Domů Unionka
Unionka Tisk
Sobota, 08 Srpen 2009 09:34

Kapitolu o kavárně Union jsem sdružil společně s celým spodním koncem dnešní ulice Jindřicha z Lipé, dřívější Langestraße, čili Dlouhou ulicí. V prvním záběru se fotograf postavil se svým rozměrným aparátem na nožičkách kousek za ještě kamenný most přes Ploučnici a pořídil tak na konci 19. století snímek s pohledem směrem k náměstí:

Langestraße 1898

Ulice Jindřicha z Lipé dne 8.5.2008:

Jindřicha z Lipé 2008

Na dobovém snímku nestojí výrazná stavba kavárny Union, ale na jejím místě je ještě poměrně dobře vyhlížející jednopatrový rohový dům s drobnými krámky, na první pohled nijak nápadný. Avšak v roce 1904 byl tento dům společně s vedlejším domem směrem do ulice Sokolské nabídnut městem jako zchátralý k přestavbě. Domy zakoupila stavební firma John & Jisba a požádala záhy o povolení k demolici obou domů.

Reklamní pohlednice s vizí nové stavby a realita okolo roku 1915:

návrh 1907 Union 1915

Projekt předložený stavební firmou získal zlatou medaili na prvním libereckém veletrhu. Se stavbou bylo započato v roce 1906 a objekt byl uveden do provozu 3. srpna 1907. V třípatrové secesní budově bylo počítáno v přízemí se třemi obchody, v prvním patře s kavárnou a v horních patrech s kancelářemi a byty.

Čelní pohled na Unionku krátce po dostavbě a 19.7.2009:

Union 1907 Union 2009

V přízemí se rozčleněný prostor příliš dlouho neudržel a v roce 1913 zde vznikl druhý kinosál ve městě. Nenašel si však příliš pravidelných návštěvníků a brzy tak bylo možno místo kinosálu v přízemním jediném spojeném prostoru lze navštíviti železářství Leonard Kürschner. Toto železářství je zde až do roku 1945, kdy jej přebírá do národní správy F. Wortner a nabízí zde nástroje, kovové zboží, porculán, sklo, kuchyňské potřeby, včelařské a rybářské potřeby. V roce 1958 jsou tyto prostory přeměněny na samoobslužnou jídelnu. Ta zde skončila v roce 1979, kdy ji nahradila nedaleká jídelna U stadionu. Zároveň se mělo začít s rekonstrukcí prostoru na kavárnu s cukrárnou s denním provozem, což měl být začátek generální opravy celého objektu včetně bytových jednotek a vinárny. Tu již ale podnik RaJ nikdy neuskutečnil pro nedostatek volných finančních prostředků.

Café Union ze železného mostu v roce 1910 a bez mostu 8.5.2008:

Union 1910 Union 2008

Ještě jeden záběr z ulice, tentokrát i se staženými roletami na výlohách v přízemí. Na balkonku je patrný výrazný nápis CAFE upozorňující na provoz v prvním patře, který vlastně dal pojmenování celé stavbě, tedy Café Union. Je to také provoz, který fungoval nejvytrvaleji. S výjimkou nelehkých časů na sklonku let 80. a počátku 90., kdy nebylo zcela jasné zda Unionka spadne sama, nebo jí někdo pomůže. Naštěstí se podařilo vyřešit i nepovedené privatizační veletoče a tak se objekt stal v roce 1997 majetkem města a byl kompletně zrekonstruován. V minulosti kavárny mne zaujala drobnost, kdy v roce 1946 měl podnik 12 zaměstnanců a z toho nastálo zaměstnané 4 hudebníky. Asi zde muselo být opravdu živo. A nebo bylo více povalečů kavárenských?...

Dvě pohlednice vydané krátce po roce 1960:

Union 1960 Union 1960

Ke kompletnosti záběrů na kavárnu Union jsem zařadil i tyto dva záběry. Jednak zachycují stavbu v období samoobslužné jídelny, ale hlavně poměrně názorně zobrazují celkový prostor křižovatky, který byl ve vzrůstající dopravě poměrně sevřený a nedostačující. Je třeba si uvědomit, že se jednalo vlastně o centrální křižovatku města, protože ještě nebyl žádný ze silničních obchvatů hotov. Z Prahy na Rumburk se jezdilo Gottwaldovkou, tedy dnešní ulicí Jindřicha z Lipé, od Mimoně na Děčín a naopak se proplétalo městem podle nastavených jednosměrek, ale jednou z hlavních variant byla trasa Sokolskou ulicí. I proto bylo toto období , kdy měl vzhled kavárny Union namále. Nároží stavby bylo totiž jedním z vybraných, které mělo býti opatřeno průchodem pro pěší s možností rozšíření vozovky, jak bylo realizováno v Tetě nebo na rohu Moskevské ulice pod náměstím. Zde se tento záměr naštěstí neuskutečnil.

Most císařovny Alžběty s Unionkou v pozadí v roce 1907:

1907

Pohled Dlouhou ulicí od jihu k náměstí přibližně v roce 1913:

Langegasse 1913

Pohled z Benešova náměstí ulicí Jindřicha z Lipé od jihu k náměstí TGM 1. 11. 2014:

Benešovo náměstí 2014

Gottwaldova ulice 26.5.1980 a přibližně stejný průhled 11.7.2009:

Gottwaldova 1980 Jindřicha z Lipé 2009

Snímek z roku 1907 jsem již použil v kapitole o mostě císařovny Alžběty a proto jsem jej nedoplnil současným záběrem, ale doplnil jsem jej podobnými záběry z různých časových období. Právě tento záběr je nejlepším pojítkem mezi Unionkou a zbytkem dolní části ulice Jindřicha z Lipé.

Další snímek Jaroslava Topinky ze dne 26.5.1980:

Gottwaldova 1980

Současný stav jak jsem jej zaznamenal 11.7.2009:

Jindřicha z Lipé 2009

Na dvou snímcích z roku 1980 jsou zachyceny ještě stojící domy, které vyplňovaly kdysi prostor až k řece. Schází v záběru pouze od silnice poodsazený dům Café Central, o kterém jsem psal v kapitole o mostě císařovny Alžběty. V době pořízení snímku se jednalo o cukrárnu, tabák a sport. Znovu si neodpustím vzpomínku na výbornou zmrzlinu z této cukrárny v sedmdesátých letech, jedinou kopečkovou ve městě. Na náměstí v Astře byla totiž točená. Zdejší výběr byl převážně pouze vanilková a pistáciová, ale mně osobně tato nabídka dostačovala. Také tuším, že receptura by možná neprošla dnešními normami EU, ale přežil jsem a vzpomínám rád. Ovšem cukrárna zde nebyla pochopitelně vždy. Do roku 1945 zde byl konfekční závod Gustav Hönig, který převzal do národní správy Oldřich Myška, ale v průběhu roku 1948 je firma likvidována. Nezanikl však módní konfekční závod Oldřich Myška, který měl své provozní místnosti ve vedlejším domě čp. 108, v národní správě firmy Jan Alscher, kterou získal jmenovaný správce roku 1949 do majetku. Tím vznikl v tomto domě volný prostor pro pozdější obchod se sladkostmi.

Dosti neobvyklý záběr na zadní strany domů asi v roce 1980:

Zadní trakty 1980

Pohled ze stejného místa pořízený 3.3.2009:

Jindřicha z Lipé 2009

Domy čísel popisných 109, 110, 111 a 112 byly strženy na jaře 1986 před zahájením zemních prací pro stavbu obchodního domu PRIOR. Pokud byl prostor křižovatky před Unionkou v šedesátých letech sevřený, jak jsem jej nazval, pro dnešní polopěší zónu by postačoval. Naopak dnešní řešení je naopak stále až přespříliš rozvolněné. I přes některé zatím nerealizované návrhy řešení, které jsem již také zmiňoval v kapitole o ulici Erbenově.

O dva domy výše na reprodukci J. Topinky okolo roku 1900:

Langegasse 1900

Stejná místa na záběru pořízeném 11.7.2009:

Jindřicha z Lipé 2009

Domy o něco blíže k centru měly více štěstí a demolicím unikly. I když tvrdit toto o konkrétních domech ze záběru přibližně z roku 1900 je dosti zavádějící, oba totiž byly kompletně přestavěny. První z nich, dům číslo popisné 108, patřil v té době Ferdinandu Taussigovi podnikajícímu v obchodu s kůžemi. Obchod mu vzkvétal, tak si mohl dovolit zadat stavební firmě John & Jisba kompletní přestavbu domu. Stavba byla provedena v roce 1906 a protože ji prováděla stejná firma jako o rok později dokončenou stavbu kavárny Union, lze dům považovat za jakéhosi staršího sourozence, byť čp. 108 není tak slohově čistý a výstavný. Obchod firmy Taussig Ferdinand & Bruder se zde udržel až do druhé světové války. Po válce zde v přízemním prostoru zřizuje obchod zeleninou Spotřební družstvo Severočeská Včela. V roce 1961 je zde otevřena samoobslužná prodejna ovocem a zeleninou a stává se tak sedmou samoobslužnou prodejnou ve městě.

Pohled ze spodní části Langestraße vzhůru v roce 1925:

Langestraße 1925

Pohled ze spodní části ulice Jindřicha z Lipé 11.7.2009:

Jindřicha z Lipé 2009

Na tomto snímku je také dosud nepřestavěn rohový dům s ulicí Berkovou, kde provozoval svůj obchod galanterií a pleteným zbožím Alois Moll. Ve třicátých letech byl i tento dům zcela přestavěn baťovským obchodním nárožním palácem a na dlouhá léta se sem nastěhovaly boty. Do znárodnění a unifikace cen vyznačující se mimo jiné i cenou vždy o korunu nižší než částka kulatá, tedy s devítkou na konci. Na levé straně jsou pochopitelně také obchody, jak se na hlavní ulici ve městě sluší. Hned nad Unionkou je to hodinářství a zlatnictví Felix Pudil, které bylo ještě ke konci druhé poloviny 20. století známé jako hodinářství U kukačky. Největší vývěsní cedulka na snímku však náleží obchodu zbožím sportovním, dětským a proutěným Franze Hanische.

Mapka - toto místo je zde

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.