Domů Klášterní ulice

Ze starých pohlednic

Klášterní ulice Tisk
Pátek, 15 Únor 2008 11:11

Klostergasse - Klášterní ulice

Ulice zvaná Klášterní je jednou z ulic, která kopíruje středověké městské opevnění a jejíž název se také mnoho neměnil v průběhu staletí. V roce 1624 je ulice zmiňována jako „Příkopy” nad Zádušní branou a později jako Horní Zádušní příkop. Po roce 1836 se již mluví o Horním Klášterním příkopě a v roce 1879 se upouští od označení Příkop a název se ustaluje na Klostergasse, tedy Klášterní ulice. Nakonec v horní části této ulice je příkop před městskými hradbami stále velice dobře patrný a ani není krytý pozdější zástavbou. Tímto příkopem byla také svedena voda z Cihlářského rybníčku z prostoru dnešního okraje Městského parku, což vzalo za své s rozrůstající se zástavbou a ztrátou významu funkce městského opevnění.

Na samém vršku Klášterní ulice nalézal se rozlehlý dům, kde byl již roku 1828 uváděn hostinec Beim Bacher, tedy U Bachera, pojmenovaný podle majitele. Hostinec byl jedním z mnoha na tomto okraji města a obvzláště po zřízení parku jich bylo v těchto místech opravdu hodně. Většina z nich měla od poloviny 19. století v názvu jméno nějakého města, konkrétně tento se jmenoval Zur Stadt Kamnitz, tedy U města Kamenice. Posledním předválečným majitelem byl Josef Gürtler. Na konci války je hotel v majetku paní Ema Peroutka a provozuje ho nájemce Ema Ulbricht. Od nich přebírá podnik do národní správy Václav Beránek, který sem přišel z Bakova nad Jizerou. Už v roce 1947 V. Beránek odchází do Občanské besedy a objekt je přidělen armádě a dům je adaptován na vojenskou kuchyni a ubytovací pokoje pro gážisty, tedy pro důstojníky. Později dům patřil Svazarmu a sídlila zde do demolice autoškola. Budova byla zbořena se všemi ostatními v rozsáhlém okolí v roce 1975, aby zde mohlo vzniknout roztroušené sídliště Střed.

Poslední měsíce existence budovy čp. 479 v roce 1974:

Klášterní ulice 1973

Stejná místa v současné době, dne 7.2.2009:

Klášterní ulice 2009

Snímek časově náležející mezi dva předchozí, ovšem nechtěl jsem ctěného čtenáře připravit o kontrastní krásu socialistické zástavby vkusně zasazenu do historického prostředí. Budiž nám tato místa stálým ponaučením. Připojuji tedy ještě naprosto unikátní snímek pana Jaroslava Topinky z 20.6.1979. Ono se možná řekne obyčejný snímek, ale kdo toto dnes dokáže vyfotografovat? A zřejmě ještě dlouho ne.

Klášterní 1979

Severní část Klášterní ulice při demolicích v roce 1974:

Klášterní 1974

Severní část Klášterní ulice 4. 9. 2011:

Klášterní 2011

Na další dvojici snímků předposlední dům v pohledu vpravo, byl dům patřící klobočníkovi Bösemu, který zakoupila 15. listopadu 1908 Národní jednota severočeská z Mladé Boleslavi s úmyslem postavit zde první českou školu ve městě. Boj o českou školu začal ve městě již dříve a trval mnoho dalších let. Plány na stavbu školy v těchto místech nakonec za podpory veřejnosti znemožnily Němci ovládané městské úřady. Výchovné zařízení zde bylo postaveno až se stavbou sídliště ve formě školy mateřské o mnoho let později, samozřejmě mimoděk bez jakékoli historické souvislosti. Dřevěné domy postupně mizely a na místě většiny domů byly později postaveny nové zděné domy, jako v případě prvního domu v pohledu na pravé straně, který byl i hmotově přibližně stejně velký. Bez náhrady byl zbořen například dům čp. 243 o trochu níže na východní straně ulice, tam co je dnes stále proluka. Stalo se tak začátkem září 1948, kdy se uskutečnila velká vlna brigádnických akcí na odstranění sešlých a nevhodných stavení. Dům byl částečně zděný, ale z větší části dřevěný, dvoupatrový s pěti obytnými místnostmi. Dolní patro bylo pod úrovní kolem jdoucí ulice. Prostor už zastavěn nikdy nebyl, pouze byla zasypána vzniklá jáma.

Klostergasse v 10. Letech 20. Století:

Klostergasse okolo 1910

Klášterní ulice ve stejných místech dne 1. 5. 2009:

Klášterní 2009

V levé části snímku schází dnes jeden dům, kde býval fotografický atelier. V roce 1880 sem přesídlil z Liberce saský dvorní královský fotograf Julius Schlegel, který přišel do českých zemí ze Žitavy. Pocházel ze Saska a jeho manželkou byla první německá fotografka Jenny Biow, narozená jako Johana Biow v Břeclavi.  Ovšem již v roce 1858 umírá a po té Julius Schlegel odchází do Liberce. Po jeho smrti zde v jeho práci pokračoval jako jeho následovník Franz Rösler a po něm August Ruschey, stále se hlásící k zakladateli ateliéru. Naposledy v ateliéru působil v letech 1912 až 1947 Eugen Wildgatsch, který se toho roku nuceně vystěhoval do Rakouska. Za jeho působení byl také dům zadaptován a opatřen výrazným nápisem Photograph Wildgatsch.

Photoatelier E. Wildgatch na reprodukci J. Topinky okolo roku 1915:

Klostergasse 1915

Horní část Klášterní ulice dne 1. 5. 2009:

Klášterní 2009

Mapka - toto místo je zde

Dolní část ulice u Jeřábkova náměstí je poměrně dobře dochována. Ulice má při pohledu vzhůru na pravé straně rozložitý nárožní dům čp. 249, což býval hostinec Beim Heintschel (U Hentschela), o kterém se již roku 1835 hovoří jako o výčepu z pradávných dob. Byl hojně navštěvován měšťany i venkovany a po vydání vyhlášky o názvech hostinců z roku 1852, kdy se zakazovalo zvát hostince jmény hostinských, jej majitel přejmenoval na  Gasthof Zum Morgenstern, tedy hostinec U jitřenky. I když se po té měnili majitelé, název zůstal. Hostinec ukončil svoji činnost mezi lety 1880 - 1890. Jak je z pozdějších pohlednic patrno, obchodní činnost zde byla provozována i nadále. Po druhé světové válce v budově sídlil také Svaz osvobozených politických vězňů. Dům je možno si prohlédnou na snímcích v článku Jeřábkovo náměstí.

Klášterní ulice v pohledu z kostelní věže přibližně v roce 1915:

Klostergasse 1915

Klášterní ulice v pohledu z kostelní věže přesně 7.10.2008:

Klášterní ulice 2008

Dokončovaná výstavba v horní části ulice zachycená Jar. Topinkou 26. 5. 1980:

Klášterní 1980

Stejná místa zachycená 28. 10. 2010:

Klášterní 2010

Ještě jeden obdobný pohled Jaroslava Topinky taktéž 26. 5. 1980:

Klášterní 1980

Stejná místa dne 8. 4. 2011:

Klášterní 2011

 
Copyright © 2024 Böhmischleipa.cz. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno s radostí a pro radost.