Výhledy z Holého vrchu
Záběry z Holého vrchu jsou druhou nejvýznamnější množinou snímků s celkovými pohledy na různé části města. V tomto případě se jedná o skvělé místo pro přehledné zachycení čtvrti pod Holým vrchem a o něco později vznikající Slovanky, ale také rozrůstající se průmyslové oblasti jižně od Holého vrchu za řekou. Dnes už však podobné záběry není v podstatě možné udělat. Vyhlídková restaurace už neexistuje a kopec je zarostlou houštinou, kde příliš výhledu není, i přes obnovenou péči v posledních letech. Bezprostředním impulzem k vytvoření této kapitoly pro mě bylo získání unikátních barevných snímků z roku 1942, které mi poskytl pan Gerhard Scheinert, českolipský rodák, který má ke svému rodnému městu stále velice vřelý vztah, i když od roku 1945 žije v Německu. Autorem snímků je tehdejší školník Jahnschule (dnešní Pátovy školy) pan Raimund Zacke, z jehož pozůstalosti soubor 10 snímků pochází. Unikátní jsou snímky i tím, že jsou barevné. Proto jsou také snadno identifikovatelné v následujícím textu od ostatních, kam je budu vkládat dle záběru záběrů a nikoli posloupně za sebou.
Začal jsem však nejstarším snímkem, který mám k dispozici, jenž byl poslán poštou v roce 1916. To byla také doba, kdy se město začínalo více rozrůstat do prostor západně od centra a bylo tak na snímcích kromě luk a polí k zachycení více objektů. Pro lepší viditelnost tuto dlouhou panoramatickou pohlednici rozdělím na dvě části.
Levá - severnější část pohlednice z roku 1916:
V popředí, pomimu-li vrcholky stromů z vršku Holého vrchu, je přehledně zachycena výstavba nově vznikající čtvrti západně za tratí do Rumburku, kde stavěli českolipští občané náležející k vyšší střední sociální vrstvě. Je již postaven bytový dům hned za tratí v dnešní Děčínské ulici a dnešní Nawkova ulice se také pěkně rýsuje - více o ní a jejím okolí v samostatné kapitole Nawkova ulice. Za převážně rodinnými domy je dominantní budova soudu s věznicí a zadní částí domů z Arbesovy ulice. Za nimi vykukují obě nedaleké školy a nad nimi je další škola z Palackého náměstí naproti Mariánskému kostelu, který je zcela vpravo. V levé části snímku je zhruba uprostřed areál cihelny na dnešní Slovance, vyčuhující budova restaurace Střelnice a od ní mírně dále vpravo jsou poslední dva domy Mariánské ulice (vila Lucia) a alej kolem cesty přes horizont pod Špičákem. V pozadí jsou tak zvané Svojkovské hory s vrchy Slavíček (535 m. n. m.) a Tisovým vrchem (540 m. n. m.). Samozřejmě zcela vlevo Špičák (459 m. n. m.) s rozhlednou princezny Štěpánky (Stefanie). V textu je několik slov jiným písmem, což jsou odkazy na příslušné kapitoly o oněch objektech a místech. A tak to ude dále v textu ještě několikrát.
Novější pohled ke Špičáku z roku 1927:
Snímek použitý už v kapitole Slovanka zabírá stav výstavby zhruba o deset let později, zejména na nově vznikající čtvrti Slovanka, kde ještě stojí stará vrchnostenská cihelna. V popředí je i budování dalších domů v ulicích Antonína Sovy či mezi ulicí Děčínskou a Ruskou.
Pohled z Holáku ke Špičáku asi v roce 1935:
Dalším snímkem se posouváme o dalších asi deset let v čase před rok 1935. V popředí je novostavba domu čp. 1441 advokáta JUDr. Wilhelma Austerlitze na konci Kutzergasse, dnešní Tylova ulice. Pojmenování zdejších ulic mezi domy není z náhodně vybraných jmen. Jednalo se o bývalé českolipské starosty Dr. Bartla (Ruská), Zinka (Jiřího z Poděbrad) a Kutzera (Tylova).
Snímek nikoli z vrcholu kopce okolo roku 1940:
Na snímku pořízeném přes koleje s jasně identifikovatelným propustkem, který je tam dodnes, již přibyl tehdy ještě vojenský tábor. Podobné tábory byly v Lípě dva. Z jednoho z nich, nejspíše z tohoto menšího pod Holým vrchem z předešlého snímku pocházejí dvě následující fotografie. Jsou původně z rodinného alba jednoho z rekrutů, kteří zde v dubnu 1940 byli na výcviku, ale jehož jméno neznám.
Vojenský tábor byl zudován z typizovaných dřevěných baráků na betonových sloupcích v místech prostoru za dnešní školkou a základní školou a vlastně částečně v místech dnešní školy. Přístup byl přímo do středu tábora k bráně z dnešní Tylovy ulice. Pro zcela přesnou představu jsem vyrobil prolínací letecký záběr z roku 1953, kdy byl areál tábora ještě jasně zřetelný se záběrem totožných míst z roku 2010:
Oba snímky pocházejí z internetových stránek http://kontaminace.cenia.cz/
Nyní zařazuji první ze série snímků pana Raimunda Zackeho z roku 1942:
Tábor byl nejdříve vojenský, v průbehu 2. světové války změněn na pracovní, zřejmě proto kolem baráků přibyl plot. Mimo objekt tábora stojí na detailnějším snímku za zmínku například vlevo pod Špičákem viditelné dva domy, dnes nad hypermarkety u hlavní silnice do Nového boru.
Druhý snímek Raimunda Zackeho s jižnější částí tábora z roku 1942:
V roce 1945 pochopitelně pracovní tábor ukončil svou funkci a převzala jej do užívání armáda. Ale už v září 1946 začal být tábor využíván jako internační sběrný tábor. Původní hlavní sběrný a internační tábor v areálu dnešních garáží, areálu známém jako Svazarm a dnes Automotoklub Slovanka, začala totiž z části využívat armáda. Kapacita tohoto druhého největšího tábora ve městě, tedy toho pod Holým vrchem, již byla pro zvolené účely v té době dostatečná. Ubytovací kapacita činila 500 míst, ale nebyla nikdy plně využita. V táboře bylo 18 obytných baráků, kuchyň se skladištěm, koupelna s příslušenstvím, 3 záchody, stáj pro koně, sklad na uhlí a nádrž na vodu. Činnost sběrného tábora byla ukončena do konce roku 1946, kdy byla zahájena demolice a z větší části tábor zmizel v první polovině roku 1947. Ne však celý. Pár zbylých budov bylo využíváno k zemědělským účelům jako bylo skladování obilí, drobný chov prasat a podobně i později. Poslední zbytky tábora zmizely až těsně před výstavbou sídliště kolem roku 1970.
Třetí ze série snímků z roku 1942:
Na třetím snímku v pořadí je zachycen jižní okraj ulice Jiřího z Poděbrad, tehdy Zinkgasse. Dnes není ulice delší, jen zde končí křížením s ulicí Jižní, která v těchto místech tehdy ještě nebyla. V pohledu za ní je Městská nemocnice s márnicí a v zástavbě vykukující nejvýraznější městské stavby v centru. Z prava vzato je to radnice, Klášter s přilehlým kostelem (Basilikou Všech svatých) a Mariánský kostel se školou naproti. Zcela vlevo pohromadě Průmyslova, Pátovka a soud. S kopcem na horizontu si nejsem vůbec jist, ale zřejmě se bude jednat o na mapách bezejmenný vrch nad Písečnou 296 m. n. m. vysoký.
Pravá část panoramatické pohlednice z roku 1916:
Již na tomto snímku je v popředí samostatně stojící dům dnešní čp. 319 u cesty k Holému vrchu, dnes mezi přejezdem a mostem přes děčínskou trať.
Čtvrtý snímek Raimunda Zackeho z roku 1942:
Dům 319 je pochopitelně i na snímku z roku 1942. Déle je za tratí dobře vidět prázdný prostor dnešního stadionu a alej stromů u cestičky kolem dnešního areálu stadionu, z níž je tam již jen zbytek. Z prava lze dobře rozeznat věžičku kostela sv. Maří Magdaleny, dále kasárna a mohutnou zámeckou budovu Vodního hradu s továrním komínem na nádvoří. V pozadí je Kamenický kopec (436 m. n. m.) u Zákup a ještě dám na horizontu lze rozeznat Ještěd.
Přibližně stejný pohled z roku 1937:
Zde je v pozadí vidět už i Ralsko u Mimoně. Z bližších cílů je u řeky nepřehlédnutelný areál Rosenthalovy továrny, poslední z fungujících kartounek náležející k hlavnímu sídlu firmy v dnešní Moskevské ulici. Areál je pozdější slévárna Narexu. Více o těchto a ostatních místech z okolí Dubické ulice v příslušné kapitole.
Pátý snímek R. Zackeho z roku 1942:
Na detailnějším záběru je výrazná kromě Rosenthalovy továrny i řada domů z dnešní ulice ČSA. Na louce před Ploučnicí jsou ještě dobře znatelné zbytky původního koryta řeky Ploučnice před její regulací v roce 1915. Zcela vpravo za řekou je kůže zpracující fabrika Adolf Dub. Ještě v poválečných letech zde byl závod Severočeského podniku pro zpracování kůže a o něco později areál prádelen.
Šestý snímek Raimunda Zackeho z roku 1942:
V popředí je velká dřevěná tmavá bouda, kde se skladovalo seno. Stojí vedle kožedělné fabriky a za ním je bytový drům drážních zaměstnanců Parlament i se Senátem. Prlament tomu už říkali i Němci, protože tam české ženy povídaly celý den. Více v pozadí Svárov a nad ním Hůrka (327 m. n. m).
A ještě jednou na dalším snímku Raimunda Zackeho z roku 1942:
Pro srovnání obdobný snímek z roku 1926:
Osmý snímek ze série pořízené v roce 1942:
Zde je areál ŽOSky jako na dlani a v pozadí pár domů z dnešní ulice Karla Poláčka pod Rasovou hůrkou (291 m. n. m. - Schinderhorka).
Další záběr pootočený ještě více k jihu z roku 1942:
Zde máme druhou část opravdu rozlehlého areálu ŽOSky, který se zde rozkládá a rozrůstal se od sedmdesátých let 19. století. A stejně jako hlavní nádraží je velká část areálu na navážce. Za ŽOSkou je vidět rotunda a motorárna lokomotivního depa, dále Kopeček a zcela v pozadí před lesem Okřešice. Zcela vpředu na snímku jsou jatka, před nimi firma Autogen Gasakumulator in Prag akc. spol., výroba disousplynu a kyslíku, dnes plnírna plynových lahví, vedle transformátorová stanice firmy NEW (Nordböhm. Elektrizitätswerk a. g.), Severočeské elektrárenské společnosti přivádějící elektřinu do města. Vše taktéž v Dubické ulici.
Poslední desátý snímek z kolekce pana Raimunda Zackeho z roku 1942:
Poslední snímek, ale rozhodně nikoli nezajímavý. V popředí u pravého okraje je továrna na samet firmy Ignaz Richter und Söhne, kam byla v roce 1944 přemístěna výroba autobaterií firmy Sonnenschein Berlin a byla tak položen základ podniku Pražská akumulátorka Akuma, po roce 1990 Varta, čímž se podnik již v jiné podobě vrátil zpět německému majiteli. Za ní vedle jatek část podniku Klingebeil & Co. Kommanditgesellschaft, výroba isolačních trubek a hliníkových korunkových uzáverů pivních lahví, která ovšem šla již v roce 1946 do likvidace. Okem překročíme tehdy mladou alej dnešní Svojsíkovi stezky, vlastně Hamannweg - Hamannova cesta či stezka, pojmenovaná v roce 1899 po českolipském knihkupci, vydavateli tiskovin včetně pohlednic a spolkovém pracovníkovi Josefu Hamannovi. Po roce 1945 dostala stezka jméno Svojsíkova, po zakladateli českého junáctví, ale k 25. výročí založení pionýrské organizace byla v roce 1972 cesta přejmenována na Stezku Pionýrů. Po roce 1990 se cestě vrátilo pojmenování po Antonínu B. Svojsíkovi. Cesta vede ke křížku a do Pekla. Před vstupem do Pekla stával selský dvůr zvaný Mauderhof, ale zbořen byl někdy počátkem padesátých let. Na jeho místě byla postavena po roce 1970 hájovna a dnes je to soukromá chata.
Za stezkou se rozkládá továrna Bohemia, později Tatra, Vagonka a dnes Bombardier. Kromě výrobních hal je dobře rozeznatelná i bílá hranatá administrativní budova u brány, kde pochopitelně ještě nestojí kamenná socha Klementa Gottwalda - viz Pomník KG. Za Vagónkou je tak trochu osiřelý Obecní les, který dnes již splývá s okolním lesním porostem. I když dnes tam opět přibývá několik dalších vymýcených míst pro stavbu nových výrobních hal. Z obecního lesa dále k jihu, tedy k Sosnové, vede cesta s alejí vzrostlých stromů. Právě tudy dle mnohých dopisů v Lípě sloužících vojáků z první světové války, chodili příslušníci 18. pěšího pluku na cvičiště u Sosnové, což byla vlastně velká louka.Na horizontu je uprostřed rozeznatelný Bezděz a vpravo od něj trochu blíže Kraví hora u Srní. Před ní, tedy ještě před lesem je část Okřešic a zhruba uprostřed snímku velká louka s malou bílou stavbou. Zde bývalo ve třicátých letech sportovní letiště Masarykovy letecké ligy s hangárem a Větrným pytlem. Zde se v dubnu 1939 stala zajímavá událost, přistál zde velký letoun Junkers JU-52, ale toto povídání si nechám do kapitoly o Ptačí louce a cestě do Okřešic.
|