Moskevská a Ruská ulice, Zdeněk Pokorný, duben 2022

Byl jsem požádán, abych se vyslovil k případu ulice Moskevská a Ruská.

V posledním čísle Městských novin jsem v článku upozorňoval, že dlouhodobě město nepokládá za příliš důležité věnovat se otázkám všeobecně hodnotovým, nedořešené minulosti a nutnosti více vycházet z tradic města a ty vytvářet. Otázka, kterou teď' řešíte, je toho dokladem.
V naší kultuře není zvykem označovat ulice čísly, ale pojmenovat je. Jména ulic, náměstí atd. by měla mít určitou hodnotu a jsou také jistou vizitkou města. Mnoho označení je možno nazvat za situační - viz ulice Klášterní, Zámecká, Okružní, nebo vycházejí z dlouhodobých tradic či regionální blízkosti – viz ulice Hrnčířská, Vězeňská, Liberecká, Mimoňská. Další zdroj názvů souvisí s významnými osobnostmi dějin a kultury – viz Havlíčkova, Husova, Žižkova, Svatopluka Čecha, Boženy Němcové. Následují také pojmenování čestná, která nějak chtějí připomenout něco důležitého, k čemu se stále hlásíme. Názvem cosi proklamujeme - Proto jsme na počátku devadesátých let přejmenovali náměstí Míru na   náměstí
T. G. Masaryka. To nebyla pro nás tehdejší móda, ale čin, východisko našeho snažení a přihlášení se k symbolu, který by měl zůstat trvalou výzvou. K tomu později přibyla deska se základní Masarykovou myšlenkou a pak i jeho busta, a tak vznikla i každoroční tradice setkání občanů 7. března. V Brežněvově době byl mír totálně zdiskreditován.
Komunistický režim zahltil vše, a tedy i městské názvosloví, svou ideologií   a propagandou. Bylo třeba odstranit celou sérii, většinou nevkusných,   poutačů,

různé srpy a kladiva, sbratření. Jezdil jsem po městě a vyhledával ošuntělé zbytky propagačních skříněk například Svaz československo-sovětského přátelství. Samozřejmě i s názvy ulic bylo třeba se vypořádat. Třída Gottwaldova, přihlásili jsme se k počátkům města, k Jindřichu z Lipé. Co má dělat v České Lípě Žukov? Občané si přáli připomenout s krajem spojenou Zdislavu. V našem městě strašila i třída Vítězství. Nebylo jasné, o jaké vítězství se vlastně jedná, kde a kdy. Co když dnes právě to zamýšlené, za vítězství nemůžeme pokládat? Vrátili jsme se k staleté České Lípě – ulice Mariánská. Na některých sídlištích bylo často podivné uspořádání, značně matoucí, třeba na Ladech. Bylo třeba to přepracovat a zbavit se i podivných názvů – třeba ulice Atomových fyziků. Vznikla i ulice 28. října. Zase symbol, den k  zapamatování.
Pojmenování Moskevská ulice, stejně tak Ruská, vzniklo v době všeobecného opojení, zvláště části lidí, ze všeho sovětského, v době poválečné. Jenže historie se nezastavila. Časem tyto názvy vstřebaly do sebe nové zkušenosti národa. Moskva, odkud přicházely příkazy, nadvláda, organizátoři vylhaných procesů, rozkazy armádě od velení Varšavské smlouvy. Nakonec v roce 1968 i přímé násilí, vpád, ponížení. Také v Moskevské ulici v České Lípě byly sovětské tanky a pak dvacet let kousek od města, kus přímo Sovětského svazu a několikrát odtud i zpupné vyhrožování. Proč jsme toto na začátku devadesátých let nevzali v úvahu, zbavili se mnohého  a ponechali Moskevskou a Ruskou? Tehdy se rozpadl Sovětský svaz a chvíli se zdálo, že se také Rusko vydalo na cestu k demokracii. Byla v tom tehdy naše vstřícnost a naděje. Jenže po roce 2000 se ukázalo, že stále ostřeji se Rusko od těchto ideálů vzdaluje. Zase začalo jít především o impérium a lidi byli zahnáni k mlčení. Rok od roku se Moskva a Rusko stávalo zemí minulých věků, carů a masakrů a Stalina hrůzovládce s umělou tváří. A pak došlo k tomu nedávnému neštěstí 24. února. Dnešní Moskva je především symbol zla, topí se ve svých lžích a ve  vylhané

a znetvořené minulosti. Vůči nám projevuje povýšenost a nepřátelství. Název Moskevská i Ruská patří do kategorie čestných označení. Můžeme my dnes v České Lípě denně si připomínat zlo, které dnešní Moskva symbolizuje a denně předvádí? Je možné dnes v roce 2022 přepadnout souseda jen proto, že si myslíte něco jiného a myslíte si, že na cokoliv máte právo? Neviděli jste kus zničené Ukrajiny? Ještě v únoru tam lidé žili jako my zde, denními starostmi. 150 dětí již bylo zamordováno, ať chceme nebo ne, Rusy! Neviděli jste proudy prchajících žen a dětí? Proudy lidí jen s taškou, často již se zničeným domovem a některé děti a ženy již s mrtvým otcem a manželem, prchají do neznáma. Dnes již miliony! Můžeme si dnes v České Lípě připomínat Moskvu, vzdávat jí úctu? Museli bychom se stydět.
Rusko hrálo mnohdy v našich dějinách značnou roli. Přiznejme si, že mnohokrát jsme žili spíše z vysněné představy a mnohdy bližší poznání ukázalo jinou skutečnost. Nejsem zastánce kolektivní viny, ale určitá odpovědnost, spoluodpovědnost každé společnosti za poměry a vládu existuje. Jak je možné, že ruská společnost se včas nevzepřela situaci, kdy jedinec může vše, dokonce zabíjet a posílat své lidi na smrt k sousedům, aby je pohltil a vládl jim? I vám a nám i vašim dětem, všem Putin vyhrožoval atomovou válkou. Třetí světová válka, zásluhou jediného člověka je nejblíže od roku 1945. Ani krize let 1961 a 1962 nebyly tak totální a nezáleželo vše na jediném člověku.
Němci jako společnost se dokázali, byť těžce a ne najednou, vypořádat se svou nedávnou hnusnou historií. Ruský národ, zpracovávaný mocí, nesvobodou  a všudypřítomnou lží, to nedokázal. Více než stoleté dějiny i to dávné, za všelijakých carů, tu zůstává nejen v podvědomí, ale mnohdy v činech i myslích lidí. Bez toho by hrůzný dnešek neexistoval. Jak je možné, že současných 70 % Rusů se obdivuje usurpátorovi a snad největšímu vrahovi v dějinách, Stalinovi? To, že ne každý jeho čin byla ničemnost, není rozhodující. Podobný počet dnešních Rusů   podporuje

Putinovu agresi, jeho ničení a smrt. Cena lidského života v této říši byla vždy malá. Je dobře, že řada lidí v této velké zemi vidí, jakou jsou oni sami obětí a vzpírá se. Nesmějí ani říci, že je válka, za to je 15 let vězení. Kam až se to velké Rusko dostalo? Podporujme tu hrstku Rusů, která snad je nadějí Ruska pro budoucnost! Kolik však je jich z těch 144 milionů? Ano, ty podporujme, zaslouží si to. Pozvěme je na diskuse. Ale v současné době bohužel nerepresentují Rusko, snad jen jakousi naději.
Musíme se vypořádat tady v České Lípě sami se sebou. Dnes do České Lípy ulice Ruská ani Moskevská nepatří. Representují zlo. Samozřejmě, a to jsme i my věděli, vždy každé přejmenování je nepopulární, nepříjemné. Stojí to námahu a i peníze. Můžeme se však smířit s naší liknavostí a malou mravností vůči zlu, pokud tak neučiníme? Příliš často jsme se smiřovali s vlastním oportunismem a nerozhodností. Těm, kteří budou v této otázce nepříjemní, připomeňte ty proudy bědných lidí, kdy zloduch je napadl a zlikvidoval jim domov a často i jejich blízké. Jak málo jsou pro nás nepříjemnosti se změnou názvu ulic proti divokému zlu, které se tu se zběsilostí stále děje! Je to jedna z vad českého charakteru, vyhnout se, přikrčit se a do ničeho se nemíchat. I normalizace, zde v České Lípě, o kterou se již tak málo zajímáme, mohla být jiná, kdyby dosti lidí nedělalo to, co nemuseli a co nikdy neměli! Překonejme jednou sami sebe.
Tímto činem neškrtáme veškerou historii. Jenom ji obnažujeme a pokoušíme se ji předat našim dětem v nekarikované podobě. Máme tu v České Lípě náměstí Osvobození a renovovaný památník. Tam si 8. května kytičkou připomeňme všechny, a tedy i četné ruské vojáky, kteří zemřeli za spravedlivější svět a lepší život. Zaslouží si to. Ale mnohé si ujasněme podle pravdy a skutečnosti i právě kolem těchto dnů. Byly složité.

Vážení zastupitelé, jako historik a bývalý starosta České Lípy v jednom ze zlomových období města, ten, kdo pomáhal vytvářet demokratickou Českou Lípu, vás prosím, nevnášejte do této otázky svá politická stanoviska. V této základní otázce byste měli být zajedno. Jde o základní princip. Pokud to nedokážete, obtížíte naše město jen trapností.


Zdeněk Pokorný
4. dubna 2022, Česká Lípa

Redakční doplnění: tento dopis byl předložen na mimořádné jednání zastupitelstva města dne 6. 4. 2022. Přesto zastupitelé změnili své rozhodnutí na nátlak opozice i hlučné části veřejnosti a vrátili ulicím oba ostudné názvy, které na předchozím zastupitelstvu 16. 3. 2022 změnily.