Česká Lípa měla v údajích k 31.12. 2004 uvedeno 38776 obyvatel v průměrném věku 36,4 let, v nadmořské výšce 258 metrů a to vše ve 14 městských částech na výměře 6609ha. Počet částí je tedy až po úpravě k 1.1.2007, kdy úředně zanikla městská část Robeč. Některé části jsou s městem spojeny spíše administrativně, ale některé jsou součástí dnešního městského celku. Stejně tak je ve městě několik pojmenovaných částí, které byly kdysi samostatnými obcemi a některé naopak k městu přirostly přirozenou cestou a nikdy samostatné nebyly.
Mezi městské části, které nikdy nebyly samostatnými obcemi a jsou částmi rozrůstajícího se města již od svého vzniku, patří kromě centra města s nejbližšími předměstími, části zvané Slovanka, Střelnice, Pod Holákem, Kopeček a všechna paneláková sídliště. Pokud mohu použít tohoto hrubého rozdělení. Trochu složitější je situace s tak zvaným Hrnčířským předměstím. Tedy s částí na jih od řeky, v okolí Hrnčířské ulice. Právě na tomto území vymezeném přibližně řekou, tratěmi a ulicí Hrnčířskou se rozkládalo předměstí od pradávna zde působících hrnčířů, kteří se zde usadili nejspíše pro dostatek kvalitní hlíny v okolí. Stejně tak pro výběr tohoto místa byla jistě důležitá i procházející obchodní cesta. Byla zde v těsném sousedství ale také i samostatná rybářská obec Víska. Toto místo je považováno za jedno z nejdéle osídlených částí města. Obec Víska ležela západně od ulice Hrnčířské, která byla později centrem celého předměstí. Soudí se, že přesnější umístění obce bylo na břehu řeky, přibližně v místech styku ulic Kozákovy a Dubické. Oba celky poměrně záhy srostly v jeden a ač se stále hovoří o předměstí, udržovala si tato část svoji samosprávu s rychtářem prokazatelně ještě v 16. století.
Všechny okolní obce byly převážně zemědělskými osadami a převážně i sídly drobné šlechty. Do většiny z nich v 19. století přišel alespoň nějaký průmysl. Nejčastěji se jednalo o barvení látek, cihelny, či sklářské malovýrobny. Ve většině obcí také byl mlýn. Nejdříve ale trochu politickosprávní teorie. Následné údaje jsou shrnutím základních faktů a spíše jen schematickým přehledem, nikoli vyčerpávajícím výkladem.
Pro správní vývoj v našich zemích byly důležité důsledky revoluce z roku 1848 a následné zrušení poddanství. V Rakousku-Uhersku se počaly formovat státní úřady a správní instituce, jenž se vyvinuly ve stav dnešní. Velice zjednodušeně řečeno, z panských majetků, byly ustaveny obce, okresy a kraje a to s působností od 1.1.1850. V té době došlo také ke sloučení několika obcí, které se s různě dlouhým odstupem osamostatnily, ale většinou se jednalo jen o pár let. Před rokem 1850 byly dnešní českolipské obce příslušny většinou k panství Česká Lípa a Nový Zámek a jejím vlastníkem byl Michal Karel hrabě z Kounic. Část obcí bylo na panství Horní Libchava, které vlastnil řád Maltézských rytířů v Praze. Jednalo se o dnešní českolipské obce Dolní Libchava, Lada a Manušice. Existovalo také samostatné panství Stráž u České Lípy, patřící Augustiniánskému klášteru v České Lípě. K tomuto panství patřily obce Bořetín, Dubice a Stráž u České Lípy. Z dnešních městských částí ještě zbývají obce Častolovice, Dobranov, Vítkov a Vlčí důl, které patřily k panství Zákupy, které vlastnil Leopold II, velkokníže Toskánský. Ač proběhlo několik dalších reforem státní správy, několik změn režimů a státního zřízení, z pohledů statutu obcí byl jejich další vývoj obecní správy více či méně idividuální až do roku 1960, kdy byla přijata nová ústava a došlo k zavedení nového územního členění státu. V této souvislosti došlo ke sloučení mnoha obcí. Další dosti zásadní změnou byly až následky roku 1989, které se projevily zejména v následujícím roce osamostatněním některých násilně připojených obcí. Všechny obce, mimo Svárova, také mají vlastní číslování domů, protože byly připojeny až po posledním českolipském přečíslování domů, které proběhlo roku 1914.
První připojenou obcí, která se již po té neosamostatnila, je obec Svárov. Zemědělská obec Svárov, německy psáno Schwora, je listinně doložena k roku 1455. K městu bylo ze Svárova nejblíže přes Ovčí můstek v místech dnešního Svárovského mostu, kde býval dříve i brod. Cesta také vedla přes louku u řeky kolem kapličky. V tomto směru také stálo několik zemědělských stavení a pozůstatkem této cesty je ulice U kapličky. Tudy se došlo k Hrnčířskému předměstí. První pevnější pouto s Českou Lípou vytvořila železná dráha. Nejdříve tudy probíhala od roku 1883 místní dráha do Mimoně a od roku 1898 byly obě zastavená území spojena nádražím Ústecko - Teplické dráhy. Oběma železnicím se více věnuji v rámci článku Městské nádraží. Roku 1900 je v obci 87 domů a 812 obyvatel, dvoutřídní škola a papírna. V roce 1911 dochází k administrativnímu připojení obce k městu a pomalu se začíná měnit i charakter obce. Ze zemědělské vísky Svárov se stává městská část Česká Lípa III. Počínají se zde budovat nové domky, nikoli již zemědělská stavení a z této části se také stává oblíbené výletní místo měšťanstva. Pouze Hůrka zůstává jediným výraznějším městským vrškem bez výstavby rozhledny, či restaurace na vrcholku. Dnes již není Svárov ani uváděn jako samostatná administrativní městská část. Mapa - Svárov je zde
Další, již i administrativně vedenou městskou částí, je Stará Lípa, která je s Vískou u Hrnčířského předměstí druhou, ze dvou pravděpodobně nejdéle osídlených částí města. Ač první písemná zmínka o obci pochází až z roku 1409, již se hovoří o Staré Lípě. Dřívější osídlení je doloženo i archeologicky a obecně se předpokládá, že Stará Lípa je předchůdkyní dnešního města. V době myšlenky založení opevněného místa bylo pravděpodobně vybráno místo západně od stávající osady ze strategických důvodů, kdy hrad na ostrově mezi rameny řeky a podmáčenými lukami byl přirozeně chráněn proti případným útočníkům. Ve Staré Lípě se jednalo původně o typicky zemědělskou zástavbu s množstvím roubených zemědělských usedlostí, stojících ještě nedávno. V počátcích let sedmdesátých se jich zde dalo ještě napočítat jedenáct. Dříve se zde pěstoval i chmel a vinná réva. Snad odtud pochází pojmenování 290m vysokého Viničného vrchu východně od obce. V těchto místech byla roku 1898 zřízena cihelna. Později zde sídlilo meliorační družstvo, ale později také velkoobchod potravin. Areál leží u silnice na Zákupy. Tato městská část má dodnes samostatné číslování domů, stejně jako další městské části, administrativně připojené k České Lípě po roce 1914. Stará Lípa se stala městskou částí své mladší sestry k 12.6.1960. Mapa - Stará Lípa je zde
Dolní Libchava, Nieder Liebich, je v listinách prvně zmiňována k roku 1352. Ves se táhla podél protékajícího potoka Šporka, dříve zmiňovaného jako Ronovský. Kromě zemědělců zde sídlili i řemeslníci, později docházející do nedalekého města. Školní budova je zde zmiňována již roku 1640 a velice často jsou zmiňovány dva vyhlášené hostince, z nichž jeden už nestojí a druhý už také dávno slouží jiným účelům. Město se k Dolní Libchavě výrazně přiblížilo na přelomu let 60. a 70. výstavbou sídliště pod Holým vrchem a také vybudováním areálu podniku ČSAD. Dolní Libchava byla administrativně připojena k České Lípě k 14.6.1964. Mapa - Dolní Libchava je zde
Místo zvané později Lada je prvně připomínáno v roce 1439 jako Jägersdorf, tehdy vztaženo k pojmenování tvrze, u které později vznikl i poplužní dvůr a ještě později začaly přibývat i ostatní stavení. Do 24.7.1883 byly Lada součástí obce Častolovice, kam také byly příslušné školou. Po tomto roce vystupuje obec jako samostatná až do 12.6.1960, kdy se stala městskou částí České Lípy. V roce 1945 se začalo používat jména Ledce, jenž bylo roku 1948 změněno na současné pojmenování obce Lada. Nedaleko Lad, přímo u západního úpatí kopce Špičáku, stávalo po staletí několik stavení, zmiňovaných někdy jako samostatná osada Špičák. Například k roku 1787 je možné se dočíst, že Spitzberg měl 7 čísel. K obci Lada také příslušel velký zájezdní hostinec s nádherným sálem. Hostinec stával u dnešní silnice na Nový Bor, přibližně v místech autobusové zastávky nad obchodem starožitnostmi či bazarem. Počátkem osmdesátých let bylo nedaleko obce, směrem k městu, postaveno několik řadových okálů a vytvořily tak ulici U rokle. Město ale dorostlo do blízkosti Lad až výstavbou stejnojmenného panelového sídliště, nejmladšího ve městě. Mapa - Lada jsou zde
Dubice je prvně připomínána v roce 1391, stejně jako v letech následujících, ve slovanském tvaru Dubycz. Později se také používalo názvu Malé Duby a z toho také bylo odvozeno německé pojmenování Klein Eicha. V obci byl statek českolipských Augustiniánů, objekt který byl po roce 1990 ve velmi zanedbaném stavul zbořen. Typická zemědělská obec se v 19. století postupně měnila na průmyslové předměstí. Vzniká zde v roce 1834 Schreinerova kartounka později patřící továrníku Kirchbergovi. Mimo to zde najdeme i parní mlýn a cihelnu. Dubice byla po roce 1850 osadou obce Schönborn (Stráž u České Lípy). Samostatnou obcí se stává až 17.2.1913 a od 12.6.1960 je městskou částí České Lípy. Koncem 60. let minulého století zde započala mohutná těžba písku, zejména pro nedalekou panelárnu. V letech sedmdesátých také muselo kvůli rozšiřování areálu výrobny prefabrikátových dílů pro překotně rostoucí sídliště ustoupit mnoho domů na východním okraji obce. Z části jedné vytěžené jámy pískovny je dnes koupaliště, které ovšem trpí neduhy stojaté vody. Vždyť se jedná o jámu uprostřed polí, nikoli řádně založený rybník. Dubice je, ze všech částí města, zasažena průmyslem nejvíce. Průmyslové komplexy, vyrůstající od roku 1871 postupně na západním okraji České Lípy, dorostly až do kdysi osamocené vsi. Výnosem ONV ze dne 2.11.1957 byla zrušena samostatná obec Stráž u ČL, její součást Bořetín se stal osadou obce Dubice a tato změna vstoupila v platnost 31.6.1958. K 30.9.1965 s účinností od 1.1.1960 byl Bořetín vyčleněn z obce Česká Lípa a připojen ke Stružnici. Mapa - Dubice je zde
Před sto lety přes pole, dnes za dvěma vodami západně od Dubice, leží malá obec Robeč. Vodou stojatou jsou bývalé jámy pískovny samovolně se zaplnivší a vodou tekoucí jest potok Robečský, který se zde do Ploučnice vlévá. Obec je zmiňována také již roku 1391 a roku 1502 se zde uvádí mlýn a o pár let později i panský dvůr. V obci se těžila hlína pro českolipské hrnčíře, bývala zde pila, skelná huť, soukenická a punčochářská valcha a snad i papírna. V roce 1906 byl zdejší mlýn upraven na trhárnu hadrů firmy Bart a až v roce 1921 zde bratři Libochowitzové založili nůžkárnu, později firma Sandrik. Po válce byla výrobna známá pod názvem Mikov, jako pobočný závod Mikulášovického kovoprůmyslového podniku na výrobu nůžek a nožů, které se vyvážely do celého světa. Výroba zde byla zastavena v roce 1998. Robeč bývala osadou náležející do roku 1849 k Sosnové, později patřila ke Kvítkovu. Až k 1.1.1966 se stala částí České Lípy. V roce 1970 v obci trvale bydlelo 13 osob v jednom kamenném domě, ve třech cihlových a v jedné dřevěné chalupě. Městská část Robeč zanikla k 31.1.2007 a dnes jde úředně o součást části Dubice. Mapa - Robeč je zde
Dále již následují obce, které jsou s městem spojeny opravdu již jen administrativně. Obce, či lépe řečeno městské části, ve skutečnosti leží několik kilometrů za městem. Z mého pohledu jsou to stále samostatné obce, které v důsledku úbytku trvale bydlících obyvatel v kombinaci s důmyslně propracovaným systémem přerozdělování státních financí, nebyly schopny samostatně přežít. Mnohé z nich jsou dnes hojně využívány jako příměstské rekreační oázy klidu.
Začnu jihojihovýchodně od města. Zde, podél lesa a skal, se táhne ves Okřešice. Dříve uváděná informace, že ves je prvně připomínána v roce 1420, kdy král Zikmund potvrzuje Alžbětě Berkové statek Okirschicz a v roce 1455 je mezi dílem města Lippeho uváděna i ves Wokrzessicze, není zcela přesná. V obou zprávách se hovoří o původních Okřešicích, což je dnes Stráž u České Lípy, původně Schönborn, patřící do katastru Stružnice. K záměně v názvu obcí došlo v roce 1918, kdy se místům s čistě německým pojmenováním dávala česká jména. Tehdy obec Aschendorf byla chybně pojmenována Okřešice a obec Schönborn nazvána Stráží u České Lípy, což také je mýlka. Původní obec Stráž je zaniklou obcí ležící východně u Ploučnice. Tento historický omyl ovšem přetrvává dodnes. Dnešní Okřešice leží na písčité a nepříliš úrodné půdě a ač se zde choval dobytek, většina obyvatel byla zaměstnána prací v lese a v okolních lomech. Zřejmě na tuto těžařskou tradici chtělo navázat městské zastupitelstvo v letech nedávných, kdy prodalo nedaleké pozemky Provodínským pískovnám. Nemyslím si ale, že zrovna toto je nejšťastnějším způsobem návratu ke starým tradicím, ba naopak. Ves postihla krutá rána osudu také již dříve, konkrétně roku 1886, kdy vyhořela. Naopak v roce 1947 zde byla dokončena elektrifikace. Po roce 1850 patřila obec ke Svárovu a od roku 1869 byla uváděna jako Aschendorf, osada České Lípy. Lze se také v této době setkat s počeštěným pravopisem Ašendorf. Ke dni 13.6.1922 se Okřešice osamostatnily a 26.11. 1971, ku příležitosti dne voleb, byly opět připojeny k České Lípě. Mapa - Okřešice jsou zde
Nejblíže k městu, východně od Svárova za Hůrkou, leží obec Žizníkov, prvně připomínaný roku 1413. Po roce 1850 je Žizníkov osadou obce Česká Lípa, ale 17.2.1913 je povoleno ustanovení samostatné obce. Od 1.5.1976 je součástí České Lípy. Žízníkov měl být další obcí, kterou mělo dostihnout rozrůstající se město. Od Svárova již začaly vyrůstat řadové okály, zejména pro zaměstnance uranových dolů a pod východním svahem Hůrky, v lese na místech zvaných Nový Žizníkov, začaly vyrůstat zase domy zaměstnanců mlékárny. Oba dva podniky po roce 1990 ukončily svou činnost, takže Žízníkov zůstává obcí od města oddělenou, alespoň prozatím. Používaný německý přepis jména byl Schiessnig. Mapa - Žízníkov je zde
Severozápadně od města nalézá se obec Manušice, dříve také Manisch. Toto místo bývalo sídlem drobné šlechty a v této souvislosti je zde prvně uváděn roku 1407 Hanuš Šváb z Manušic. Již roku 1575 je zde uváděno 6 rybníků. Později, relativně ještě nedávno, zde bylo rybníků sedm pod obcí a jeden nad obcí. Tato soustava Manušických rybníků je zde dodnes, i když v posledních letech již spíše přežívá, zejména z důvodu nedořešených vlastnických práv. Rybníky , stejně jako obec, po staletí patřily k panství Maltézských rytířů v Horní Libchavě, kam také obec náležela po reorganizaci v roce 1850. Ale již 10.2.1879 se stává samostatnou obcí s pískovým lomem a vlastní pilou, kterou poháněla uměle vytvořená odbočka Šporky, která napájí i zmiňovaný rybniční systém pod obcí. Severně od obce, u rozcestí na Častolovice, stával morový sloup, někdy také označovaný jako sloup Nejsvětější trojice z roku 1734. Z vyprávění pana Heinze Schütze z Halle, pamětníka a zdejšího rodáka odsunutého po válce, jsem se dozvěděl o historce, která praví, že sloup nechal postavit zdejší sedlák, který jako jediný z obce přežil morovou epidemii. Z jiného zdroje jsem se zase dozvěděl, že sloup byl poničen asi v roce 1980 nezodpovědným místním traktoristou panem O. Ještě před čtyřmi lety se na místě nacházel podstavec od tohoto sloupu, ale dnes tam není již ani tento podstavec. Manušice se staly součástí České Lípy k 1.1.1981. V této době už Manušice ani nebyly první stanicí na železniční trati do České Kamenice. Na té utichl provoz 29.9.1979. Mapa - Manušice jsou zde. Dále k Manušicím snímky kaple a samostatná kapitolka.
Nedaleko Manušic, severně od České Lípy v údolí potoka, jsou Častolovice. Ves je prvně připomínána k roku 1394 a i v letech pozdějších je název připomínán v drobně odlišných pravopisný variantách českého jména Czastolowitz. Německý tvar názvu obce je také pouze zkomoleninou českého názvu, psáno Schasslowitz. Obyvatelstvo bylo převážně zemědělské, ale byli zde i povozníci a později i podomáčtí kuliči a malíři skla pro novoborskou výrobu. Od roku 1826 byla v obci školní budova, kterou nahradila nová budova v roce 1898. Budova sloužila do roku 1973, kdy ji využívalo ještě 13 žáků. Hostinec v obci byl uzavřen v roce 1950 a na hřbitově přibyl poslední hrob roku 1953. Po roce 1850 samostatná obec, pod kterou ještě patřila osada Lada, byla přičleněna k České Lípě 1.1.1969, ale ihned po změně situace v zemi se osamostatňuje, tedy k 23.11.1990. Ovšem stále klesající počet trvale hlášených obyvatel a tím pádem nedostatek financí obec donutila vrátit se zpět do svazku městských částí České Lípy. Stalo se tak k 1.1.2005. Mapa - Častolovice jsou zde
Dostávám se k Dobranovu, který se postupně slučoval s okolními obcemi, až byl i s nimi administrativně připojen 1.1.1981 k České Lípě. Obec je uváděna v listinách již roku 1352. Díky poloze obce, mezi Lípou a Zákupami, asi ani nepřekvapí, že zdejší pozemky byly rozděleny vlastnicky mezi pány Lipské a Zákupské. V Dobranově také, jako jediné ze zde uváděných obcí, je dosti výrazná církevní stavba a byla zde také vlastní fara a škola. Tou stavbou je kostel sv. Jiří, barokně upravený v 18. století, ale vzhledem k jeho stavu je asi už jen otázkou času, kdy Dobranov o svou dominantu přijde. Výstavnost stavby je dokladem zámožnosti zdejších mecenášů. Jejich bohatství pramenilo z rozvinutého zemědělství a tradice chovatelství dobytka ostatně je zachována v obci dodnes. Dobranov, německy Dobern, byl od roku 1850 samostatnou obcí až do přičlenění k městu. Měl také svou železniční zastávku nedaleko obce, ale jen do zprovoznění Žízníkovské přeložky Liberecké tratě. Mapa - Dobranov je zde
Písečná je už v první dochované zmínce z roku 1330 uváděna jako součást panství Čeňka ze Sloupu. V roce 1389 Písečnou kupuje obec Lipská a později jsou zde uváděny snad až dva panské dvory. Písečná, německy psaná Piessnitz, náleží po roce 1850 k Dobranovu. Roku 1868 se osamostatňuje. Od 1.1.1968 má Písečná společný MNV s obcí Dobranov a od 1.5.1976 je definitivně sloučena s Dobranovem i s Vlčím dolem, se kterými spadá od 1.1.1981 pod Českou Lípu. Mapa - Písečná je zde
Třetím do svazku obcí, vytvořených v roce 1976, je Vlčí důl. Už první zmínka z roku 1426, jenž zmiňuje Jana z Vlčího dolu, je dokladem, že i toto místo bylo sídlem drobné šlechty. V 18. století jsou zde uváděny dva panské dvory a jeden pustý. Po roce 1850 je Vlčí důl, Wolfsthal, osadou obce Götzdorf, dnes Božíkov. K datu 22.3.1874 se osamostatňuje a jeho součástí je i osada Vítkov. Po již zmíněném sloučení obcí 1.5.1976 se posléze 1.1.1981 stává městskou částí České Lípy. Přesněji, její nejvzdálenější městskou částí. Ale tato městská část má také svou železniční zastávku. Bývala to druhá stanice ve směru na Liberec, po zprovoznění přeložky trati se stává zastávkou první a leží o pár desítek metrů jižněji od původní zastávky s mírně pozměněným názvem, který zní Vlčí důl - Vítkov. Stanice totiž leží v bezprostřední blízkosti Vítkova. Mapa - Vlčí důl je zde
Vítkov je osadou vzniklou při rozparcelování Vlčího dolu mezi lety 1770-1780. Obec se nazývala Leskenthal a po roce 1850 byla součástí obce Götzdorf (Božíkov). Půda je zde písčitá a neúrodná a tak se obyvatelé živili převážně předením a prací v okolních lomech. Vyhláškou ze dne 22.3.1874 se Leskenthal odlučuje od Božíkova jako osada Vlčího dolu a od 8.3.1912 je ustanovena jako samostatná obec. Zajímavostí je, že posledním rychtářem před rokem 1850 byl Josef Krause a starostou v letech 1930-5 Bartoloměj Krause. Po roce 1945 získává obec jméno Vítkov po svém prvním poválečném předsedovi MNV Františku Vítovi, známém okresním despotovi a hrabivci. K 2.12.1949 je obec sloučena s Vlčím dolem a s ním také sdílí následné administrativní změny. Mapa - Vítkov je zde
Poslední obcí, která se také nachází v posledně zmiňovaném teritoriu, je obec Heřmaničky. První záznam o obci pochází z roku 1416 a v roce 1575 je zde uváděn Heřmanický rybník. Původní název obce byl Heřmanice, německy Hermsdorf, ale protože tak byly na okrese tři obce stejného jména, po sloučení obcí v roce 1949 bylo 8.8.1950 schváleno nové jméno Heřmaničky. Po roce 1850 je součástí obce Veselí, ale 28.1.1880 bylo povolení rozloučení od obce Veselí a ustanovena jako samostatná obec Heřmanice. Po již zmiňovaném sloučení obcí z 22.12.1949 je osadou obce Vlčí důl. A i Heřmaničky od tohoto data sdílí administrativní vývoj s Vlčím dolem. Za druhé světové války byl zde lágr pro Rusy a Poláky a po válce byla z uváděného komplexu vybudována zemědělská farma pro chov dobytka a drůbeže. Mapa - Heřmaničky jsou zde
Obce, které také patřily administrativně k České Lípě: od 1.1.1981 Horní Libchava, 1.7.1980 Kozly, 1.7.1980 Kvítkov a k 1.7.1980 Sosnová. Tyto změny byly prováděny v rámci dvou etap integrací obcí k větším celkům. Proto ty jednotné datumy. Některé obce, dříve uvedené, ve svazku s Českou Lípou již zůstaly, ale tyto čtyři obce se takřka záhy po roce 1990 opět osamostatnily.
Pro dokreslení vývoje obyvatel uvádím výsledky statistických sčítání domů a osob v pokračování nazvaném Obyvatelstvo města statisticky. Za povšimnutí jistě stojí národnostní rozložení obyvatelstva uváděné k roku 1921 a také je zajímavé porovnat stav před druhou světovou válkou a po ní. Zde se skrývá jeden z důvodů postupného úpadku některých okolních obcí a udržování tradic v kraji všeobecně.