Stručný průvodce sedmi stoletími - Břetislav Vojtíšek

V tomto případě se jedná o útlou brožurku s nejstarším vyobrazením České Lípy z roku 1712 na obalu. Autorem textu je Břetislav Vojtíšek a obsahuje 10 stran textu a 16 stran obrazových příloh s fotografiemi z té doby. Vydal MěstNV nákladem 2500 výtisků v roce 1982. A dále již úryvky z textu a obrazové přílohy příležitostně doplněné soudobým upřesněním. I v tomto případě se jedná o zajímavé hodnocení města, jak bylo vnímáno v době vzniku textu. Obrazové přílohy jsou bohatší, ale nevešly se všechny, tedy zařazuji jen výběr.

Mezi snímky nesmí scházet místní pamětihodnosti:

Město Česká Lípa je správním centrem českolipského okresu - rozlohou největšího okresu v Severočeském kraji. Co do počtu obyvatel je to však okres v kraji nejmenší a celá jeho čtvrtina obyvatelstva bydlí v České Lípě. Česká Lípa není dnes velkým městem, neboť si nedokázala udržet v epoše kapitalismu tempo růstu s jinými mladšími a do té doby menšími městy, jež při nástupu průmyslové revoluce značně předstihovala. Do sklonku feudalismu patřila totiž Česká Lípa mezi nejlidnatější města v Čechách. Po relativní stagnaci v období kapitalismu začíná však opět v posledních letech nebývalý růst. V současné době je Česká Lípa přirozeným spádovým střediskem na komunikačním průsečíku železničním a silničním. Tato tradice přirozeného výrobního, obchodního a kulturního centra na křižovatce cest sahá až k počátkům města, jež bylo založeno někdy v polovině 13. století při přechodu zemské stezky přes Ploučnici při vodním hradu Lipém. Jeho prvním známým držitelem byl Čeněk , píšící se „z Lipé” prvně v roce 1262. Hrad byl sídlem jedné větve mocného rodu Ronovců, ovládajících v 13. století v královských službách rozsáhlé severočeské území od Dubska až po Žitavsko v dnešní NDR.

Další pamětihodností je areál kláštera se svou zahradou. Na snímku sice neupravenou, ale v původním rozsahu s původním zakončením Loretánské uličky, dnes změněné výstavbou kulturního domu Crystal:

Zde je třeba uvést několik výše uvedených údajů na pravou míru. Lokalizace 6itavy do NDR, tedy Německé demokratické republiky, je snad snadno pochopitelné, že se jedná o dřívější a dnešní Německo. Původně ale Žitava opravdu patřila k českému království a zakladatelem Žitavy je také považován český král Přemysl Otakar II. A nejstarší doložený člen rodové linie Ronovců pochází právě ze Žitavska. A nutno upřesnit založení města Česká Lípa. Někdy v polovině 13. století prokazatelně existoval hrad Lipý, ale město jako takové ještě nikoli. Za zakladatele města Česká Lípa je považován jiný a asi nejvýznamnější Ronovec Jindřich z Lipé a došlo k němu mezi lety 1310 - 1316, v době kdy byl Jindřich nejvýše postaveným šlechticem v českém království.

Další drobnější pamětihodností je domovní portál s Turky. Na snímku z roku 1981 se však snoubí barokní umění se socialistickým realismem v té nejbrutálnější formě:

V dalším textu je stručně shrnuta v hlavních bodech historie města, dobově s důrazem na dělnické hnutí. Jsou jmenována typická řemesla pro Českou Lípu středověkou a novější, mezi něž patřili hrnčíři, tkalci, soukeníci, cínaři a další. V 18. století Česká Lípa jako jedno z prvních měst u nás otevřela brány manufakturnímu podnikání. Vzniklo zde několik textilních výroben, zejména na potiskování textilu, tak zvané kartounky. Se zaváděním strojové výroby začalo docházet k sociálnímu napětí zejména v řadách dělnictva, které přicházelo o obživu. Na počátku 19. století se město významně změnilo po dvojici posledních celoměstských požárů a získávalo podobu, jejíž část můžeme vidět i v dnešních dnech. V polovině století se stala Česká Lípa na krátko krajským městem a byl sem umístěn krajský soud. Tomu byla postavena důstojná budova v době, kdy už Lípa krajským městem dávno nebyla, ale budova je tu do dnešních dnů.

Budova okresního soudu v roce 1981:

Dvacátým stoletím se již jako rudá linka line historie komunistické strany vzniklé ze sociální demokracie nejdříve německá, pak česká, aby se následně obě jazykově samostatné organizace spojily. Vývoj po druhé světové válce je poměrně znám. Po očistě všech pracovišť od reakčních živlů nastoupilo obyvatelstvo České Lípy již k nerušenému budování socialistického města. V padesátých letech dohnalo město novými osídlenci početní stav obyvatel z předválečných let a s příchodem Uranového průmyslu začalo následně dynamicky růst. Začala výstavba sídlišť a nové občanské vybavenosti. Byly vybudovány nové průtahové komunikace vyhýbající se historickému jádru města, jež zůstane se svou řadovou zástavbou památníkem bohaté historie České Lípy. Současnou vsuvkou musím poznamenat, že autorův optimismus byl planý a socialističtí plánovači začali realizovat úplně jinou vizi.

Stavba polikliniky jako součást nové okresní nemocnice v roce 1981:

Ve městě pracuje řada výrobních podniků jako je Vagónka Tatra n.p., Nářadí, Československé hudební nástroje, Pražská akumulátorka, Severočeské pekárny a cukrárny, jatka Severočeského průmyslu masného, Pozemní stavby, Okresní stavební podnik, Okresní podnik služeb, Železniční opravny a strojírny, nůžkárna Mikov, Severočeské dřevařské závody, Meliorační družstvo a další. Na kulturním životě města se podílejí Klub pracujících, divadlo, kina, knihovna, museum, archív, kulturní středisko, lidová škola umění; školskou tradici města reprezentují vedle řady základních a mateřských škol i gymnázium, střední ekonomická škola, střední průmyslová škola strojnická, střední zemědělská technická škola a učňovská škola.

Základní a mateřská škola Jižní:

Plány další výstavby okresního města počítají nejen se zdvojnásobením počtu obyvatel v příštích letech a se vznikem celých nových sídlišť v severní části města, ale i s rozšířením veškeré občanské vybavenosti a s vytvářením kulturního životního prostředí, v němž důležitou roli bude hrát péče o městskou zeleň a zapojení kulturních památek, připomínajících sedm století městské historie, do života moderní České Lípy.

Sídliště Holý vrch se školou v popředí:

Závěr textu vyznívá optimisticky a nastiňuje světlé zítřky. Ty se však ještě v osmdesátých letech začaly hroutit a realita nakonec byla trochu jiná. Což dnes můžeme s odstupem 40 let zhodnotit. I Havířská ulice dnes vypadá zcela jinak a na balkonech už plínky nevisí, což býval poměrně normální kolorit nových sídlišť, kam se stěhovali převážně mladí lidé zakládající si své rodiny.

Sídliště Sever, ulice Havířská: