Volební program v České Lípě na léta 1976 — 1981

Mezi různé tiskoviny patří také Volební program z roku 1976. Pochopitelně se jedná o silně tendenční texty, kdy bylo potřeba vyzdvihnout co se povedlo a zamlčet opačné. Zejména v ukončeném pátém pětiletém plánu, a zároveň se pochlubit co je všechno v plánu v průběhu následující VI. pětiletky. Plánovaly se velké investice a myslím, že se v českolipských plánech promítala vize vybudování hlavního města uranového průmyslu Československa. I provedení brožurky volebního programu tomu odpovídá. Nikdy před tím, ani potom již nebyla tak reprezentativní. V tomto případě v nákladu 3000 kusů. Ale na druhou stranu je to zajímavý dokument své doby z pohledu vývoje města v letech největšího růstu. A v neposlední řadě je možné z odstupem času i zhodnotit tehdejší plány. Brožurka má barevnou obálku a 28 stran s poměrně bohatým obrazovým doprovodem. Zde přiložené reprodukce snímků mají bohužel zhoršenou kvalitu obrazu, což je dáno kvalitou tisku tehdejší technologie a tedy i této brožurky.

Největší akcí měla být stavba nové nemocnice, jejíž maketa byla veřejně vytavena k nahlédnutí občanům:

V úvodu brožurky je očekávaná samochvalná pasáž o zvládnutí úkolů 5. pětiletky a naplnění volebního programu na léta 1971 — 1975. Následuje nastínění dalších úkolů pro nadcházející pětiletku ke zlepšení zejména občanské vybavenosti rozvíjejícího se města a zajištění bytových jednotek. Bytovou výstavbu se dařilo vcelku plnit, ale s občanskou vybaveností to bylo o dost horší. Jinými slovy se dařilo zajistit ubytovací kapacity nově příchozím zejména do uranového průmyslu a dohánět dluh z předchozích období, ale ta občanská vybavenost byla mnohdy katastrofální. Tato část je zakončena následujícími slovy: „Nedílnou součástí tohoto dokumentu jsou opatření přijatá na základě usnesení stranických a státních orgánů k realizaci linie XV. sjezdu Komunistické strany Československa, dále pak roční prováděcí plány městského národního výboru, souhrn opatření k dodržování veřejného pořádku a jednotný plán kulturně výchovné činnosti.” Hlavně ta ideologická činnost, která je ostatně následující kapitolou. Úvod je doplněn snímkem ze Slovanky s dokončenou Základní školou a mateřskou školou v severní části ulice Antonína Sovy po obou jejích stranách, byť se jednalo o dílo dokonce ještě z předchozí pětiletky. Škola byla otevřena 1. září 1971. Přibližně z té doby je i snímek, protože v době jeho pořízení nebylo po sídlišti Sever v pozadí ani známky.

Ideověvýchovná práce je opravdu hutná kapitola, také je základem všeho. Byť použité věty a obraty bychom i dnes našli v některých současných textech politických a veřejných uskupení. U mnohých si nejsem jist, že jim občanstvo zcela rozumělo, ale byla to doba, kdy bylo běžné čtení mezi řádky a kreativita v myšlení byla při čtení potřebná. Zaujala mě třeba uvedení zásady výchovy občanů „k překonávání socialismu nepřátelských ideologií a k boji proti maloměšťáctví.” A k dosažení vytyčených cílů bude potřeba věnovat pozornost zejména „přípravě poslanců městského národního výboru na jejich práci ve volebních obvodech a komisích a pravidelnému hodnocení jejich práce. Zvláštní pozornost je třeba věnovat mladým poslancům.” V podstatě by stačilo vyměnit poslance za zastupitele, MNV za MěÚ a zásada by mohla být platná i dnes. Zbytek této kapitoly a následující s názvem Politicko-organizátorská práce je čistě propagandisticky ideový materiál, tak ho přeskočím. Podobné je to i s kapitolou „Účast orgánů a organizací Národní fronty při plnění volebního programu.” V ní je ovšem nosným tématem zapojení co největšího počtu občanů pod hlavičkou různých organizací do obecního dění a péči o město. Nechybí zde samozřejmě organizace jako Socialistický svaz mládeže, ale jsou zde jmenovány i tělovýchovné organizace pod hlavičkou ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy), ale také Svaz žen, nebo organizace Českého svazu chovatelů drobného zvířectva, Svazu rybářů, ovocnářského a zahrádkářského svazu i Českého mysliveckého svazu.

Jedním z akcí dle výše uvedených zásad byly tak zvané akce „Z” jako na snímku z výstavby skladu u ZŠ Patyzánská na Svárově:

Dále už volební program v nezbytných uvědomělých větách začíná být konkrétnější k cílům 6. pětiletého plánu mezi lety 1976 — 1981, kdy byl kladen největší důraz na zlepšení bytové situace. V této oblasti bylo naplánováno vybudovat 2535 bytů a k tomu příslušný počet občanské vybavenosti. Na sídlišti Střed měly vzniknout jesle a mateřská škola (1982), prodejna potravin (1982), restaurace a dům služeb (1983). V závorkách je skutečný rok předání jednotlivých objektů do užívání, čímž si dnes můžeme dovolit podrobit tehdejší plány kontrole plnění. Obě sídliště Střed na tom byly podstatně lépe, než sídliště Sever, kde byly první byty dokončené v roce 1974, ale první samoobsluha přímo na sídlišti byla otevřena až v roce 1977. Do té doby byla pro sídliště určena samoobsluha v dnešní ulici Mariánská, tehdy Vítězství, vybudovaná v akci „Z” a otevřená také až v roce 1975.

Interier prodejny při jejím otevření, možná těsně před oficiálním otevřením 1975:

Na sídlišti Sever měly v 6. pětiletce vzniknout jesle (1980), mateřská škola (1987), ZDŠ (1983), zdravotní obvod, prodejny potravin a průmyslového zboží, provozovny služeb. Ve Středisku služeb v jižní části sídliště byla první provozovna dána do provozu až v roce 1986 a celé středisko bylo dokončeno v roce 1987. Ve stejném období začalo vznikat i sídliště Špičák, kde měly v letech 1976 — 1981 vzniknout jesle (1983), mateřská škola (1983), ZDŠ (1987 první pavilon, další dva 1988), prodejny (první 1982), restaurace (1987) a provozovny služeb (1988). Z uvedených dat uvedení do provozu je zřejmé, že výstavba občanské vybavenosti dosti pokulhávala za výstavbou bytů. Ale jak je také zřejmé, plány na zajištění potřeb obyvatel v nově vznikajících obytných zónách byly.

Dostavba střediska služeb na sídlišti pod Holým vrchem:

Ve volebním programu na léta 1976 — 1981 následuje výčet připravovaných investičních akcí v různých oblastech. Na úseku zdravotnictví se plánovalo zahájení výstavby nemocnice s poliklinikou, což se opravdu realizovalo, stejně jako zdravotnické středisko na Slovance v ulici Bendlova. Poměrně dosti položek bylo na úseku školství a tělovýchovy. Všechny v akci „Z” pod patronací jednotlivých podniků ve městě (uvedeny v závorce). Patří sem MŠ v Moskevské ulici (Nářadí, dnes Protool), přístavba MŠ v Arbesově ulici (Severočeské Dřevařské Závody n.p.), vyvařovna a jídelna ZDŠ Mánesova ulice (Vagónka a OSBD tehdy Dubice), sportovní areál budovaný UD Hamr a doplněný soustavou hřišť v akci „Z” pod patronací n.p. Nářadí, tělocvična ZDŠ Partyzánská (SRPŠ a ZDŠ Partyzánská), příměstská rekreační oblast Pekelské rybníky (TJ Spartak Dubice, Okresní podnik služeb a Městský výbor SSM), sociální zařízení TJ Lokomotiva (TJ Lokomotiva). Jak je z výčtu patrno, tyto stavby svépomocí patronátně zajišťovali podniky pro své zaměstnance, nebo organizace přímo pro sebe. Pekelské rybníky se sice vybudovaly, ale po několika letech bylo jednoduše řečeno koupaliště přemístěno na současné místo a areál „za nůžkárnou” zůstal opuštěný. Co se ale realizovalo jen z části, byl sportovní areál, jehož maketu návrhu přikládám. Dokonce ani žádná z postavených staveb nevypadá tak jak byla postavena. Jedná se o malou sportovní halu, bazén a halu s ledovou plochou u Barvířské a Wedrichovy ulice:

Na úseku kultury bylo v plánu zahájit stavbu kulturního domu, k němuž byl základní kámen skutečně položen v roce 1983. Na úseku obchodu byla věnována pozornost rozšiřování obchodní sítě, jejímu účelnému rozmístění ve městě s cílem zkracovat dobu potřebnou k nákupům. V plánu byla výstavba nákupního střediska (URAN, dnes Banco), širokosortimentní prodejna domácích potřeb Slovanka, Drogerie Slovanka, prodejna potravin Svárov, smíšené zboží Žizníkov a zelenina Slovanka. Kromě Uranu se jednalo také o akce „Z” v patronacích dodavatelských národních podniků a v Žizníkově i občanského výboru. Všechny uvedené stavby dnes stále slouží, ale žádná už svému původnímu účelu.

Typická samoobsluha z oněch let, zde v Dubické ulici:

Na úseku služeb se soustředila péče na zrychlení poskytovaných služeb a vytvoření podmínek pro zlepšení neplacených služeb a životního prostředí. V plánu bylo dobudování areálu Technických služeb města, středisko RTS, smuteční obřadní síň v akci „Z” pod patronací Spolku přátel žehu, sauna Dubice v akci „Z” pod patronací podniků Akuma a Mikov, úprava urnového háje, úprava sadu pracujících, vodovod, veřejné osvětlení na sídlištích a opravy místních komunikací. Svépomocí byly v plánu další zařízení jako promítací stěna letního kina, dětská hřiště na sídlištích, rozšíření veřejné zeleně atd.

Jednou z dřívějších staveb z této skupiny je dodnes sloužící dětské dopravní hřiště otevřené v září 1973:

Samostatnou kapitolou byla výstavba občanské vybavenosti samotnými podniky převážně pro své zaměstnance nebo pro své potřeby. V této skupině se plánovala výstavba jeslí pro 35 dětí a mateřské školy pro 60 dětí českolipskou Vagónkou, Odborné učební středisko ČSUP Uranových dolů Hamr na Jezeře, budova technologických zařízení spojů n.p. Správa spojů, autobusové nádraží ČSAD, autoopravna Výrobního družstva Likov, parkoviště a komunikace u závodu Benar a jižní větev průtahu městem silnice I/9. Ta ovšem byla realizována až na konci následující 7 pětiletky.

V centru snímku Zemědělská škola a za ní výstavba sídliště Sever:

Jak je z výčtu zřejmé, následující období po roce 1976 bylo stavebně bohaté a drtivá většina plánů se opravdu realizovala a slouží do dnešních dnů. Byť mnohdy v pozměněné podobě. Přesto i tato hojná výstavba byla doháněním dluhu zaostávající občanské vybavenosti za ještě rychleji přibývající bytovou výstavbou ve městě, které po roce 1970 více jak zdvojnásobilo počet obyvatel. Brožurka volebního programu na léta 1976 — 1981 je plná propagandistických frází a pokřiveného vidění světa. Ale pokud se od tohoto oprostíme, jistý realistický pohled na potřeby obyvatel města v plánech najdeme. A dnes je to zajímavé čtení z pohledu již historického hodnocení tehdejších plánů a ověření platnosti potřeb obyvatel.

Sídliště pod Holým vrchem, Slovanka a Sever ve stavu roku 1975:

Závěrečná část volebního programu shrnuje historii města „v běhu staletí” v duchu doby laděné s akcentem na dělnické hnutí a zápas proti devastujícímu germanismu a to dokonce s pomocí německých soudruhů. Text je třeba brát s odtupem času s rezervou nejen s ohledem na tehdejší znalost historie města, ale právě na ideologické zabarvení, kdy se například glorifikuje husitské hnutí, které ve skutečnosti město významně zpustošilo. Stejným paradoxem jsou připomínky starých památek, jejichž demolice ve skutečnosti nabraly v nadcházející pětiletce nové tempo, místo jejich ochrany, rekonstrukce a deklarované příkladné péče.

Ale za prostudování tento materiál jistě stojí. Byl vytvořen kolektivem pracovníků MěstNV Česká Lípa a vydán v nákladu 3000 kusů. Na obálce je náměstí s radnicí v tehdejší podobě.