Rosengasse - Růžová ulice
Ulice je prvně zmiňována roku 1785 jako ulice Barvířská, tedy Färbergasse. Toto jméno bylo užíváno až do roku 1836, kdy bylo jméno změněno na Rosengasse, s největší pravděpodobností to mělo souvislost s tak zvaným Růžovým dvorem. V roce 1945 ztratila původní Hrnčířská ulice z nepochopitelných důvodů své jméno, přesto bylo vhodné přeci jen upotřebit tehdy volný název a volba padla na tuto uličku. Naopak v roce 1990 se název původní ulici Hrnčířské vrací a po takovém podivném mezidobí, kdy jsou Hrnčířské ulice vlastně obě, se v roce 1994 vrací uličce původní název Barvířská.
Ulice vybíhá z rozcestí u řeky na počátku ulice Hrnčířské. V minulosti cesta vedla po několika metrech odbočkou k městské katovně u dnešního Městského nádraží a v přímém směru pokračovala cesta přes luka kolem kapličky do nedaleké zemědělské obce Svárov. Ulička je svým názvem spjata s barvíři látek, kteří zde působili a bydleli. Stejně jako hrnčíři, měli i barvíři svá působiště pro práci s otevřeným ohněm v místech za městem, i když nakonec i zápach z barvících kádí jistě nebyl také příliš příjemný. Samozřejmě bylo vhodné místo s dostatkem vody, což i zde u staré řeky vyhovovalo. Nutno podotknout, že směr ulice přesně kopíruje směr původního koryta Ploučnice, linie řeky a ulice byly takto souběžné až do narovnání koryta během regulace řeky po roce 1910. Cech barvířů je ve městě doložen k roku 1628, ze kdy pochází jejich cechovní řád. S rozvojem kartounek dochází k zániku cechu a barvíři začínají pracovat v nově vznikajících manufakturách. Jedna z nich vznikla na rohu ulice, kde se usídlila rodina Wedrichů a zde započala s později tak úspěšným podnikáním.
Rosengasse asi ve 30. letech:
Barvířská ulice po dostavbě domu na koci řady, zachyceno dne 19.1.2008:
Obdobný záběr ještě i s Růžovým dvorem vlevo z roku 1985:
Zřejmě nejvýznamnější stavbou tohoto zákoutí byl však tak zvaný Růžový dvůr. Vchod do areálu byl přesně v levém dolním rohu dobového snímku, kde byla od silnice poodsazená vstupní brána. Pravděpodobně se jednalo o bohatý dvorec, protože usedlost byla rozlehlá a sestávala z několika budov. V roce 1795 zde Franz Graff založil manufakturu na potiskování látek. V období úpadku kartounek se objekt uvolnil a byl využit v roce 1879 k umístění Rolnické školy. Ta byla roku 1893 přemístěna do nových budov na konci města pod Špičákem. V následujících letech zde byly také byty a po druhé světové válce zde působila Lidová škola umění. Bylo tomu tak až do demolice objektu v roce 1988.
Barvířská ulice v zimě asi někdy po roce 1945 a 30.1.2010:
V levé části snímku je několik chatrných domků, takříkajíc chatrčí. Tyto domky byly domovem barvířů a později pracovníků v okolních kartounkách. Počaly mizet v období meziválečném a poválečném, kdy jich většina byla odstraněna během brigádnických směn v roce 1948 na základě inspekcí z prosince 1947, kdy bylo konstatováno, že „budovy jsou dřevěné konstrukce, zchátralé a z větší části shnilé. Svým provedením odporují základním předpisům stavebního řádu, předpisům bezpečnostním a hygienickým a z hlediska požárního jsou nebezpečím požárním pro město.” Výjimkou byl poslední dům levé řady předcházejícího snímku čp. 746, který odkoupil MNV a tak zvaně nechal snést počátkem roku 1967 z důvodu rozšiřování vozovky, aby byl zajištěn bezpečný průjezd k plánovanému parkovišti u hudební školy. Dnes je levá strana ulice prosvětlena záměry budovatelů socialistických světlých zítřků, kdy se tudy přehnalo několik demoličních ofensiv. Z budovatelských plánů byla uskutečněna zatím pouze stavba Spořitelny, ale prostor přiléhající k Barvířské ulici stále čeká na své využití. S největší pravděpodobností ale již zde nebude zbudována ani soudní budova, jak bylo plánováno původně, ani luxusní hotel, jak bylo plánováno následně. Snad se zatím dočkáme alespoň dobudování komunikační spojky do Wedrichovy ulice mezi Spořitelnou a oběma sportovními halami. Druhá strana Barvířské ulice měla více štěstí. Řada domů byla dostavěna v roce 2002 novou budovou banky na místě přízemních garáží s dílnami a o něco dříve krajovou administrativní budovou bytového družstva, zhruba tam co byl na dobovém snímku plot. Nutno dodat, že dostavba je provedena poměrně citlivě a blok domů tak působí jednolitě a přirozeně.
Pohled J. Topinky do Barvířské ulice s Růžovým dvorem přibližně v roce 1986:
Pohled do Barvířské ulice bez Růžového dvora 14. 3. 2009:
Ještě se vrátím k důvodu, proč ulice neleží kolmo k Hrnčířské a souběžně s řekou. Před regulací Ploučnice totiž původní koryto bylo s ulicí souběžné a bylo až při regulaci napřímeno od zdejšího mostu k mostu svárovskému. Už pochopitelně ne ulice, která zůstala ve směru původního říčního koryta, které zde dělalo oblouk k jihu. Takže směrování domů v Barvířské ulici je tak jednou z drobných připomínek původních podob částí města.
Dále přikládám několik předdemoličních snímků z období, kdy dnešní pláň byla zaplněna domy a porostem. Snímky jsou pořízené v roce 1985:
Stejná část Barvířské ulice 19. 3. 2015:
Původně takřka osamocený dům dnešního OSBD s novými dostavbami z obou stran a chybějící zástavbou před ním. Na předešlém starším snímku lze v pozadí spatřit začínající stavbu sportareálu a počátek budování přemostění města silnicí I/9, což je možná ještě lépe vidět na následujícím snímku přes vnitřní část Růžového dvora, bývalé lidušky, kudy by měla být dobudována současná Wedrichova ulice od nové sportovní haly do ulice Barvířské.
Na posledním celkovém snímku je krásně přehledně vidět areál Růžového dvora, naposledy Lidové školy umění. Zcela vpravo již stojí sportovní hala Lokomotivy. Domy v popředí jsou pochopitelně domy z Hrnčířské ulice. Dnes je tu pláň a zbylo jen několik stromů. Občas jsou tu kolotoče.
Připojím ještě několik snímků těsně předdemoličních ze dvora objektů Lidovyk, nebo-li Růžového dvora. Pohled od Barvířské ulice podél západní budovy, kde bávala LŠU s tehdy novou sportovní halou v pozadí:
Čelní pohled na budovu Lidové školy umění číslo popisné 740/4 ještě s částí cedule:
Pohled z opačné strany do mezi budovy celého komplexu:
Průhled mezi budovami k Magdalence, napravo budova, kde bývaly byty:
Mapka - toto místo je zde
|