Domů Smetanovo nábřeží
Smetanovo nábřeží Tisk
Pátek, 24 Červenec 2009 15:40

Ulice odbočující z Hrnčířské ulice kolem kostelíku sv. Maří Magdaleny směrem k Dubici bývala do roku 1945 součástí ulice Dubické. Zcela původně se jednalo o spojnici mezi Hrnčířským předměstím a samostatnou osadou Víska (Dörfel), kterážto místa se tak označovala ještě v dobách před druhou světovou válkou a ležela v místech za dnešní ulicí ČSA západně. Proto se lze setkat v minulosti s neoficiálním označením Dörfelgasse. Do roku 1879 se ovšem pro tento kousek cesty okolo kostelíku používalo označení Magdalena gasse, tedy Magdalenská. A až po tomto roce došlo ke sloučení se zbytkem ulice Dubické, tedy Eichaerstraße. Při přejmenovávání ulic v roce 1945 byla opět tato část od dnešní ulice ČSA k Hrnčířské vyčleněna a pojmenována zcela nově na Nábřeží Bedřicha Smetany.

Pohled na nároží Töpferstraße a Eicharstraße okolo roku 1930:

Magdalenenkirche 1930

Pohled na spojnici ulice Hrnčířské se Smetanovým nábřežím 26.7.2008:

Majdalenka 2008

Protože dobové dokumenty neobjasnily zcela důvod pojmenování ulice po hudebním skladateli, snažil se celou věc objasnit pan Jaroslav Panáček mladší. Na počátku měl pouze od svého otce indicii, že se tak stalo snad na základě ústně tradované informace o tom, že Bedřich Smetana přenocoval ve zdejším hostinci. Výsledky svých zjištění pak shrnul v materiálu uveřejněném ve vlastivědném sborníku Bezděz č. 15/2006. Snad neprozradím příliš, když napíši, že lidové „tradovačky” a slova našich otců by se neměly brát na lehkou váhu, protože jak si německy zapsal do svých zápisků náš národní hudební skladatel, přenocoval v Lípě z 29. července na 30. roku 1860 v hotelu U města Londýna na cestě z Litoměřicka do Českého Dubu. Proto má pojmenování Nábřeží Bedřicha Smetany opravdu své opodstatnění. Název byl pouze později upraven z praktických důvodů do kratší varianty Smetanovo nábřeží.

Pozdější podoba průčelí hostince z nábřeží, zde v roce 1935:

Hotel Leimer 1935

Zde na tomto místě mistr dřímal, stav k 14.3.2009:

Smetanovo nábřeží 2009

Rohová budova s ulicí Hrnčířskou na dobových fotografiích jest hotel Leimer. Hostinec zde byl s jistotou již roku 1835 pojmenovaný po majiteli Zum Anton Fluch. Od roku 1850 je hostinec uváděn jako Zur Stadt London, tedy U města Londýna, tedy je to ten hotel, či zájezdní hostinec, jak se tehdy říkalo, kde roku 1860 přespal budoucí slavný komponista. V době první světové války je hotel provozován pod jménem U města Berlína, ale po válce se nakrátko vrací k původnímu názvu. V roce 1923 jej kupuje Josef Leimer a podnik pak nese jeho jméno, Hotel Leimer. Po roce 1945 je v provozu již jen restaurace s názvem U mostu, stále zakouřenější a útulnější úrovně s vyhlášenou velice brzkou otevírací dobou, což kvitovali zejména nedočkavci z nočních služeb.

Snímek Jaroslava Panáčka staršího krátce před demolicemi v roce 1977:

Smetanovo nábřeží 1977

Pohled do ulice, či nábřeží 14.3.2009:

Smetanovo nábřeží 2009

Tato místa byla poměrně výhodná pro podnikání, takže v některých domech lze najít různé obchody. Tak například na záběrech z let okolo roku 1930 vývěsní štít na budově probošství upozorňuje, že v okně pod nápisem je provozována cukrárna. V domě na nábřeží vedle hotelu je parfumérie a kadeřnictví Emil Gürtler. Provozovna však končila před demolicemi jako mlékárna. Hned vedle, v domku na kterém bývala umístěna soška hrnčíře, která je dnes k vidění v muzeu, měl řeznictví Franz Heller. Bylo to jedno z několika řeznictví v okolí, které ale vydrželo v provozu až do demolic. Provozovnu převzal v roce 1945 do národní správy František Horák, který ji v roce 1949 získal i do vlastnictví, ovšem již koncem roku 1950 se vzdává živnostenského oprávnění ve prospěch n.p. Masna.

Opravdové nábřeží konce 19. stol. na repr. J. Panáčka:

nábřeží okolo roku 1900

Takto zachytil řadu domů na nábřeží J. Panáček st. v roce 1977:

Smetanovo nábřeží 1977

Řada celistvého domu s prolukou před budovou banky 14.3.2009:

Smetanovo nábřeží 2009

I v ostatních domech by se ještě našly kromě bytů ledasjaké provozovny, ale další řada domů sloužila hlavně k bydlení. Na záběru z druhé strany, tedy od západu a obzvláště na záběru z konce 19. století je názorně vidět proč se jedná o nábřeží, byť dnes už to tak není na první pohled patrné. Ploučnice je zde ještě před regulací a k domům to opravdu nemá daleko. I naléhavost regulace řeky s rozrůstající se zástavbou je zcela zjevná. Regulačními úpravami z let 1911 — 1916 byla Ploučnice zaříznuta hlouběji do terénu a vzniklý rovný prostor na vysokém břehu byl na počátku 30. let parkově upraven.

Předchůdce dnešního parku na nábřeží v roce 1940:

park 1940

Mapka - toto místo je zde

Díky snímkům pana Jaroslava Topinky mohu nábřežím projít obrazově ještě jednou v době těsně před a během demolic, které zde proběhly v roce 1977. Nejdříve pohled opět z Dubické ulice. Množství autobusů zde není náhodné. V sedmdesátých letech tady totiž bylo autobusové nádraží, které předtím bylo na náměstí. Odsud bylo autobusové nádraží přesunuto provizorně na prostranství k nádraží ČSD.

Smetanovo nábřeží 1977

Autobusy zmizely a rozebírání bylo započato:

Smetanovo nábřeží 1977

Dokonáno jest:

Smetanovo nábřežní rumiště 1977

Ještě tentýž proces v pohledu z ulice ČSA:

1977

Roh domu s bránou je tam dodnes:

1977

Jen staré rozmanité bylo nahrazeno novějším unifikovaným:

1977

Pohled zhruba doprostřed ulice, v proluce je čekárna ČSAD:

Smetanovo nábřeží 1977

Pohled od křižovatky s bývalým hotelem:

1977

Tehdy restaurací a z Gottwaldovy ulice televisní službou:

1977

Již prázdné obchody, soška hrnčíře už také je uschována v muzeu a z masny odváží poslední zbytky zařízení lehký nákladní automobil z provenience NDR značky Robur národního podniku Pramen:

Smetanovo nábřeží 1977

Střed ulice z druhé strany ještě mezi autobusy. Ošuntělost domů je takřka záměrná. Obyvatelé těchto domů totiž nesměli provádět žádné opravy na domech, v nichž bydleli, proto to také takto vypadalo:

Smetanovo nábřeží 1977

A bourací práce jsou v běhu v pohledu přes automobily Moskvich a Zastava:

Smetanovo nábřeží 1977

Zbytek čekárny z blízka a západní část „nábřeží”:

Smetanovo nábřeží 1977

A nakonec zajímavost ze druhé poloviny 30. let. I takto se tehdy nahrazovalo staré novým, vestavbou novostavby do starého. Mělo to ale nedostatek v tom, že nový dům byl poodsazen hlouběji od silnice. Nakonec však tato předválečná novostavba zůstala obklopena z obou stran prolukou, takže to nebylo tolik nápadné:

Eichaerstraße 1935

Přehled vývoje domů na Smetanově nábřeží doplňuji poměrně unikátní sérií snímků Jana Češky, který zachytil moment zkázy chvílemi opravdu po jednotlivých vteřinách. Demolice této části domů na nábřeží Bedřicha Smetany (tehdejší forma názvu ulice) byla urychlena odstřelem 10. června 1977. V 16.55 bylo vše připraveno, v 16.56 zazněl mohutný výbuch a část paměti města mizí v mračnech prachu. Po 17 hodině už jen požárníci urychlují usazení prachu proudy vody...

bsb01
bsb01

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.