dnes řeklo. Byly zde výstavní prostory s nábytkem nebo také obchod sportovními potřebami Erna Renger. Posledním využitím budovy v 50. letech byl sklad Sběrných surovin a podniku Obnova, kdy byly v okolí budovy snad všudypřítomné ojeté pneumatiky. Povolení k demolici budovy bylo vydáno ONV 26. června 1956 s nejpozdějším termínem demolice do konce listopadu téhož roku. Na demolici předního traktu budovy se přihlásila čtyřčlená skupina, s tím že materiál použije na drobné stavby. Demolici zadního traktu měl provádět Jan Pečínka z Bohatic s několika spolupracovníky, neboť již naléhavě potřeboval materiál na povolenou drobnou stavbu.
Pohled na objekt s průhledem do Mostecké ulice v roce 1935:
Poslední momentky před demolicí, strana u řeky 1956:
Severní strana budovy taktéž v roce 1956:
Snímek Jaroslava Topinky z období demolice:
A o něco později:
Stejná místa zachycená 28. února 2015:
Snímek datovaný 25.12.1961 zapůjčil Libor Kadlec:
Obdobný pohled dne 6.1.2009:
Jak je z prvního snímku patrno, koncem roku 1961 již budova kasáren nestála a v zadních traktech domů tehdejší Gottwaldovy ulice, dřívější Mostecké, již stojí novostavba lakovny u autoservisu a obchodu s auty v prvním domě zmiňované ulice. Na posledních snímcích je také jasně patrný rozdíl se současností ve výšce hladiny Ploučnice. V roce 1984 před započetím stavby zimního stadionu a přemostění silnice I/9 kvůli snížení hladiny spodních vod přestal jez sloužit svému účelu a hladina vody v těchto místech tak klesla o pár metrů níže. Samotné těleso jezu prošlo v roce 1996 rekonstrukcí a konzervací, i když dnes slouží už jen jako lávka. Stavba je zároveň i technickou památkou. Zařízení bylo vybudováno v rámci probíhající regulace řeky, toto tedy konkrétně v roce 1910 na říčním kilometru 36,48. Jedná se o jeden z celkem šesti mostových poklopových jezů konstrukce profesora Jana Záhorského, z nichž snad již jen jeden slouží svému účelu. Autor ing. Jan Záhorský (1872 – 1951) byl odborníkem na statiku stavebních konstrukcí a mostního stavitelství, vynikajícím konstruktérem a zároveň také profesorem na ČVUT. Přidám i informaci bulvárnějšího rázu, tedy že byl také otcem herce Bohuše Záhorského. Jez dokázal zadržet přibližně 4000 m3 vody a do poslední chvíle sloužil k udržení hladiny pro odběr vody a také jako zásoba vody pro potřeby požární ochrany.
Pro připomenutí jak vypadal funkční jez, zde na snímku Mir. Kleina z roku 1965:
Nyní již nefunkční zakonzervovaný mechanismus jezu za normálního stavu 4.7.2010:
Naprosto unikátní stav za povodňového stavu o výšce hladiny 236 cm dne 8.8.2010:
K poslednímu snímku dodám, že se jednalo o opravdu jednu z největších povodní jakou řeka Ploučnice vůbec pamatuje. Nebo spíše lidé kolem ní bydlící. Není tedy divu, že se všichni diví, že takovou vodu nepamatují. Opravdu nemohou a to ani ti největší pamětníci. Ale v samotném městě byly škody minimální a to jen díky naprosto precizně provedené regulaci Ploučnice z let 1908 až 1916. I když tentokráte byla kapacita koryta opravdu naplněna po hranu, přesto můžeme našim předkům z počátku 20. století jen blahořečit. Bohužel o minimálních škodách za této povodně se nedá hovořit v okolí České Lípy, odkud pořízené snímky byly také podstatně méně idylické. Nikde jinde není totiž tak hluboké koryto. Pro představu: normální stav hladiny v těchto místech je 18 cm a průtok 2,5m3. Při dosažené výšce hladiny 236 cm byl průtok vody téměř 200m3. Stavu bylo dosaženo v neděli 8. srpna 2010 chvíli před 19. hodinou a stav vydržel něco přes hodinu, než hladina začala pomalu klesat.
Místa na Ploučnici před jezem, kde bylo vyústění spojovacího ramena mezi tokem jižním a severním, tedy mlýnským korytem. Snímek zachycuje stav po demolici bývalé Wedrichovy továrny, pozdějších kasáren, ale ještě se stojící západní stranou Mostecké ulice. Tehdy třídy Klementa Gottwalda, jelikož se jedná o rok 1966:
Stejná místa zachycená dne 10. 4. 2011:
Mapka - toto místo je zde
|