Domů Osobnosti J. G. Mikan
J. G. Mikan Tisk
Středa, 10 Březen 2010 20:19

Med. Dr. Josef Gottfried Mikan, *3. září 1743 Česká Lípa  †7. srpna 1814 Praha

S tímto pánem se sice dostávám trochu více hlouběji do minulosti, než je na těchto stránkách obvyklé, ale u představování místních osobností nebudu tolik striktní. Následující vizitka je takřka v celém svém obsahu výtahem ze studie uveřejněné ve sborníku Českolipsko literární z roku 1979, které tímto doporučuji k hlubšímu seznámení se s profesorem Mikanem. Uvedenou studii začínají autoři Břetislav Večeřek a Josef Taizich takto: „Josef Gottfried Mikan, doktor filozofie a lékařství, řádný profesor chemie a botaniky na lékařské fakultě pražské univerzity v létech 1775 až 1811, zdravotní rada, člen Vlastenecko-hospodářské v Čechách, čtyřnásobný děkan lékařské fakulty a univerzitní rektor....”. Tolik úvodem zřejmě asi nejstručnější možné představení.

Neodpustím si pár slov k pravopisu jména nejčastěji uváděného jako Josef Gottfried Mikan. Příjmení se v češtině nepřekládají a neupravují, pokud nejde o ženský rod, takže u toho k žádné modifikaci nedochází. Jiné je to se jmény křestními. Josef je stejné v češtině i němčině, ovšem v tomto případě se vyskytuje i latinský tvar Joseph. Nejrozdílnější je tvar druhého jména po otci, které zní v německém originálu Gottfried, ale v češtině je to jméno Bohumír. Já se budu držet německého pravopisu a ponechám stranou i další drobné výskyty pravopisu tohoto jména.

Rodina s příjmením Mikan je doložena ve městě již od středověku a proto se také zřejmě oprávněně soudí, že Josef G. Mikan pocházel ze staré českolipské rodiny, která jak se zdá byla i vcelku společensky činná. Otec Gottfried Mikan byl nejen ševcovským mistrem, ale i starším ševcovského cechu. Matkou byla Anna Kateřina rozená Krawátová, jejíž bratr Augustin byl oltářníkem děkanského chrámu a na směřování rozvíjející se osobnosti Josefa měl pravděpodobně také nezanedbatelný vliv. Rodina bydlela v centru ševcovského dění, v Ševcovské ulici, kde vlastnila dům. Jedná se o dnešní ulici Prokopa Holého a dům stával na místě dnešního domu číslo popisné 150. Původní dům byl zničen celoměstským požárem v roce 1787, ale obnova domů v Ševcovské ulici proběhla v původních prostorových dispozicích. Novodobý dům s přesným místem domu původního ztotožnil nejdříve Karl Bienert a později Marie Vojtíšková. A na tomto místě a do této rodiny se 3. září 1743 narodil syn, který byl hned druhý den pokřtěn v děkanském chrámu sv. Petra a Pavla, tehdy stojícím na dnešním Škroupově náměstí. Hned vedle chrámu byla škola, kterou později dospívající Josef vychodil. V dalším studiu pokračoval na klášterním gymnasiu, které bylo proslulé vynikající výukou hudby a rozmanitostí rostlinstva na zahradě, které sloužilo k výuce a potřebám klášterní lékárny. Tyto dva obory nadále provázely J. G. Mikana až do konce života. K dokreslení doby nutno také poznamenat, že se jednalo o roky neklidné, doprovázené válečnými šarvátkami. Z událostí je jistě jednou z nejdůležitějších okupace města pruským vojskem v roce 1757, kdy podle vlastních zápisků Mikan docházel se svým strýcem Krawátem do špitálů přeplněných vojskem, aby tam ošetřovali raněné. Město tehdy upadlo do bídy a hladomoru a v této době odchází junák Josef na pokračovací studia do Drážďan na tamní augustiniánské učiliště. Studia filozofie započal sice v Praze, ale během studií přestoupil na nově vybudovanou a prestižní univerzitu do Vídně, kde později zvládl snad veškeré tehdy vyučované obory. Avšak nejbližší mu byla lékařská fakulta, do které spadala i nauka o přírodě. Hovořil německy, česky, francouzsky a latinsky, četl v angličtině, italštině, hebrejštině a řečtině.

Ve svých 26. letech získal lékařskou hodnost a byl jmenován lázeňským lékařem v Teplicích do služeb rodu Claryů. Ještě před odchodem do Teplic se ve Vídni oženil s Annou Marií de Chabot, šlechtičnou francouzského původu. Svými schopnostmi a vzděláním se mu podařilo se začlenit do váženější společnosti, tím pádem byl možný i sňatek se zámožnější nevěstou, což nakonec bylo důležité pro financování jeho vědeckých projektů. Už v Teplicích se na narodil 5. prosince 1969 první syn Johann Christian, pozdější pokračovatel v otcově díle, botanik a cestovatel. Manželům se narodila roku 1771 dcera Antonie, po jejímž narození zemřela 4. června Marie Anna na horečku omladnic. Tuto událost připomíná dodnes dochovaná pamětní deska, umístěná na zadním pilíři v levé boční lodi děkanského kostela sv. Jana Křtitele v Teplicích. Ani ne za rok se Mikan žení podruhé, tentokrát s vdovou po podmokelském lékaři, zároveň ale také dcerou vlivného a zámožného pražského lékaře irského původu Silvestra O`Hehira, Eleonorou Alžbětou Heissikovou. Krátce na to také přesídluje do Prahy, kde jej navštíví otec, který tam 11. října 1772 umírá. Proto byl také otec pohřben u Týnského chrámu a nikoli v České Lípě. V té době je také Gottfried Mikan starší bez finančních prostředků a velmi zadlužen. I na tuto cestu do Prahy si musel půjčit. Po jeho smrti jsou dluhy splaceny prodejem českolipského domu v Ševcovské ulici.

Dr. Mikan provozuje lékařskou praxi, ale na její úkor se začíná věnovat nevýdělečné profesorské univerzitní činnosti. Řádným profesorem se stává v roce 1775 a zároveň mu byla svěřena bývalá jezuitská zahrada na Smíchově, kde vybudoval první pražskou botanickou zahradu. Ležela v místech dnešního vyústění Jiráskova mostu a byla zde až do roku 1898. Přednáší nejdříve botaniku, později se stává zdravotním radou a vicedirektorem lékařské fakulty. V 41 letech se stává roku 1784 direktorem a děkanem lékařské fakulty. Díky pravidelnému střídání funkcí a přenosu kompetencí zůstává v různých pozicích ve vedení fakulty až téměř do své smrti, pokud mu zdravotní stav dovolil. Zavedl několik specializovanějších oborů jako například veterinární medicínu, jehož prvním profesorem se stal další českolipský rodák Med. Dr. Jan Knobloch (1756 - 1817), který se stal i Mikanovým švagrem. Mikan pozvedl úroveň posudkové činnosti fakulty, čímž se stal v podstatě průkopníkem dnešní posudkové medicíny kriminální a soudní, dietní, veterinární, hygieny, ale i medicíny tak zvané církevní a stavovské. Z jeho iniciativy se zpřísňuje činnost a kontrola práce porodních asistentek, lékárníků a ranhojičů, zavádí se kontrola prodeje jedovatých látek, minerálních vod, vína, piva i potravin. Zasloužil se také o zřízení první chemické laboratoře v pražském Karolinu, aby nemusel své pokusy demonstrovat svým studentům u sebe doma. I když podle popisů je výraz laboratoř velice nadnesený, ale i tato varianta laboratoře byl velký pokrok.

Druhá manželka, paní Alžběta rozená O`Hehiraová, skonala roku 1786 a zanechala po sobě svému muži kromě pěti dětí i nemalé jmění. Mikan se oženil ještě jednou v roce 1788 s o sedmnáct let mladší Barborou Lehnerovou, dcerou zámožného pražského zvonaře. Přes všechny vědecké úspěchy a finančně výhodné sňatky je finanční situace Josefa G. Mikana stále svízelnější. Tíživá situace se začíná projevovat se zdravotními neduhy v prvním desetiletí po roce 1800, po němž navíc dochází roku 1811 k rakouskému finančnímu krachu a Mikan tak přichází i o poslední úspory. Umírá 7. srpna 1814 a jediným hmotným jměním, které po něm zůstalo je jeho čtyřicet let budovaná vědecká knihovna o pětitisících svazcích, nejhodnotnější soukromá vědecká knihovna své doby v Čechách. Nakonec i tato knihovna byla prodána ve veřejné dražbě synem Kristiánem, jenž měl podobný osud v majetkové oblasti. Kristián vědecky a společensky proslul, zejména svou vědeckou výpravou do Brazílie v letech 1817-1819. Odsud si však kromě slávy a uznání dovezl i nevyléčitelnou nemoc, která zapříčinila jeho předčasné penzionování roku 1831. Po jeho smrti 28. prosince 1844 bylo úředně přiznáno, že po kdysi vědecky a společensky proslulém Kristiánu Mikanovi nic nezbylo, neb vše pohltila nemoc a pohřeb. Obdobně dopadla i vdova po jeho otci Barbora, která musela prodat ve veřejné dražbě dům a nakonec jí nezbylo prostředků ani na vlastní pohřeb, který uhradila lékařská fakulta, jako vdově po univerzitním profesorovi.

Na závěr si opět vypůjčím úryvek ze jmenované studie: „Josef B. Mikan stál u kořenů moderního vývoje několika vědních oborů Karlovy univerzity. Byl typickým představitelem soudobé oficiální vědecké inteligence encyklopedické, kriticky se obracející proti pověrčivosti a tmářství....jeho dílo je v oblasti medicíny zásadní a trvale úctyhodné”.

 
Copyright © 2017 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.