Výhledy z Hůrky na Svárov pod ní a ještě dál...

Vrch Hůrka neodmyslitelně k České Lípě patří, byť se vypíná nad částí Svárov, která je součástí České Lípy jen něco přes sto let. Nejedná se o žádnou velehoru, se svými 327 metry ani okolní krajinu příliš nepřevyšuje, zhruba o nějakých 70 metrů, ovšem skýtá zcela jistě nejlepší výhled na město. A nejen dnes, kdy je na vrcholu zřízena vyhlídka, ale zejména v minulosti, kdy ještě úbočí vrchu nebylo pokryté vegetací. Navíc vrch je dnes poznamenán lidskou činností, minulou těžbou čediče, který zde pronikl pískovcovým podložím v období třetihor, nějakých 60 až 81 milionu let tomu na zad. Jeden z příkladů toho, jak v oka mžiku lze změnit co trvalo pro člověka nepředstavitelně dlouho. Ale to není naštěstí úplně případ Hůrky, ta zůstala zachována k výletům a výhledům špacíru milovných nadšenců po dnes. A tak je možné sledovat změny pod kopcem a na protějších svazích, zejména od severu k západu, které nabraly neuvěřitelné intenzity v průběhu 20. století. Začnu v polovině 19. století, v předdobí turbulentního století dvacátého, kdy čas tak nějak plynul a krajina si žila zatím spíše svým životem, než životem lidí, kteří tu již ale byli. A také ji i začali zaznamenávat, jako Anton Weiss na své litografii.

Reprodukce litografie Antona Weisse datované rokem 1851:

Kouřící odpočívající poutník se svým psem má pod sebou několik roztroušených domů obce Svárov a u levého okraje snímku vybíhající cesty, tenkrát směrem k Dubici, dnes ulice Svárovská. A blíže k tehdy široké klikatící se řece i cesta končící na Hrnčířském předměstí u Magdalenky v dnešní ulici Barvířské. Za tím vším a Ploučnicí je město, kde z pravé strany je jasně patrný pivovar, před ním kartounka, dnes známá jako Benar či Polydekor (viz Benar). Centru obrázku dominuje Vodní hrad, zámek a tehdejší průmyslový objekt v jednom. V panoramatu města dále jasně lze rozeznat řazeno z pravé strany Mariánský kostel, pod ním za stromořadím trochu schovaný kostel sv. Kříže, dále radnice a nad hradem klášter. To se již dostáváme do časů fotografie, na samotný konec 19. století, na práh velkých změn.

V roce 1898 vydaná pohlednice, respektive obrázek z ní:

Hned první pohlednice má jednu specialitku - vycházela jakási série nočních snímků, focených samozřejmě za dne. Noční náladu pohlednici měl dát barevný tón a vyobrazení Měsíce v úplňku na nebi. Zde pochopitelně v místech, kde by nikdy býti nemohl. Leda by se Země obrátila a my se přemístili na jižní polokouli. Jenže my hledíme stále k severozápadu na polokouli severní a Měsíc se Sluncem bývají na straně jižní, tedy opačné. V popředí je jedno ze zemědělských svárovských stavení a u levého okraje budova svárovské školy (viz Svárovská škola). Napříč snímkem vede jasně patrná hlavní komunikace obce, kdysi Velká ulice, dnes Partyzánská (viz Partyzánská ulice). U ní je také ještě dobře rozeznatelná budova hostince Slunce (Viz Restaurace Slunce). Před ním pohledově zaniká trať místní Mimoňské dráhy, což je zatím jediná železnice, kterou by bylo možné na snímcích té doby nalézt.

Pohlednice přibližně ze stejné doby, ale ostřeji vyvedená, je vhodnější pro vzdálenější cíle. Mezi nimi však ještě marně budeme před rokem 1900 hledat velkou plochu Městského nádraží, to je zatím jen na papíře a na snímku jsou zelenající se louky na černobílém snímku. Hmota města je v podstatě prozatím neměnná, ale na jeho horním okraji přibylo nedávno několik velkých městských budov. Z leva nemocnice (viz Nemocnice pod Holým vrchem), vedle kláštera dívčí škola (viz Průmyslovka), u Mariánského kostela Státní gymnázium (viz Učňovská škola) a zcela vpravo budova Zemědělské školy (viz Zemědělská škola). Při zvětšení snímku je v detailu patrná i rozestavěná budova Krajského soudu (viz Soud), čímž se dá tento snímek velice přesně datovat do roku 1897. Ve skutečnosti je to tentýž snímek, jako na pohlednici s Měsícem.

Panorama České Lípy před rokem 1904:

O pár let později, škola ještě nepřestavěná, ale na nádraží společnosti ATE již postávají vlakové soupravy. Za nimi první větší zděný dům a několik malých dřevěnek v dnešní ulici U Kapličky. Taktéž některé další dřevěnky začínají nahrazovat zděná stavení, prozatím zejména u Velké (Patyzánské) ulice. V zástavbě města lze rozeznat několik továrních komínů, které ke vzhledu České Lípy neodmyslitelně patřily.

Tentokrát kolorovaná pohlednice z období po roce 1905:

Pohled z Hůrky na pohlednici vydané roku 1909:

Stejná místa v barvě na pohlednici prošlé poštou roku 1916:

Na konci prvního desetiletí již stojí nová a podstatně větší škola, která na obdobných záběrech bude vždy dominantou v popředí. I ostatní zástavba Svárova začíná houstnout. Například již počíná zástavba ulice České, vybíhající východně z ulice Partyzánské. Na následujícím snímku je již zástavba natolik hustá, že při pohledu z nižších partií Hůrky je stav dosti nepřehledný. Navíc i vegetace začíná houstnout. Také už se začíná tvořit ulice Husova nad školou. Také je prima, že je možné využít výdobytku tehdejší doby a to barevné pohlednice. Samozřejmě se nejedná o barevnou fotografii, ale dodatečné kolorování černobílého snímku a následného soutisku čtyř barev. Tedy složený tisk čtyř snímků, vždy v jedné barvě. Úžasně náročná technologie vyžadující naprosto perfektní práci. Nedostatkem je, že ne vždy jsou barvy naprosto věrné originálu.

Pro další snímek popostoupíme výše po svahu, pod břízky, zhruba tam, co dnes končí zástavba. Evidentně oblíbené výhledové místo s posezením. V popředí první domy Husovy ulice, za Městským nádražím přibyla nová budova Pianky (viz Pianka Rösler) a naopak vpravo je v plném provozu výtopna ATE. Samotný střed snímku vyplňují domy ulice U Kapličky, konkrétně čp. 1002 stojící zde od roku 1860 a dvojdům 1199/1200, tehdy čerstvé novostavby v místech, kde bývaly před pár lety malé dřevěnky.

Pohled z Hůrky v roce 1917:

Následně vystoupáme pro přehlednost ještě výš, až na samotný vrchol. Svárov se v této své východní části začíná rozrůstat, již je zastavěna i ulice Janáčkova, u Chelčického ulice je taktéž již ulice Nová s domy vystavěnými taktéž ve druhém desetiletí minulého století. V samotném popředí snímku na několik let dominoval podobným záběrům takřka samostatně stojící dvojdům 1068/1069 v Husově ulici z roku 1905. Zde na snímku poslaném v roce 1925 už se zarostlou zahradou. Zmiňuji takřka, protože hned vedle stojí druhý dvojdům, zhruba stejně starý, ale ten není tak výrazný a zcela zaniká.

Výhled mezi skalami okolo roku 1940:

Častým obvzláštněním snímků z vrcholu Hůrky byl průhled mezi skalami. Přesně pod nimi je vsazen výše zmiňovaný dvojdům. Za ním však přibyl na rohu ulice Malé výrazný bytový hranatý objekt, postavený v roce 1926, poměrně zajímavá ukázka prvorepublikové architektury. Dům byl státní a určený železničním úředníkům. Snímek je sice posílaný až po válce, ale byl pořízen zcela jistě na konci třicátých let 20. století, nebo na počátku let čtyřicátých.

Tento snímek je naopak zcela jistě poválečný, posílaný v roce 1949. V Chelčického ulici již stojí tzv. nouzové bytové domy stavěné na konci války pro Němce ze zasažených území. Solitérní několikrát zmiňovaný dvojdům v popředí dostal přes ulici v roce 1938 souseda. Na plácku před školou, u ulice Dvořákovy už také nestojí velké roubené stavení z prvních snímků. Svárov se začal přeměňovat ze zemědělské vesnice na městské předměstí. A následuje podobný snímek z roku 1951 zabírající výhled trochu více vpravo.

Kromě povzdechu k termínu dovolené navazující na informaci o špatném počasí na druhé straně pohlednice, stojí za povšimnutí území na pravé straně snímku. Na konci zcela prázdného svahu pod Špičákem svítí budova okresního starobince, v té době právě adaptované na nemocnici (viz Nemocnice).

Rekonstrukce školy v roce 1958:

Další snímek nás přenesl do roku 1958, kdy byla rekonstruována škola s dostavbou druhého křídla dle návrhu Karla Wintera. Taktéž trochu pozapomenuté postavy česko-německé či německo-české architektonické školy. Krom jiného je autorem radnice v Jablonci nad Nisou. Snímek zároveň odhaluje proměnu západně od školy v okolí ulice Dvořákovy. Další zajímavost záběru hledejme u pravého okraje. Zhruba uprostřed je bílé místo, které je hromadou sutin po nedávno odstřelené zámecké budově Vodního hradu.

Panorama Svárova na počátku 60. let:

Tento snímek není o mnoho mladší, než předešlý. Jen má širší záběr. Škola je dokončena, hrad zbořen a svahy pod Hůrkou začínají býti „kolonizovány” prozatím jen ve formě zahrad s rozličnými boudami. A všechno začíná zarůstat. V Husově ulici se objevily malé domky tatrovácké zástavby dokončované v roce 1953. Domky se mohou z dnešního pohledu zdát miniaturní, ale v poválečné době a zoufalé bytové situaci to bylo poměrně zajímavé řešení. Řada těchto malých domků je v detailnějším záběru dalšího snímku z přibližně stejné doby. Tím také dostala svůh horní okraj ulice U Výtopny, která je hned pod ní.

Detail školy v popředí z roku 1966:

Dalším detailem se vracíme ke škole. Velké hospodářské stavení už dávno z části nahradil zděný dům a místo stodoly je dnes školní jídelna. Jen jeden ze stromů přežil (pravděpodobně).

Je rok 1968 a na obzoru začínají vyrůstat výškové panelové domy na Slovance.

Přibližně totožný pohled v barvě z počátku 70. let:

Pokus o podobný pohled za špatného počasí 24.11.2019:

Všechny předešlé klasické pohledy z Hůrky ještě doplňují pohledy detailní a pohledy západním směrem.